Cesta kříže – Zuzana Růžičková
Vyšel Ježíš ven nesa korunu trnovou a plášť šarlatový. I řekl Pilát: Aj člověk. (Jan 19,5)
Odsouzen a ponížen – člověkem – poslední, bezmocný, na smrt odsouzený a se smrtí smířeným … Kráčí a padá pod tíhou sudby. Podívaná pro lid – lačná dychtivost davu – touha po krvi, vzrušení … Ve vzduchu visí pach krve. Padá, a tak přinutili Šimona Kyrenského, který se jako naschvál vracel z pole, aby mu pomohl nést kříž.
A byl pátek před velikonoci, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj král váš. (Jan 19,14)
Cesta do nebe je cestou bolesti, cestou pohrdání, cestou ponížení, cestou krve … a vše jen pro udržení společenských pořádků. Přední kněží věděli, že jejich autorita je ohrožena … Neznámý tesař přišlý odkudsi z Galileje se prohlašuje Kristem králem. Kráčí pohrdán, padá vysílen. Nikdo už od něho nečeká divy, uzdravení … posmívají se mu, je jedním z těch – zločinců, vrahů, bezdomovců … Kristus král.
A odpověděl všechen lid: Krev jeho na nás i naše dítky. (Matouš 27,25)
Přední kněží a císař rozhodují o životě a smrti – moc si nenechají vzít touhle sockou … přisluhovači ho bijí a popohánějí: „Králi, králíku! Hádej, kdo tě bouchl. Bác! Buď zdráv, ó králíku Židovský.“ Zaslepení vlastní mocí, opilí opiem moci, mocí nad životem a smrtí, najednou se octli nad ním … Poblouznění barvou a pachem krve, jen tak si bouchnout, a bez následků si přisadit, úplně zdarma … a kdo ví? Třeba si tím vyslouží vděk nadřízeného a povýšení. Dorážejí jako psi utržení z řetězu …
A nesa svůj kříž šel na místo, které slove Golgota. (Jan 19,17)