Bylo to ve čtvrtým brněnským obvodě plným
špinavéjch činžáků, kde nikdo nebydlí
a fabrik, kde nikdo nepracuje
a zakouřenejch hospod se zažloutlejma záclonama
od startkovýho kouře,
s vývěsníma štítama krámů, kde se nic neprodává,
ve čtvrti plný cikánů a kolejí
a vlaků a tramvají,
co jezděj sem a tam
a ulic, o kterejch nikdo neví,
jak se vlastně menujou, co nikam nevedou

Po dešti... svítí slunce. Koukám na ciferník pouličních hodin. Je čtvrt na pět. Dlouhovlasá holka, taky stojí a taky čeká na tramvaj. Přijela dvacet trojka a...

"Byla to už druhá," všiml si malý kluk s bloňďatou hlavou.

Konečně dvanáctka. Nastoupil jsem. Muž navlečený do zelené šusťákové bundy s bílým pruhem, má otylý rudý obličej, nabízí noviny.


Ne já to tak cítím
mám v srdci jak vy smutek
do noci lampa svítí
však rým jakoby utek



Mně věru nepřísluší
tobě psát básně Jene
nemám tvou čistou duši
mé verše nejsou cenné



Z mých veršů čiší zloba
to aspoň lidé tvrdí
v ničem se nepodobám
těm na něž jsme teď hrdí



Mám také v srdci smutek
a až mne z toho mrazí

Jediný způsob jak se stát skutečně velkým je být nesmrtelným.
James Dean

Plukovník mluví k davu... dobře nalíčený, vždy korektní, s výrazem sňatkového podvodníka: "Občané, přinesl jsem vám to jediné, co ještě neztratilo svou cenu -- nesmrtelnost. Není to nic složitého. Vyměňme opotřebované orgány a jedeme dál."

Zeptáte li se cizince na jeho první rumunský dojem, dostane se vám odpovědi: špína a šum. Nemluvím o všudypřítomné špíně a ruchu ulice. V Rumunsku se totiž pod názvem populární hudba skrývá zesílený rytmus respektive laciná melodie linoucí se éterem z rádia Kiss. Šum je ve vlaku, v restauraci, na pláži, na louce, na horách, v taxíku...

Lidé užívají slov a slova užívají lidí. Základem moci monopolu jsou slovní spojení, která ovládají myšlení, cítění a jasné smyslové vnímání. Růže je růže je růže je růže.

Ve dvacatých letech Tristan Tzara, muž bez minulosti, navrhl během schůze surrealistů taháním slov z klobouku vytvořit instantní báseň. Divadlo bylo na hadry. André Breton vyloučil Tristana Tzaru ze surrealistické skupiny a šoupl sestřihy pod Freudův gauč.

Během léta 1959 Brion Gysin, malíř a spisovatel, roztříhal novinové články a náhodně je přeskládal. Nastříhal Zbývající minuty. Přestože Zbývající minuty obsahují nezměněné střihy, jsou souvislým textem a dávají smysl.

Zjevení, kněz přichází vykonat poslední svátosti, čtyř jezdců. Čas se zastavil. Zavíráme... veleještěři zkameněli. Hlad na svém bílém koni cválá bažinou. Pusto a prázdno... muzeální veleještěři vyšli z módy a nahradily je zkamenělé lidské tváře. Nadešel den, jest blízko čas.

Spirála, pohledy zpět, vlákna --- útržky obrazů, slov a souvislostí --- tvoří kruh barev.

Naproti mě seděl starý muž a pil pivo. Nad barem svítila televize, pod stropem se otáčel ventilátor a na podlaze skotačilo štěně.

"Pivo. Dvanáctku." zřetelně jsem vyslovil.

Zvedl jsem oči. "Děkuji." Předemnou stojí sklenice piva.

Zářijovým číslem bylo obnoveno vydávání papírových novin Uši a Vítr, rozšířených nově na dvanáct stran. Noviny budou distribuovány v síti dobrých podniků (hospody, kluby, knihkupectví...), zatím především v Brně, kde budou k mání bez poplatku.