Cesta do nebe – Zuzana Růžičková

Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Hej, ty jako rušíš chrám a ve třech dnech vzděláváš, pomožiž sám sobě i nám. Jsi li syn Boží, sstupiž s kříže.

A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení? A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil.

I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.

I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.

Okolo se zatmělo …

… oslnivé světlo, nebesa se hroutí, klenba padá, vybuchuje v tisích skvostných vodopádech barev, vprostřed světelného víru šlehají oslepující blesky, kreré mizí závratnou rychlostí létavic … a najednou vše ustalo, a krev jako oheň šlehala z jeho ran, tělo opanovalo ohlušující ticho dozvuku …

Lukáš 23. Očitý svědek potom píše:

A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla, a skalé se pukalo.

Všichni mají své nedotknutelné představy, zlé sny, noční běsy … vědí, jak to chodí: Zplodil a vychoval děti, platil hypotéhu a daně. Fandil našim … V restauraci Družba bere za kliku nenápadný prošedivělý muž s knírem …

Čas plyne … Ve špatný čas na špatném místě … Věci nejsou takovými, jakými se zdály být … Neexistuje nic, co bychom nenakazili smrtí.

Zadržený se po nějaké době přiznal: „Zhřešil jsem – zradil jsem krev nevinnou.“

 …dementi dementní. Na poli hrnčířově roste cibule, česnek, celer, petržel …

Muže neznal, nikdy ho neviděl, útočil zcela náhodně.

Nenapadá mě jediné vysvětlení … mlýny melou docela naprázdno. „Tra-la-la tra-la-la a žebra praskala.“ nesou ověnou. Hodiny na věži odbily – kterou? Čas plyne. Železa sklapla ve slepé uličce po západu slunce bez nápadu … chuť, vůně, barva … nejsou nic víc – jen jmény a nazváno je pole to pole krve, až do dnešního dne …