rozklad prstoklad secece zvrat závrať
návrat nepřipouštíme
svatý Rimbaud je stigmatizován …
oslnivé světlo, nebesa se hroutí
klenba padá
a tak dál

chaotické obrazce, rachot, chaotické obraty, vodopády barev
chceme chlastat, chceme mrdat
slunce a láska
vprostřed světelného víru
bizarní divadlo
skutků a dnů

(sakrální surrporno h/umorné)

„Kvality formující tělo samy nejsou těly. Zde není vůbec žádné konkrétní tělo s výjimkou jelich spojení a skrze toto spojení.“ (Řehoř z Nyssy – De hominis opificie)

„Rostliny mají sexuální orgány, a proto mohou být zařazeny do vyšší sféry stvoření. Mají ženské pohlavní orgány ve formě vulvy, pochvy, vaječníků a dělohy, mužské pak ve formě penisu a pohlavních žláz. Pro vaginu bylo vynalezeno slovo čnělka, pro vulvu slovo blizna. Penis a žlázy byly pojmenovány slovem prašník.“ (Tomkins, Bird – Tajný život rostlin)

URSPACE FOOD GASTRORGIE

pinda prsa prdel
3p nikoli 3d
přirozeně platonicky
o potěmkinovo přirození
pře tu přece není
puťka a pupík
prúda přepjaté prudérie
překotně do těla tělem ryje
plnotučný pramen proudí
požár mezi řečí
v orgiastické křeči
v paliativně pornoprogresivní péči

bulva samodruhé očnici
se svěřila že si nevěřila
nevěřila vlastnímu znaku

viditelnost se změnila
změnila se situace i sítnice
instantního in

do výšky vyrostly základy
z břehů řeka se vylila
možnost přiznala
že by se nepoznala
že nikdy tu nebyla

kokyla plná betonu
rozorané meze protiproudu
ujetá skutečnost
hromádka suti
torzo půvabu
visí ve vzduchu
fakta jara

Uplynulo již víc než patnáct let od smrti Marcely Pinterové Stárkové (* 5. 10. 1952 v Netolicích † 8. 3. 2002 v Praze), rockerky, undergroundové textařky a muzikantky, dobrovolnice služeb bližnímu na mírových misích, ojedinělé básnířky a autorky krátkých próz, mezi přáteli zvané „Mašina“. Nezapomínáme. (jef)

Zjevení I

Poprvé
jsem Vás zahlédla
vnitřním zrakem
já
malá tlustá holčička
která se narodila
v jiném světě
pro jiný život

V pokoře
jsem přijala
odlišný záměr
a plán
jenž pro mne
přichystal
Pán

je povinnost hymnou?
hymen je nevinnou?
lze se vyhnout?

i na zralost jednou vyzrajeme
[z]radíme se vzájemně
po ovoci po přeslici po bitvě

modální břitvě
se to řeže nomen omen z jedný vody
dočista dočista

zbrocen je sen
vražedkyně v kině
po činu umyla si ruce
až do postposlední pseudomorální nitě
lost v mosh pitu
postmortemmoderny úderný
strop mizí beze stop i s účtem
trop si tropí šašky
z každé hlášky

dostal nápad a koukl co na to počítačka
pod titulkou → šťavnatý nápad →→ čtu návod ?? jak ho chápat

buď bez obav je dobrej na krev …

na odkrevenou realitu v anemickém jelitu
akademické reality
jed je nutno obydlet

okousaní jednou dole a podruhé nahoře …
pokusní králové obětí revolučního zhořknutí
1 × nahoře 1 × dole
jedničku označíme písmenem ×
násobek prvničky nikoli tečkou

ve skutečnosti nejsme lidi
nýbrž vlny
množírny × × × ×
kmitočet
počet
početí násobku
jako následek archaické vibrace

pokusný králík apokalyptický pták
už je to tak i naopak

Vědci vynalezli humornou poesii
soud odsoudil stvořitele v nepřítomnosti
a poslal Boha do vězení promladistvé
za to že byl
při tom
vědci natočili v hlubinách podivného tvora
na hlavě má vysunovací penis
vědci v jedu ptakopyska zjistili lék proti cukrovce a přejídání
vědci zjistili že luční koník evoluční má největší varlata na světě
posílají ho za mříže
aby nedělal potíže
Prosím, vysvětli mi!
Co je společensky přijatelné
   po Osvětimi?
Jenom
smrt a mrd
Vědci zjistili že nafta se dá těžit z drůbeže
a olej stolní stojí na vodě
vědci zjistili že všechno je jinak

ornice se zvlnila
zornice zvlčile se zvlhčila
slza vypadla z role
rozbila se vzorkovnice líce
zbyly po nás
pravoúhle prouhlený plíce

probuzený
zhasla světla a ztichly motory

Nezpevněná polní cesta, kterou lemuje stomořadí holých větví. Nastala zima, z komínů dýmá. Někdy to nejni zas až tak prima. povzdechl si Homér. Vůz sebou hází jako jankovitá kobyla. Osazenstvo má co dělat, aby si nepřekouslo jazyk. Jsme vězni jazyka, uvěznění vyslovitelným, pojmenovatelným. Vždyť i k sobě hovoříme jazykem. Co však chutě, pudy, nepojmenované pocity? Chceme říct že neexistují, když je nedovedeme pojmenovat? ptá se Pavel Šuhájek. Uprostřed polí v opuštěné stodole hoří kahan a stojí baňka. Na dně to vře: citoslovce, předsudky, cizí slova, danosti, fikce, mezery v paměti, litera moci, kusy filcu, kubický rozměr, vágní pojmenování etc. Narážejí na sebe dogma modálního rouna, dobové legendy, císařovy nové hlasy a odrážejí se jako koule v biliáru. Na povrch vybublala slova:

Kristián Čura: Neviem kde ty máš tie mantinely, kde je tvoje logo/ego, alebo teda ten priestor, ktorý je oným templom …

Luboš Vlach: Nevidím si na temeno. Templ jakožto ohraničení svatého místa je dán hybností hranice, která kotví v duchu imaginace.

Střídá se nov s úplněk a znovu ve fázi novu ad nauseam.

Pokaždé
když se jakž takž konečně
odrazím ode dna
cásnu se do hlavy

Žabí muž

Skokan

Pravil Ivan Petlan. Patos rozhodně souvisí s patologií. přisadil si Luboš Vlach. Krajina s posedem je posedlá krajina. Kdeže loňské sněhy jsou?