Nad ránem se dostavil následující sen. Byl jsem v lese. Předemnou se rozestírala svěří zeleň louky, která postupně přecházela do mokřiny. Slunce stálo v zenitu na šmolkově modré obloze. Na druhém konci louky hráli Stefania a Bruno. Loukou se rozléhalo ohlušující halali, ačkoli nebylo vidět žádné bedny ani zesilovače. Kromě dvojice muzikantů tam byli tři tanečníci – dva muži a dívka. Dívka na sobě měla červenošernou kostkovanou sukni. Jeden z dvojice mužů a dívka svými pohyby představovali lovce a laň či srnku. Druhého muže jsem si nevšíml. Lovec, kořist a jasně sexuální podtón.

(Textová koláž fragmentů myšlenek Milana Haußmanna a Luboše Vlacha)

Milan: Forma nebo ritus … obojí má nějaká pravidla …

Luboš:

KDYBY ta pravidla nebyla nějaká lepkavá
jak povidla mluvnice lebky s hnáty
nebyly by na frontě forem takové ztráty
KDYBY nebylo čárových sudí
čarodějníků stanného práva
čárového kódu
pře o překračování hra/nic
pře o přešlapech
pře o fantasmatech
pře o předcích a šachy
KDYBY nemátly nás maty a paty … ach
Achillovy podřezané šlachy

Milan: Se stíny zapomenutých předků jsem si hlavu nikdy moc nelámal. Co odvodíš od fantasmagorie v podvečer Všech svatých?

Toho bohdá bude …
i kdyby bývalým bylo
až popozítří
naprší a usne …

KDYBY květ nebyl urván
urputným uragánem uvadání
KDYBY se příčina zapřela
kdekomu by se příčila
pudová urputnost putování
KDYBY nedostala se dál
KDYBY to nešlo napříč
kdyby nebylo KDYBY
pří přibito na kříž
KDYBY ten květ nepřistál
uprostřed vázy
nezlámal by si vazy
KDYBY ho štětec ššš nemiloval
nemaloval by ho na obrazy
KDYBY banalita bylin nebyla tak chytrá
sotva by se chytla
KDYBY běl/oba vybílena ohněm
KDYBY neznalost nenavštěvovala
ty kteří vědí …
růžovou i v nejšeřejší šedi
KDYBY jasnovidnost odsedla si
KDYBY si osedlala i nejblbějšího vola
voilà …
deo gratis

jak potvory se klubou z kloubů
otvory se vymknuly
vyřinuly z nuly
šílené muly se pominuly
zcvoknuly se jedničky i nuly
vášně zvážněly a zvláčněly
zamečely a začaly
kozy mečet
celý zmáčený
zvláčněný a zvášněný
nádhera …

sotva dýšu když to píšu
co koza našeptala petrželi
nemluvě ani o
klíčících petrklíčích
čich v oblacích
z toho se zaoblil
začal snít o dračicích v mracích
hladcích a obracích
vláken lákavosti laskavosti
nití které nítí
nalakovaným dolů
hřích při vších všem
blešník rdesno emo em
vstávej vesno!
tu máš veslo
až tak vysoko to kleslo

duchem zpila se i duha
jak duha
byla z toho samodruhá
porodila kategorii
kalorie na kolena klesla a hlesla…
je to břichošimravé
srdcohřejivé
duchakrášlící
šeptla vesna ze sna

SU zoon
SU imaginace force porce
SU vůle vulkánu
SU v ní aktivní
SU posunková řeč punku
SU stíhán za potulku
SU jen vjem
SU obraz který se dere ven
SU smyslová kvalita
SU osoba ulítlá
SU jakost hod/noty
SU píseň submise
SU zakázaný ovoce
SU nastolen
SU vlákno v ubruse
SU mana nemající mandát
SU kineze mezery
SU pře překračující meze
SU subverze
SU vším co nelze
SU čelo účelu
SU domněnka domácí
SU státu vězněm
SU soumrak ranní rosy
a kamsi kde/si SU přesun
utrmácen SU a zmlácen
zleva i zprava
SU radostná zpráva
rozkymácený SU kmen
SU silná káva
už to nedávám …

SU substitut studu
útisku s/tisku
SU prst na spoušti
SU šprajc ve štrůdlu
SU tu jen na chvílu
spouštím se se skartací
SU pylem rozptylu

SU bez pardonu
skonem stonu
socha skoku
vrací se domů
SU sluj
v oku okuj okus
SU ština oka/mžení

SU oko okolnosti
ráhno trám
noc moc ne/v/ní/mám
SU pochop
pochop!
SU top otop
SU potopou opojená změna

Zase stokrát omletá písnička; měřitelný výkon (zařazení do pracovního procesu, vzdělání …) jako měřítko zvládnuité integrace. Německo se plácá po zádech, ačkoli většina případů nemá nic společného integrační politikou, ale špíš s neúnavným sebenasazením uprchlíků, kterým pomohlo maximálně několik solidárních dobrovolníků. Jednotlivé osudy ukazují, že jim na jejich dlouhém pochodu instituce a slušní lidé házeli klacky pod nohy – se zametly pod koberec – jde především o čísla.

Představ si, že se vydáš na cestu, s nadějí na svobodu a bezpečí, která ti po většinu tvého života zůstala odepřena. Potom, co jsi s nasazením vlastního života spolu s mnoha ostatními vystoupil na pevninu, tak tě zavřeli do vězení, kde ti ukázali aroganci moci a svůj výklad zákonů. Je to trest za překročení pomyslé dělící čáry, do země o které je v poslední době slyšet tolik dobrého. Doba vítacích výborů skončila. Po dlouhých dnech při průchodu různými detenčními zářízeními jsi získal první zkušenosti, následuje byrokratické papírování, pak tě naložili do autobusu a přidělili jedno z tisíců míst útulné tělocvičně. Zase a znova cesta do neznáma na okraji města, které neznáš; s mnoha dalšími – navzájem tolik odlišnými – vítá tě komplex budov za vysokými ploty. To je teď tvůj domov. Na jak dlouho? Kdo ví. Každý den jsou lidé se kterými jsi se sotva stihl spřátelit odváženi jinam. Nakonec ti dovolí vycházky. Ocitneš se v jednom z mnoha oficiálních kurzů. Znudění lidé u psacích stolů ti oznamí: „Jste jedním ze štastlivců, můžete zůstat v této zemi. Samozřejmě pouze pokud se budete snažit.“

Anděli, co tíží čisté srdce tvoje
že pohroužen klečíš před Rodičkou Boží?
proč tak vroucně spínáš sněžné ruce svoje?
proč se mžikem každým muka tvoje množí? –
aj a děva kloní nevinné své skráně
na vlnící ňadra rozbouřená
slyš ji, slyš, ty Roditelko Páně
celá její duše v dumu ponořená –
malá lampa světlem naposled zakmitla
v oku siré děvy slzinka zasvitla;
vzejde jasná luna nad Matičkou Boží
„pomoz drahé matce na smrtelném loži!
kdyby matka moje vrátila se k tobě –
Matko Matek – zoufat musela bych sobě!“
Svaté Matky Boží rozjasni se lice
sílá na ni luna světel na tisíce
Marie se Panna na děvu usmívá
důvěru jí blahou v duši vlívá –
aj co tvoje oko touhou hasne!
proč se dmou tvá ňadra sněhobílá?
nyní vím, jak touži sirá víla
jak před vlastni touhou strachem žasne
zatouží, ach a plamen nevyhasne
slza z oka line jedna za druhou
věčná bolest zžirá věčně ubohou
i vadnou, hynou vnady luzněkrásné

projevem pozornosti po/hádka proti pravidlu
postulát počátku povstal
postavil postavu postaru
prostorem pře právě proto předpoklad
postup pře přísný přesně
pokud pokuta pláče
potulkou po periferii pudu
pudinkem pospíchá … přeje pyskům
postmoderním plyšáčkem polehaná postel
přenašečem přednašečka poezie
položila peřinu
poskvrnila peříčko pláčem
páže je pacholek
palice padá
popleta popletl pin
požár požral požárnici
projekce předčasně postmortální
přikryla poklicí pravdu
požadavek pochybnosti
pozor pohov
požehnán buď
pohni přirážej
pochvala pochovala pochvu

držíš mě doma
jak drobky v koberci
jako pach piva drhnutý vínem
nevětrej, kašlat nebudu
soukám se kanálem na dlažbu
opojen vzduchem
Otcem i Synem
venku se rozhlížím, potkat tak jinou
tu samou touhu, jak týdny plynou
skrývanou nacházím
jako poušť sucho střežíš svá území
jak prázdné lahve, vypité mládí
nechat tě v mlází
ještě mě vískáš za ušima
ještě mě hladíš po tváři
už teď se těším, až zbude
po tobě jen místo v diáři