Červený pokoj – odpoledne v červeném pokoji – stěny jsou tu rudé, koberec černý a bílý nabytek jako by se vznášel. Ona jen korály perly a rybíz je název prvotiny Pavla Šuhájka. Z obálky vystupují tvary – obrysy, siluety postav – Petra Ferebauera.

… který tvar byl podstatný nebylo jasné  …

Děje jako by spolu nesouvisely. Vydalo brněnské nakladatelství Vetus Via l. P. 2013. Útlá sbírka je formálně rozdělena na dva oddíly – římska I a římská II.

Aber heejoo … jazykem, kterému není rozmět … insuficientia, EQ, I ťing. I think the triumf of instinkt … vítězství pudu nad rozumem – ryzí krystalické bytí. Venku svítí slunce a za chvíli se setmí. Pod oknem hřeje radiátor a králík v kleci ostražitě natahuje uši. Udělám si mátový čaj. Opakování utichlo v kontextu. Kontext nelze opakovat.

„Slovy se snažil napodobit obrazy.“ napadlo mi četbou Klabundových slov …

Na loďce

první tahy štětce
jako rudá oblaka
odjel jsem v loďce
přítele Jinacka.

kovově chřestí štěstí
opice zase skřehotají
k jakému aber heejou
mě plachty ponesou

BOSNA

A nikde nic, jen na nebi vran hejno
nad ztichlou zemí po celý den krouží.
A krákáj pořád tu svou notu stejnou:
"Po smrti proč bys taky nezatoužil?"

A nikde nic, místo stromů špalky.
Kolik hlav padlo, kolik jich ještě padne.
Démonů hlas ozývá se zdálky,
do tůní zas lákaj Najády vnadné.

Kdysi tu stál kříž Ježíše Krista,
na nebi klidně svítil půlměsíc.
Nezbylo nic – na mapě bílá místa …
Sežrali vše, nejni tu vůbec nic.

… přiťukla si s ním, maličko upila a sedla si mu na klín, když si ještě předtím vybrala z mísy pěknou žlutou hrušku a hned se do ní zakousla. Víno bylo teplé, odporně sladké … vypil až do dna a náhle ji zprudka políbil vlhkými rty na plný krk. Přitiskla mu na ústa velkou dlaň vonící chyprem: „Bez líbání, prosím.“

… a zatímco dojídala hrušku, roztáhla nohy. Rozhrnul župan s draky na jejím bílém těle s mohutným poprsím a hustými černými chlupy pod širokým zvarhanělým břichem. Je už stará, pomyslel si, když pohlédl na její pórovitou, křídovou tvář se silnou vrstvou pudru, na oranžové rty plné prasklinek, na špatně nalepené řasy, na širokou šedivou pěšinku v rovných vlasech, připomínající barvou viks na boty, ale to už dočista ztrácel hlavu z toho velikého a bílého nahého těla, z kulatých prsů, jejichž nahé bradavky byly neuvěřitelně malé, a z měkké zadnice, která mu těřce spočívala na klíně …

Lisa-Marie je v koupelně, kde si třesoucí se rukou holí nohy. Už několikrát se řízla. Ruce se jí třepou. Nedokáže vytěsnit myšlenky na … „Do prdele, do prdele, do prdele …“ proklíný sebe sama. Neví, musí … Odtud není návratu … připomíná chodící mrtvolu … ani cigaretu si nedokáže zapálit. Utěšuje se … dělá to pro ni.

PREFERENCE SCH …
/text for I.C./

Venku je zima
         zima
         zima
A já mám kruhy pod vočima
V takovým stavu těžko vnímat
A mě je pořád
děsná zima!

Venku nic není
          není
          není
My stojíme tu vysvlečení
Už není ani světlo denní
A podoby se
rychle mění!

Co se tu míhá
          míhá
          míhá
A kdo ty kurvo s tebou líhá
Doktor mi řek že je to stíha
Tak proto se
tu všechno míhá!

MORUŠE

Okolo blázince pokvetou moruše
doktor mi před chvílí promlouval do duše
Promlouval do duše obral mne o duši
až jsem se proměnil v jednu z těch moruší

V zahradě za chvíli pokvetou šeříky
chci dveře otevřít jenže jsou bez kliky
Tak se tu procházím od stěny ke stěně
dokud v mém chování nedojde ke změně

Okolo blázince rozkvétaj moruše
co vám mám povědět já člověk bez duše
Jsem sám a nikdo z vás snad ani netuší
jak někdy závidím rozkvetlým moruším

Stromy už rozkvétaj jaro je v rozpuku
nemám s kým promluvit koho vzít za ruku
Koho vzít za ruku když nemám přítele
čekat až funebrák v rakvi mi ustele

eště v pakárně

Postmodernu chartakterizuje estetika ze second handu. Vypůjčím si od Louise Ferdinanda Célina.

Venku začíná být vidět … rozednívá se … kalno … zelenavé … pak šedé jako jiné světlo jindy … působá na mě. Otevřeme … světlo rovnou do očí … zábradlí … závoje odplouvají … šedá … fialová … park před domem … před očima … je brzo ráno … Kolik je hodin?

Na věži bijou. Líbí se mi Bimbam! vzrušuje … obluzije.. když slyším zvony … nejsem ve svý kůži … To je poetésie! Jsem citlivej! … chvěju se … (Klaun's Band I – Lous Ferdinand Céline)

Tak jsme si odbyli rozbřesk. Ze sluchátek hrál Lou Reed Waiting For the Man a na titulní stránce stálo, že je po smrti … zemřel v neděli ráno … a kdy-by taky? Mach keine Welle!

první housle touží, dovolávají se boha, mračna se rozestupují, bůh jim odpovídá, nešeptá, hluchému řve do ucha – tělo zůstává stát, ke kůru vyletí jen hlasy, klíč, který začíná tichem, je jediným klíčem k duši – šílený živel se vrací noční Vídní, sprostý a neurvalý, vzduch se chvěje jako boží dech, dovléci musí k psacímu stolu balvan na zádech –

Beethovene, slyšíte to ticho mezi tóny, když padáme ? když nás obklopí, naše duše zpívá ! – druhé housle touží, objeví se milující ruce, pozvedávají vše k Nebi, zlatem se zalévá země, nic neexistuje, čas je nekonečný ! – rozptýlím se ve chvíli, v níž mohu žít na věčné časy –

pomazat spánky výtažkem z durmanu, procítěně našlapovat kolem ohně, větvičky pod nohama praskají, z plamenů vylétnou vrány, možná až z horoucích pekel, bytosti, jež nikdy nespí, klovaly nám do očí, je lépe nevidět, než být hluchým? – v pohanské Svatyni Ohně pod Petřínem zní devátá symfonie – na chvíli zavřít oči, ať zaslechnem, co's nikdy neslyšel, jen ve své hlavě –

→ MYTHOETYMOLOGIE ČESNEKOVÁ by jajn ←

Vítej v Česnekově … Ke vzniku této r’n’roll/rolnické osady (slovo osada odvozeno od slova sadba) došlo během územní expanze divoké česnekové populace. Následkem rozsíření bylo roz-růsta-jící se město (město je odvozeninou ze slova místo) přejmenováno na Česnek-off … Místní měli ty nejostřejší jazyky, nikoho tedy neudivilo, když jedno f bylo odetnuto, dosti bylo odkecaných písmen, dosti slov – Česnekof – (podobnost s územní oblastí Kocourkof zcela nevyloučena) – je hlavním městidlem ČESNEKové REPU

Za-zvonil zvonec a pohádky je začátek …

„Už v několika uplynulých Garlících jsme vás žádali o pomoc při vytvoření spisovného jazyka česnekového formou obšírného slovníku. Svůj apel touto formou opakujeme a směřujeme na všechny palice. Veškeré nápady a slovíčka směřujte na adresu redakce. Děkujeme za společnou práci.“ (Garlík – portál Společnosti přátel česneku)