Název není zrovna originální, neboť se jedná o zřetelnou narážku na Steinbeckovu novelku O myších a … ale trefně vystihuje obsah, takže nešť.

Začnu pozorováním. Už nějaký čas žiji v Německu a živím se prodejem knih. Zatím jsem spíše než beletrii, četl slovníky – z pokusů o četbu krásné literatury se stávalo listování ve slovnících. Tím více mě zarazilo: v antikvariátu se objevil román Berlínské orgie Thomase Brussiga, otevřel jsem ho a plynule četl. Pomoci slovníku netřeba.

Ve svých mladých letech jsem rána světíval a večer lkal – teď, když jsem zestárnul, začínám den pochybami, přeci svatý a plný světla je mi jeho konec. Tolik slova Hölderinova, která jse vytrhl vloni v jednom horkém, snad až příliš horkém dni, z jakéhosi románu, než jsem ho – po přečtení tiráže a několika vět – hodil do starého papíru. Knihy mají ale osudy.

V tamté zemi, která nám patřila a která už nikomu nepatří – cizinci – po tolika letech mlčení. Chtěl jsi znát podrobnosti o mých zaměstnáních i o tom krásném světě, kde jak píšeš, mám to štěstí žít a volně se toulat. Mohl bych Ti odpovědět, že nedělám nic a že tento svět vůbec není krásný. Ale takto lakonická odpověď přes svou hrůznost nemůže utišit tvou lačnost ani odpovědět na mnohé otázky, jež mi kladeš.

Klub BORO, Křenová 75, Brno

„Hrách na zeď“ – noční nevyvážené hovory Jaroslava Erika Friče s hosty a publikem – pro rádio Dráťák – na téma „Živá hudba klubová, role hudby obecně v životě člověka? Zábava? Nutnost? Propojení hudby a slova“ – hosty budou účastníci večera
Gazpačo – blues-pop – Brno
Metalurg – lo-fi violence – Brno

23. února 2012
SKRYTÝ PŮVAB BYROKRACIE
alternative-experimental-underground
Křest CD >>My pravdu nemáme<<

+ host:
NEVIDIM
psychopatic-underground

plakát:


www.sopel.freemusic.cz
www.boro-klub.cz

MANDRAGORA – putyka rockowa, Křenová 10, Brno

Večer věnovaný básníku Pavlou Ambrožovi-Homérovi u příležitosti uvedení knihy jeho posledních veršů „Homér / Zpověď“ (Vetus Via 2012)

Děti kapitána Morgana – free jazz-kabaret – Brno
Luboš Vlach – žonglér se slovy – Brno
Josef Klíč & Lucie Ráčková – dvě violoncella & zpěv – Brno
Čočka – folk-rock – Křepice, Brno
Já jsem poznal – rock'n'roll – Brno

„Johanko buď statečná!“ Ta věta se mi neustále vrací – ready-made na každý den – mezi novinovými titulky akce v obchoďácích. Jak proměnit slova v obrazy?  … a má to nějaký význam?

nemám potřebu se hádat s Milanem Kohoutem, jeho postoje pokládám za zajímavé, ovšem zajímavé většinou ve smyslu šaldovského zajímavého švába v polévce, kterého stejně vyhodíte, ač je zajímavý, v té polévce, je zvláštní, kde se bere ta zášť M. K. vůči čemukoli fideistnímu, bez čehož já osobně bych ani žít nemohl, nepokládaje se přitom za zbabělce, který by někam utíkal či se skrýval, ne, neutíkám, neskrývám se, už ani baťohy a kufry s sebou nenosím, jen síťovku na nějakou tu zeleninu, zlevněnou polívku (bez švábů), na levné mléko, které mi k stáru ještě stále chutná, obdivuju zaujetí Milana K., s nímž posílá na Facebook svůj nejnovější „poster“ se slovy: „fucking god / do not waste / your time / fishing for / compliments“, proč mi říká, co mám dělat?

je už po půlnoci, dám zde tedy drobný příspěveček na další den, když jsem si chystal včera citát ze závěru Zapomenutého světla, nemohl jsem na předchozí straně přehlédnout tato známá, jedinečná slova: „… Ale jsou květiny, které rozkvétají a voní jenom v noci. A také jsou motýlové, kteří poletují a se radují jenom v noci. Takový lišaj smrtihlav. A jeho smutná Oenothera.
Jsou pravdy, které mudřec všechněm lidem mluví,
jsou takové, jež šepce svému národu;
jsou takové, jež svěří přítelovi,
jsou takové, jichž nelze říci nikomu.