Máří září k 1. září – Lucie Rušková

v mléčném rozednívání ležíme – pozoruji tvoji svatost, Madoninu tvář – raději přestala bych dýchat, než aby se pohl třeba jen vlas – prosím tě, zůstaň tak, dokud nás střeží ta zář vzácné lásky – zahaluji ti odhalená ramena zpět do tvé bledé hedvábné kůže (na to je vždycky čas) – tvá vráska na čele není nic proti trhlině v mém srdci (kdybys jen tušila, jak se z ní přeléváš!) – podáváš mi řasu, kterou vyplavuje pláč – mám si ji hodit za límec a něco si přát? – tak dobře, přeji si, abys byla chlap –

Dej mi svůj sex – Ivosh Krejzek

Dej mi svůj sex,
já vezmu si ho rád,
udělám ti to jak nikdy,
na každý pád.
Dej mi svůj sex,
alespoň pro dnešní noc,
dej mi svůj sex
a neptej se proč.
Želízky připoutej
k posteli mé ruce,
nechám se od tebe přejet
budu nucen,
ty zavzdycháš si dosyta,
tak dej mi svůj sex má drahá,
nech v pokoji světlo rožnuto
a ukaž se mi nahá.

Dokud řeže, dokud svolí – Hynek Ozzy Paseka

SATTVA

Het heru    Tajo a med
   het het    a
      medové plástve Můz
         !
tesklivé melodie       !
tklivé parodie    !
         !
         jsou lepkavé
           jsou lekavé
malý služebníček, velký Pan Měsíc
Anubis, Achnaton, – ICHTYS ICHTYS – chtóni a sattva

na stavu tkaná slova,
trpká jak víno – jak sklenka skleněná,

dámám sluší zelená – šat azurový,
každý měsíc vzdaluji se – znova stále věčně nový,
a stále týž.

Má slova spálenišť,
vlasy svými snad sepnout je můžeš,

snad vypučí i ta seschlá růže,
snad hmyzí svist a komáří rej nás nezmůže

mne a tvá vzdálená ňadra
mne a tvé teplo kůže – má horkokrevná krásko;

já zvíře jsem a proměny jistě znáš,
řekou, bahnem za Sluncem až jednou bude náš
hrad zámkem uzamčený,
co potom uděláš?

Sex s obézní ženou – Ivosh Krejzek

Sbalil jsem ji u nádraží
a ač měla nadbytečná kila,
ocenil jsem v opici,
že byla nadržená a milá.

Odtáhla mě k sobě
a servala ze mne šaty,
byl jsem jí tak odevzdán na milost
docela nahatý.

Nahmatal jsem kozy,
doufám, že na správném místě,
u tak tlusté ženy si totiž člověk,
nikdy nemůže být jistej.

Sáňkování z parapetu – Lucie Rušková

pozvání na večeři a na film zavání, kamaráde, to si pamatuj! naservírovaná bramborová kaše s debrecínskými párky, vanilkové svíčky, nigerijský jazzman se smutným příběhem a šťastným koncem jako aranžmá intimity – uklidil jsi, navoněl ses, co se to děje? – bereš si moji ruku do své, obdivuješ pianistické prsty, říkáš, jak jsou ušlechtilé, a já v tobě slyším praskat struny ve větvích (copak to lze dopustit, spolu se spustit, kamaráde?) –

sedím v okně, stydím se tě, lekám se tvé probuzené vášně, pouze dým z cigarety matní neodvratnost, a tak nepřestávám kouřit – hle, viklá se ti parapet, kamaráde! – a ty mne opět zachraňuješ, říkáš mi: blázne, spadneš! co blbneš? – já že blbnu? to ty blbneš! – a směji se ti – odnášíš mě do postele –

ČESNEKOVEJ KOKTEJL KLOKTEJ!

aneb třikrát česnek v roli hlavní (až pohlavní)

(z palubního deníku karibského piráta Luo Tosenedá – jak ke dnu plul …)

elvis Did Elvis eat garlic?

česnekovej koktejl kloktej
jo ho ho
přistrč si ho k chřípí
a zazpívej jeho vůni

i když se nozdry mýlí
a ústa šílí
česnekovej koktejl
kloktej

notuj si rap raplej
umři si nos
ukousni si sanici
zpívá celá rodina
vložila se do toho – jo ho ho …

když bukanýr v ústa klade
to své tekel mene
hranice smrti prolomí
a na strast zapomene

Proč přišla Eva? – Ivosh Krejzek

Ptal jsem se Evy,
co tady dělá,
proč za mnou přišla
a co vlastně chtěla?

Ona mi řekla:
„Ty jeden bejku,
já za tebou přišla,
kvůli pohlavnímu steaku.“

Orální sex – Ivosh Krejzek

Vysoukej svůj klín
z těsných modrých džín.

Přilož mi ho k obličeji,
kožíšky tak krásně hřejí.

Ucítím z něj vůni vlahou,
nad sebou tě mám teď nahou.

Začnu lízat jako divý,
máš chuť broskví, fíků, kiwi.

Ty na oplátku něžně,
zachytíš se mého stěžně.

Zhoupneme se spolu
nahoru a dolů.

Než každou svojí částí
propadneme slasti.

Náhodný sex – Ivosh Krejzek

Osudem většiny představ je,
že přijdou a potom hned zmizí,
ráno odbije hodina šestá,
vedle mne žena cizí.
Upíjím z šálku čokolády,
já kávu totiž nikdy neměl rád,
v noci odhalila mi všechny své vnady,
možná svým nahým tělem ukojila můj hlad.
Cigareta,potom druhá,
pálí a voní a ubývá,
po dešti objeví se duha
i když obloha je šedivá.
Líbám ji na rty a mlčím,
říct cokoli byla by lež,
když v postele rohu se krčím,
jak do kouta zahnaná zvěř.

Svoboda je něco, co se neprodává

Rozhovor Luboše Vlacha s Jaroslavem Erikem Fričem, 10. 1. 2001

V. – Proč vlastně píšeš a vydáváš básně? Co ti to dává? Co ti to bere? Odkud se to bere?

F. – Poezii pokládám za věc nesmírně důležitou, u sebe přímo za nezbytný aspekt života, vidění života, poznávání a komunikace. Z toho důvodu ji vydávám, – nebo aspoň to, o čem jsem přesvědčen, že poezií je. Co mi to bere? Hm … hm … já se domnívám, že ve smyslu duchovním mne pouze obohacuje – osmyslňuje moji životní pouť a pokud mi to něco bere, tak jen – možná – působí nějaké relativní finanční propady, je-li vůbec odkud padat.

V. – Odkud se to bere? A kam?

F. – Poezie – z řeckého slova poiesis – znamená tvorbu jako takovou, nepochybně chápanou v mnohem širším smyslu, než je chápána dnes. Dneska poezie = pošetilost. Poezie u nás je pošetilost a snobárna, aspoň u většiny –

V. – Snobárna – to ještě není automaticky nadávka. Ale ty náklady jsou tak miniaturní –

F. – Byť by to byly i náklady sebemenší, tak to pokládám za vysloveně chlebovou nutnost. Můj způsob přežití je vydávání poezie.

Syndikovat obsah

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce