Ve dvacatých letech Tristan Tzara, muž bez minulosti, navrhl během schůze surrealistů taháním slov z klobouku vytvořit instantní báseň. Divadlo bylo na hadry. André Breton vyloučil Tristana Tzaru ze surrealistické skupiny a šoupl sestřihy pod Freudův gauč.

Během léta 1959 Brion Gysin, malíř a spisovatel, roztříhal novinové články a náhodně je přeskládal. Nastříhal Zbývající minuty. Přestože Zbývající minuty obsahují nezměněné střihy, jsou souvislým textem a dávají smysl.

Zjevení, kněz přichází vykonat poslední svátosti, čtyř jezdců. Čas se zastavil. Zavíráme... veleještěři zkameněli. Hlad na svém bílém koni cválá bažinou. Pusto a prázdno... muzeální veleještěři vyšli z módy a nahradily je zkamenělé lidské tváře. Nadešel den, jest blízko čas.

Spirála, pohledy zpět, vlákna --- útržky obrazů, slov a souvislostí --- tvoří kruh barev.

Naproti mě seděl starý muž a pil pivo. Nad barem svítila televize, pod stropem se otáčel ventilátor a na podlaze skotačilo štěně.

"Pivo. Dvanáctku." zřetelně jsem vyslovil.

Zvedl jsem oči. "Děkuji." Předemnou stojí sklenice piva.

Zářijovým číslem bylo obnoveno vydávání papírových novin Uši a Vítr, rozšířených nově na dvanáct stran. Noviny budou distribuovány v síti dobrých podniků (hospody, kluby, knihkupectví...), zatím především v Brně, kde budou k mání bez poplatku.

Na značce Ears & Winds Records vyšlo cd Záva a Pepa - Naživo za pivo.
Účinkující na této desce se na první pohled mohou zdát poněkud nesourodí. Při bližším ohledání však brzy zjišťujeme, že podstatnější rozdíly mezi nimi končí u jediného: jejich přirozené muzikantství je různě umocňováno a rozvíjeno...

Motto: „Konečným smyslem umění – aniž si je toho samo vědomo – je to, že uchvacuje člověka u kořene jeho podstaty. Vede ho k jeho vlastnímu nitru, a stává se tak výchovou co nejvšeobecnější, ale i v nejvyšším slova smyslu.