Blogy

Šenkyřík, Jirous, Vtípil – I vši – recenze

Tomáš Šenkyřík a Tomáš Vtípil zkoumají fenomém zejména mariánské zbožnosti v díle Ivana Martina Jirouse. Výsledek dostal tvar kompaktního disku s lakonickým a zároveň nezvyklým názvem I vši.

Rozpomeň se, o nejdobrotivější Panno Maria, že nebylo kdy slýcháno, aby, kdo se odevzdával do ochrany tvé, o přispění k tobě volal, neb o přímluvu tebe žádal, od tebe byl opuštěn. S touto vroucnou důvěrou hledám i já ubohý hříšník, u tebe své útočiště, o Panno panen, Maria, Matko Ježíše Krista. K tobě se uchyluji, k tobě utíkám, co hříšný stoje vzdychaje a chvěje se před tebou. O panovnice světa, matko věčného Slova, nezhrdej slovy mými, nýbrž slyš je milostivě a vyslyš mne ubohého … (Motlitba sv. Bernarda k Panně Marii)

„Tomáš Vtípil je po vážném úrazu hlavy, leží na JIP u Svaté Anny. Je stabilizovaný a mimo ohrožení života. Návštěvy jsou zatím vyloučené. Díky, že na něj myslíte, vysílání dobré energie pomůže.“ Zpráva na facebooku mluví sama za sebe.

Fascinace, ryzí fascinace

Dneska palety, zítra rakve … Pozor! Pozor! V Bavorsku řádí králičí mor. Andělem smrti a zápornou postavou dne se stal Zdeněk Kovář. Třiašedesátiletý důchodce, původním povoláním elektikář, vstoupil po poledni do restaurace Družba. Nepříliš vábný podnik leží v Uherském Brodě a de fakto na každém maloměstě.

Otevřely se dveře. Za sebou je zahouchl až skleněné tabulky zadrnčely. Vešel starší prošedivělý pán s igelitkou a deštníkem. Bez povšimnutí prošel lokálem a postavil se k baru. Pan Zdeněk, familierně Zdenda, v kapse zimní bundy odjistil a bleskově vytáhl legálně drženou krochnu a bez rozmyslu to našil do stolu štamgastů. Záhadou zůstavá proč si nepřisedl a nenachmelil se s nimi.

Jarboe a Helen Money ve Freiburgu

Nedělní podvecěr v polovině února násobí nehostiný pocit průmyslové části Freiburgu. M. nevěděla, co na sebe … „Černou.“ poradil jsem jí. Masopustní veselí – tady? Procházíme neznámým městem, neznámým světem, ulicí Bezejména a hledáme kavárnu, kam bychom se mohli ukrýt.

ne nejde je zakrýt
před pohledem
tři věci nejde ukrýt

měsíc
slunce
měsíc
slunce

měsíc slunce měsíc slunce a pravda

podívej se ven

hledej měsíc a slunce

podívej se dovnitř

a hledej

a hledej pravdu

Bezvýznamné epizody

Obleva mě polévá a sleva – na tu se tu spoléhá. Na ulici stojí barikády z papíru. Padá déšť se sněhem. Bezvýznamné epizody:

Žehlím košilové límce na hladinou záchodu. Pustil jsem si Toscu. Pučí kapradí na pozadí pučícího kapradí. Originál nebo imitát v souvislosti poblité autobusové zastávky?

„Běhno!“ osočil mladý radikál starou mladou s kundou vyholenou.

„Vocamcaď pocamcaď.“ vymezila se vůči kritikům.

„Viděla jsem dost ustrašených úplně normálních a vzdělaných lidí, kteří chtějí právě od politiků stran, že nedovolí, aby se svoboda našeho projevu, vyznání, kultury a židovsko-křesťanské civilizace upozaďovala na úkor jiných nenáboženských aspektů.“

Surový opium – Jörg Fauser

William S. Burroughs mě přivítal ve tři odpoledne ve skromně zařízeném bytě v Duke Street nedaleko Piccadilly. Na sobě měl trojdílný černý oblek, který mi ze všeho nejvíce připomínal obleky mého dědečka, bílou košili a černou kravatu. Vzal jsem si na sebe svůj proužkovaný oblek, bílou košili, šlajfku. Burroughs byl vysoký a vyhublý, chodil lehce shrbený. Vlasy měl na spáncích prokvetlé a linií úst byl tenký bezkrevný vryp.

„Kávu nebo čaj?“

„Kávu.“

„Černou nebo bílou?“

„Bílou, prosím.“

Židenice nikdy více...

01_zidenice

Židenice. Musel jsem vystoupit z vlaku. Momentáně nevím kudy kam. Po schodech posprejovaným tunelem … diktát davu, nádražní hala, dlažba, dveře, z lásky Česku, aus Liebe zu Tschechien, aus Liebe für Tschechai? Manažer poručil, čurák se postavil. Saufland svítí jako maják v poušti. Tady jsem správně.

Svatý opilý

Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší;
teď na krk oprátku ti věší,
ať pozná, oč je zadek těžší.
(Francois Villon) Na stromě zas někdo visí,
člověk to bejvával kdysi.
(Homér)

Padají slova do prázdna. Slova prostá, rýmy jednoduché, verše naivní … dehonestace kultury, sarkastické společenské invektivy … Po Rýně loď bláznů. Mluví pobuda, který živoří na okaji – homme sans aveu. Neexistuje jiná dobrá pověst nežli pověst člověka vyloučeného ze společnosti. Chaos předchází krystalizaci.

Hrob nikdy nevydá, co v lůno přijal. Homér nemá hrob – homme sans tombe. Homér si od společnosti udržoval ironický odstup, hrál na společensky kritickou notu, pobuřoval svým zjevem i chováním. Větru nastavoval tvář plnou vzdoru.

Dlouhovlasý mladík se potácí na křižovatce – před chvílí byl vyhozen z hospody. Právě se otočil ke zdi a začal zvracet a chcát …

Komu patří TV SMRT?

nevíme ani hodiny ani dne
– i stalo se okolo poledne
nevidíme si na špičku nosu
– svazují a dávají do želez i muže i ženy
nenávidíme až k smrti
– pojednou z nebe oblíčilo mě světlo veliké
stíny tančí na rudém pozadí pod klenbou noci
nesmyslné nepravděpodobné obrazy a obrazce hrůzy
odvíjejí se myslí … houbovité útvary žahavci medůzy
proč
ptám se místo abych hledal odpověď
kam mě nohy nesou
vegetatativní myslí
vejčité útvary protivné úponky
vina je beze cti i prokletí poklekli

Kde je zakopán Lenin?

Prapory se vlnily. Byly totiž z vlnitého plechu. Ulicemi, širokými bulváry, se rozléhalo nadšené jásaní vítězného lidu. Snoubilo se s tlukotem srdcí … Skutečnost se vyjevuje sama v sobě a rozvíjí jako nutnost. Z cibulovitých bání kostelů rozléval se hlahol zvonů. Všechno končí. Kolem se nic neděje – jen vše pomíjí. Duše prostupovala myslí … za sedmero horama, za sedmero řekama se mysl protkla se světlem a nezbylo nic. Nikde nejsou žádná zrcadla. Nic, co by zachytilo tenhle směšnej sen … Netuším, kde jsem, bojím se beztvárnosti, děsím ticha, stojím na hraně bezmoci … krajnosti krajinou proplouvám. Je propastná až mrazí. Stal jsem se světlem hvězd? Vše pomine. Kolem se nic se neděje – jen vše končí.

ruda

Co je nutné, je také skutečné. Co je nutné ukazuje se v poslední instanci též rozumným. Majitel loterijního holdingu se dostává do Senátu v období, kdy bude rozhodovat o protihazardním zákonu. Tvrdí, že to je náhoda (anecdotée du hasard), a nevidí v tom střet zájmů. Vše skutečné je rozumné a vše rozumné skutečné. 'Aplikace Hegelovy teze znamená: tento stát je rozumný, odpovídá rozumu, je-li nutný. Jestliže se jeví špatným a skrze svou špatnost dále trvá, má tato špatnost své oprávnění a vysvětlení ve špatnosti občanů.' dodává jedním dechem Bedřich Engels. Už to, že mne lidé zvolili, ukazuje, že jim hazard nevadí. Ani k referendům o zákazu heren jich nikde nepřišlo dost. To aktivisté si z hazardu udělali předvolební téma …. někteří i uspěli … třeba v Brně. Mám obavu, že to město uvrhne do středověku. Umí jen ničit.

Fáze frakce substance

minulost je v prdeli –
– darda jedna sentimentální
minula
kurva tyčka
skutek skutkem rozbíjí
na padrť

stavím do prdele most
připadám si starý
bílý na kost ohlodaný
a kráčím bílým lesem …
srnčí – bílé stopy
míjím krmelec
srší

Syndikovat obsah

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce