(text Milana Haußmanna & Luboše Vlacha)

Milan: Vědomí je kontaminací, znečištěním. Je i silou odporu, víceznačností … Je transformací? Proměna je kontaminací a znečištěním.

Luboš: Dejme tomu, že vědomí znečištění je znečištěním. Tzv. čistota je nicméně nemálo ošemetným politicko-náboženským tématem tomatové percepce. Ale vědomí je flexibilní, nemá svůj vlastní substrát, pouze ho vytváří, je podmínkou života.

Milan: Objekty jsou tím nánosem víceznačnosti zaneseny … zpravidla volíme ty objekty, které se nám hodí.

Luboš: Pochopitelně. Ale tvar není kontaminací, nýbrž optickou iluzí – izomorfizmem; informační recepcí je vegetativní špína, která tvoří strukturu. Když vyjmeš operační nástroj ze sterilizátoru, tak je čistý, dočista sterilní, tzn. mrtvý. Sterilita je opakem plodnosti.

Já jsem pro formu. Pomezí svatosti je dobrá forma … Co kdybychom je zkusili transformovat?

DIVA PULCHRA IGNOTA

Ve tvém oku slunce rozpálené až do běla
v kovovém svitu úplňku
s hvězdami na ztemnělém pozadí
s křivkami mléčné dráhy …
… tvé tělo v mezihvězdném prostoru
krásné jak zbytky fresek na kostelních stěnách
s nohou laně ladnou jak ptačí zpěv
má můzo …
z jabloně trhám ovoce vzácnější než ambra
v mé hlavě velký třesk
tvůj hlas jak tóny varhan kdesi v dáli
vlas havrana, ruka bohyně
ňadro plné života a štěstí
tvé lůno …tlukot srdce v mé hrudi …
… má lásko …
… ničíme své duše i těla
v nekonečné touze, která nepřechází
hledíme do věčnosti
kde andělé zpívají oratorium …
… stínů a světla …
 …padáme do propasti
tak hluboké …
… držím tě ve svých pažích

Jakmile zapojili elektrody, začali si postupně uvědomovat, že hudba pulsuje celým seskupením. Říká se tomu dub – promyšlená mutace digitalizovaného popu, mozaika fragmentů samlů, beaty, basy, bohoslužba … česnek, ail, alio, ajo, knoblach, knoflook, šarimšak, kitungu saumu, zeleninové spiknutí přidej cibuli, celer, řepu … Ať se nepopletu.

Trio – anarchistické spolčení Česnekový hlavy – jsou tři jedinci, kteří hledají společnou řeč … že život je improvizace? Kdo ví? Improvizace je … resamplovaný hlas. Co dodat?

DESERTÉR DESERT

hrnečku vrň
hrrr … ubrousku otřes se
vařený raci co hrdlo ráčí
a na co stačí
žvanec panděrem kráčí
už ho mám jak v jináči
nikdy nemám dost
říkají mi obžernost
dobré chutnání
hrrr na ni …

PAŽRAVOST!

Luboš: – na margo rozumu … mně ten rozum pořád nejde na rozum … bzum bzum … nús ur uterum?

Kristián: Povedal bys, že pojmový jazyk je legoskladačka v ktorej všetky slová zapadajú ako jednotlivé diely, dielce-veci, ktorá je z vnútra nejakým pevným bodom?

Luboš: Není to legoskládka, nýbrž jemnohmotná logolátka způsobující materializaci. Ve smyslu uzdy či vodítka (clue-puzzle) to není zlé, jen lokálně bezuzdné až propagandisticky ohavné.

Kristián: Myslíš, že Nietzsche hľadal nejaký pevný bod z ktorého by sa vedel pohnúť, že hľadal nejaký pevný bod, od ktorého by sa vedel bol odrazť, že tým kruhom myslel nejaký bod pomyselný? Ako zmysel pomyslu pomyslného bodu?

Luboš: Nehmotný bod těžko dohledávat. Mrtvý bod je krajností konfliktní hranice, jen ji pře/kročit.

Kristián: Jedna vec je myslieť a iná vec hovoriť … že jazyk je výzvou lebo rozum sa nedá zaškatuľkovať rozumom. Ale keď máš jazyk, tak v ňom máš asi aj rozum. Rozum je pápežom subjektu.

Neviem čo bude ďalej. Sotva viem, že čo bolo doteraz. A čo bude ďalej nemám ani tušenia. Keď sa tento pokus skončí neúspechom bude neúspech kompletný a úplný. Neviem ako potom budem brať život, ale snáď v tom nebude až taký veľký rozdiel.

A môj osud na, ktorý nikdy nepríde nikto lebo neexistuje. Človek bez osudu, ktorý je imperatívom. Imperatív osudu bez osudu. V nejakej rovine sa ustálil človek či ide o rovinu bolesti, úzkosti, strachu, alebo radosti, hojnosti, pohody neviem. Nejaká rovina sa ustálila. Strach ako keby pominul na chvíľu je tu len prázdno.

Komplex v stave životnosti človeka, ktorý jestvuje napriek vôli všetkých, ale zároveň z nej. V protivách sa človek organizuje do skupinových pocitov. Je všade, ale nikde inde ako vo výraze mu zračí. Je všade nič, alebo všade niekto je duševno, je v protikladoch, ktoré v sebe spája, ale, ktoré voči sebe vyvoláva do elipsy. A čo každý ťa provokuje keď si trochu iný čo mne je už pokom. Ukázali sa a majú čo chceli tak nech si budú. Je ma hovno po ľuďoch.

Pletou si minimax s MaxiMARXEM. Slova chytají lasem. Nomen omen – nevím, kterým jsem. Nesmyslná hysterie? Ejakulační plán? Obsahem bábovičky je reforma … kontras-trasa-rasa třídní kontrabas Valium, Temgesic sublingual, Lexaurin a rudé víno – pokrytče! Svět plný krás v žaludku zhas.

Z pod kamena kocovina vystrkuje klepeta … odkrouhnut nastrouhán a zalit lákem kvasím. Uložen v chladnu a suchu žízeň hasím … hlava v povětří o třídním přístupu nemá potuchu.

Dolů z barikád proletáři nové formy. Marx stojí postavený na hlavu … bruselský aparát, berlínské grémium, pražský komitět a džungle v Calais … obyvatele trápí průjem svrab krysy a policie. Staré struktury v nové formě … puls a cholesterol v normě, tak se chovej vz[d]orně.

Bezvětří … Přilej olej do ohně!? och ne! Nekonečná smyčka … v plotě tyčka … místo kůlu hořící smůlu. Výjev, který rozjetá mysl chápe stěží, v tropech sněží.

Oranice … hranice je nejasná. V pustině zejí dveře dokořán. Existenční úzkost? Podzim. Traktory na polích zaorávají zelí. Detaily jsou nepodstatné. Během hubnutí zažil různé stavy – i hrozné noční můry i polibky z hůry. Hranice mezi politickou dohodou a biokoridorem je nejasná – na plánu není zakreslená. Krajní pravice, krajní levice, třesky plesky – mezi spektry ve vine nejasná hranice.

Stačí do vyhledávače zadat výraz 'nejasná hranice' a výsledky předčí představivost. Materiál, který o dnešku vypoví více než mnohá sofistikovaná úvaha na téma 'zavřeme hranice' z úst ministra či pitomce … pouhá slova vytržená z kontextů událostí cákají na betonové prefabrikáty jazykolamů.

ztvrdlo mi játro a splašilo se srdce
vzal jsem to od blbýho konce
že mne žere sakra masakr-a
že jsem jí nenapálil

že jsem jí na troud nespálil
tu pří-šernou KONFORMITU
nejzběsilejší ze všech forem
tu ludru co mě po celý život
rdousí zatím/co směji se

jí do ksichtu …

Píča. Piča. Každý ví, co znamená. Každý geodet ví, že mapa není území, ale kosočtvercová runa je na ní patrná. Krkonoše, Krušné hory, Šumava a Žďárské vrchy, to jsou ony čtyři strany kosočtverce, jeho svislá úhlopříčka je Vltava, řeka naše nejnárodnější. Čárky okolo kosočtverce pak znamenají jednak šíření českého ducha do všech světových stran. Uprchlíci všech zemí vítejte v píči!

Neuropatie, nekrofílie, diabetes, dialíza, progresivní paralýza, debilita … prezident všech patafyziků přiznal zdravotní problémy. Vyplývají z věku a lékaři náruživého kuřáka ukliďňují bezvadným stavem prostaty, ale … dábel nikdy nespí. Bere na sebe roucho beránčí, V Srbsku si koupil nůžky na plech a šturmuje maďarskou hranici. Je to jako tsunami … nevinná vlnka se mávnutím motýlých křídel mění v zabijáka, který hrne a ničí vše, co mu stojí v cestě. Proletáři všech zemí spěte v pokoji!

Z prezidentovových závěrů vyplývá existence blba, jako jedince bez názoru. Dovolím si hlavě státu oponovat – blb je jedinec s blbým názorem. Blba činí blbým názor? nebo blb má automaticky blbý názor? Jak udělat ze sebe blbce? Domnívám se, že studnice nápadů je nevyčerpatelná …