… jdu pikat a ty má[š] babu …

ČIŇ ČIN NÍŽ

čím výše stoupám, tím méně vidím.
tím více se za tu iluzi stydím,
protože z této vize víceméně výše
jevím si se takhle malý,
slimáček neomaleně titěrný,
dlouhý stín neví čím velikosti se zavděčí.
nemá zdání
odkud sem přišel ten sen
co bude potom,
ani proč je jím sněn
zjasněn jak kiss kiks galaxie …
hra na schovávanou
a hra na babu –
– jednoduché pohybové hry
pachole[k] zapikává pikolu
nahoru a dolů
už jdu …
pistolnice pyká

(Exegese jajn)

… zejména když si je každý svým občasným (permanentně) nepřítelem.

Není snadné milovat nepřítele. Je to v rozporu s pudem sebezáchovy, ale dá se to brát pozitivně.

Ať stříká láska jako proud melasy. Dej mu polibek života. Strč mu jazyk do hrtanu a ochutnejte, co pozřel; požehnej chléb jeho vezdejší.

Slovo vezdejší v českém překladu Modlitby Páně je básnická licence. V řeckém znění je slovo, které znamená nadpodstatný.

Vylij se se mu do střev. Pomož mu strávit potravu.

Nakonec je to podvěsek mozkový, ten tzv. rozum je hormonální impulz.

Pověz mu, že ctíš konečník jako součást nevýslovitelného toku jednoty.

Vyměšování je analogon tzv. myšlení, třídění, redukce na společný jmenovatel … hm, moc hrdě to nezní, nicméně je to tak.

Vysvětli mu, že olizování genitálií je součást Vyššího záměru.

Je bláhové počínání vysvětlovat světlo …

Život je jednotou v rozmanitosti. Nepolevuj. Převtěl v něj lásku a prošpikuj ho božskou želatinou. Dej mu pocítit, že silikonový gel a indulona mohou být jako brusný papír. Nejvazčí, nejtenčí a nejpohodovější lubrikant kdy byl, je nebo bude.

Amen.

šlehnu
šlehnu si Sputnika
frčím
sem v pohodě
je mi dobře
je mi fajn
sem šílený
sem v pohodě
všechno je v pohodě

vytáhnu lajnu
Sputniku V noci
ve městě
v noci
na hajzlu
ve špinavý hospodě

už
už du
už pulzuju
je mi fajn
je mi fajn
ulítnu na Sputniku
vem mě s sebou
vošoustej mě Vostoku
vem si mě
nalož mě
ve tmě …

žabomyšia vojna
anténa na ťažké kovy
nabijáka láka fena
bez prodlevy
suveréna
zožrala by za živa
larvovaná koža depresie
konca života

(Astrální provokace Luboše Vlacha & Milana Haußmanna)

popošli pavouci pod purpurovým praporem
pracovní progresivita podkopává produkt
píchačky jsou ovšem potřebné …
pracovní povinnost bez … píchacích hodin
by [ohm]všem nebylo vypla[ceno] pohřebné

su kus bláta
su zjitřený
kam mě majznou
tam se rozpliznu
su tření
bláta kopec krásná neznámá
příze přízemnosti
hoří
známe se
zátko otevři se
já je … sezam
sezname otevři se

takový je úděl slimáků na potulce
katalogem PANTONE
tvářit se jako barva hořčice
takový je úděl bláta
takhle velice
[za]flákat se
takový je úděl hlemýždí
zemina ujíždí pod hýždi
bláto blekotá
bla bla bla

nalézám další starší (a taktéž v Měsíčních novinách Potulné akademie „Uši a Vítr“ publikovaný) text (I.), snad nebude na škodu jej – se značnými úpravami – uveřejnit i na tomto blogu; jako „tematicky blízký“ připojuju k tomuto i text nejnovější (II.) – před víc jak rokem přislíbený H. B. a teprve v posledních dnech sesmolený:

V básni musí především být hudba!
Lichostopý verš zvol, jiný ne:
v nápěvu jak sníh se rozplyne,
a co více, málo o slávu dbá.

(...)

Prchej před Pointou – vražednicí,
Posměchem a Duchaplností,
pro něž Azur lká, než pod nos ti
strčí vývar, po česneku čpící!
(Paul Verlaine: Básnické umění)

až budu velký
budu revizí
jen revize je ryzí

revize revizí
je fúzí
breazy

maká
dokud
nápady
slova
a pohledávky
na věky
nezmizí

nic!

Ve dvanáct hodin, o půlnoci těžká dřevěná vrata uzavřela vjezd. Byla zapřena dvěmi širokými železnými tyčemi. Do té doby ospalá venkovsky vypadající posluhovačka čekala na pozdní hosty. Po čtvrt hodině se vydal na dlouhou obchůzku strážník, který dozoroval závírací hodinu hostinců. V jednu hodinu se z mlhy vynořila tříčlená hlídka z nedalekých kasáren, vynořila se, aby zmizela ve tmě. Nastalo dlouhé, chladné, vlhké ticho listopadové noci. První povozy se objevily ve tři hodiny. Valily se a rachotily po dlažbě. Těla vozků zabalená v plaštích, otupělá rámusem a ranním chladem, následovala koně.

nedá mi to — čím dál tím víc lidí se doslova diví a pořád do mně pálí věty (otázky): „ty se pořád jen rozčiluješ“ – „co tentokrát?“ – „a ty sis myslil co?“ — ano, ano! rozčiluji se, jsem naivní, myslím si často jinak než oni, — ale z jistých (vnitřních) důvodu a ne jen-sebeúčelně-pro-pocit-nasrání — prostě si myslím, že věci a děje kolem nás by měly mít (byť neviditelný, ale přeci) v sobě mír a pořádek, jistotu (existuje nějaká jistota vůbec?), — nikdy jsem v tom neviděl ani nevidím (nějakou) nekalost — atd. — a když náhodou, pálím jako ze samopalu, tak jen pro to... (!) — mnohokrát lepší, než někomu rozbít hlavu židlí; rozčilování a vzteklost, rozčarovanost... je přirozená, je to určující rytmus — ne bezdůvodný; určující, — jsem od narození vzteklý — ale na nože bych nešel, pěsti budiž — mějme se rádi — konec hlášení