(Velikonoční výměna názorů aneb Sherlock Vlach contra Arsène Haußmann)

Obrovskou masu odpadků v Tichém oceánu nesou mořské proudy ze všech břehů. Stopáž, kterou vyvoláš tisící asociací …

Surový „vbod“ suroviny pod kůži. Proud tím je zpruzen. Nejraděj by se na to vybod! Severní břeh znamená blokádu toho proudění. „Pevnina“ odpadků srůstá. Schwitters pozvola otvírá oči, protřepává ztuhlé příčněpruhované svalstvo, vstává z mrtvých …

Pečeme sypaný protlak při průjmu řídkého kašle. Na chvíli jste přestali vnímat a rozběhli jste se. Zbývá čas tak akorát …

Stav nepřetržitého podráždění, tlak na zvyšování výkonů, zpevňování norem … ultima ratio vede k stimulantům majícím jinou indikaci než je odstraňování brzdných nedostatků – důležitějších ovšem než lidská podstata, však i rozvojové země mají právo na rozvoj: „The kids of the coca-cola nation are too doped up to realize that time is running out.“ Neuro-enhancement: chemické preparáty se stávají běžnou součástí jídeníčků. V kolotoči dní a nocí v rytmu glutamátu se přepojují přerušené symapse. Nevyjasněnou otázkou zůstává mechanismus dlouhodobého užívání, který není docela jasný …

Ona není jasná ani dočasnost?

Spotřebitelé zpravidla experimentují nárazově.

Tzn. než narazí na věčné časy a nikdy jinak … se nedivím, kdyby jim hráblo.

(Rozmluva Luboše Vlacha s Radimem Babákem.)

Radim: Když mi bylo pět, dostali jsme s bratem flétnu. Začal jsem chodit do přípravky s tím, že bych se na ni učil, a pak přešel na klarinet. Jenže jsem chodil za školu, takže z toho sešlo. Přesto jsem propískal celé dětství. Bratr se s kytarou prokousával etudami v Jirmalovi. Asi ve třinácti jsem na moskevské televizi viděl koncert akordeonového orchestru – to obrovské množství způsobů hraní a vyjadřování pocitů, od hospody až po kostelní varhany, byl pro mě objev.

Luboš: Hospoda od kostela není daleko … etymologicky koření v Hospodinu; kostel i hospoda – obojí je útulek, hospitalizace, bytí v Pánu … V hospodě i v kostele se komunikuje; vysedávání v hospodách je považováno za sekulární náhražku kontemplace, sublimovanou touhu po transcendentnu apod. S tím je spjata bohatá symbolika s aspekty historickými i poetickými. Pohostinství totiž vydává svědectví o víře. Židovsko/křesťanský koncept vidí v každém hostu vyslance božího: Host do domu, bůh do domu.. Měchy jsou chrámem ducha …

Obraz světa si vytváříme z vjemů, které získáváme z okolí a ukládáme do paměti v podobě symbolů – slov. Symboly – slova se snažíme uskupovat do větších celků, nazírat na ně s nadhledem, vytvářet z nich jakési mozaiky, které by nám, jak doufáme, měly dát možnost uzřít nebo alespoň uhádnout obraz Celku. Naše vnímání je však selektivní; něčeho si všimneme, něčeho nikoliv, něco považujeme za hodno pozornosti, čili nic. To, co nemůžeme označit symbolem – slovem, nemá pro nás barvu (tvar), tudíž nemůže být použito pro sestavení mozaiky celku.

Přestože, jak vidno, mozaika nemůže být nikdy hotova, tušíme její celek.

BALADA O ZÁPALCE

Těšila se zápalka
že škrtne a bude plát
trápila ji zahálka
ve snech plála tolikrát

Vlastnila ji slečna Dita
v jednom hosším pánském klubu
tam k ránu byla zneužita
k pročištění šestky zubu

JE TO

Je hned za rohem
popelnice plná
Jen si jí všimnout
Stačí pootočit hlavu

Ta nádoba je plná
pouze si vybrat
kterýkoli z okamžiků

Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Hej, ty jako rušíš chrám a ve třech dnech vzděláváš, pomožiž sám sobě i nám. Jsi li syn Boží, sstupiž s kříže.

A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení? A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil.

I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.

I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.

TŘEŠTĚNÍ!
vazby weby nitě v síti → která tě chytí
třísky v oční síti
:čas :změna :síla :rozklad :zrnění :třesoucí se obraz
bigbeat třesku za rozbřesku
krize je celosvětová a má mnoho podob …
břevna v oční sítnici
vulgárně přitvrdí a smaže hranice →
sebe sama    mám s sebou roznětku velkého třesku
máš šest rukou šest nohou a šest kund → jsi bohyně ← jsi jediná
šest set šestašedesátka … nerada by přišla zkrátka
barbie Kálí s vejci v akci. včera na Vaňkovce s vejcovody
do NEBES rozjely se pojízdný schody
bílé pečivo, alkohol a polotovary v extázi … rozhoupaly se jí kozy
hody HODY bez nehody
vzdejte se veškerých nadějí! konzumujte glutámát!

Po bezesném spánku se venku zatím setmělo … oproti slunečnému odpoledni se o poznání ochladilo. M. vycouvala s garáže. Setmělou ulici osvětluje nažloutlé světlo luceren. Cesta nočním městem … je po sedmé a provoz se uklidnil.

Tankuju plnou a pak jedeme směr Esslingen Neckartalem. Za okny se míhají, Plizhausen, Neckartenzlingen, Neckartailfingen, Nürtingen, Köngen, obchodní a nákupní centra, rozsvícená navěstí hospod a rychlých občerstvení, M. předjíždí pomalu jedoucí Porsche odkudsi z Bavorska, zřejmě neví kudy kam, na horizontu rostou k nebi komíny elektrárny Altbach … a Esslingen. Projíždíme po levém břehu Neckaru a pak podle sjíždíme z dálnice …

„Jsem ti říkal rovně, tak proč jedeš doleva.“

M. nasraně odpovídá, že si to dál můžu odřídit sám.

Míjíme malebný podnik s malebným názvem Doxa … snad někdy jindy a spíše nikdy … M. minula Daimlerstraße, tak doprava po Boschstraße. Hledá místo k zaparkování, slalom mezi autosalony, autoservisy … Konečně zastavuje před blokem novostaveb … zprava stavební jáma zarůstá náletovou vegetací …

Kulturzentrum Dieselstraße je plné punkáčů všech věkových kategorii, razítko u vstupu … jako vždy, potom cesta k baru, tentokrát, campari orange … V sálu se točí pásový magnetofon, Revox to není, ale vypadá to dobře, mladík snaživě svíjí u mikrofonu a mačká klapky moogu … M. to příliš nezajímá, pije colu a sleduje punkáče a další excentrické existence, kteří se pohupují v rytmu, zdraví se přátelé a známí …

vidím ocelárnu
ocelové kostry z ocelových kostí
vítejte v Německu a příjemnou zábavu
v nekonečné šedi nekonečných dnů

Vyšel Ježíš ven nesa korunu trnovou a plášť šarlatový. I řekl Pilát: Aj člověk. (Jan 19,5)

Pilát povolal Ježíše a řekl jemu: Ty jsi král Židovský?

Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně?

Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe. Co jsi učinil?

Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa.

I řekl mu Pilát: Tedy král jsi ty?

Odpověděl Ježíš: Ty pravíš, že král já jsem. Já jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy slyší hlas můj.

Dí jemu Pilát: Co jest pravda?

Tomáš Šenkyřík a Tomáš Vtípil zkoumají fenomém zejména mariánské zbožnosti v díle Ivana Martina Jirouse. Výsledek dostal tvar kompaktního disku s lakonickým a zároveň nezvyklým názvem I vši.

Rozpomeň se, o nejdobrotivější Panno Maria, že nebylo kdy slýcháno, aby, kdo se odevzdával do ochrany tvé, o přispění k tobě volal, neb o přímluvu tebe žádal, od tebe byl opuštěn. S touto vroucnou důvěrou hledám i já ubohý hříšník, u tebe své útočiště, o Panno panen, Maria, Matko Ježíše Krista. K tobě se uchyluji, k tobě utíkám, co hříšný stoje vzdychaje a chvěje se před tebou. O panovnice světa, matko věčného Slova, nezhrdej slovy mými, nýbrž slyš je milostivě a vyslyš mne ubohého … (Motlitba sv. Bernarda k Panně Marii)

„Tomáš Vtípil je po vážném úrazu hlavy, leží na JIP u Svaté Anny. Je stabilizovaný a mimo ohrožení života. Návštěvy jsou zatím vyloučené. Díky, že na něj myslíte, vysílání dobré energie pomůže.“ Zpráva na facebooku mluví sama za sebe.