(Výklad snů podle Milana Haußmanna a Luboše Vlacha)

Milan Haußmann: Zeleně zapouzdřené poselství, zeleně zakódovaná zpráva; přečetl jsem ji a došel k závěru, že strojový překlad do češtiny … by dostatečně postihnul podstatu snů.

Máš-li sen, kde se ti zdá, že BB rajtuje jako kovboj na ležícím půlměsíci, neustálým houpáním dolů, nahoru, se rozpůlí a obě půlky dívky padají na zem, jen aby přistály na kupce sena, objeví se sedlák s děvečkou, letní host s brýlemi, východoněmecký policista s beďary a Brazilec s ochočeným kajmanem, chlap bez loveckého lístku a všichni v úžasu zvednou ruce – zapiš dvacet devětkrát citoslovce haleluja do tlukoucího kalendáře srdce a nic nehroť, dělej jako by nic. (H. C. Artmann – Zeleně zakódovaná zpráva)

Luboš Vlach: Překlad se z toho tak [sna]dno nevykroutí, protože slovo podstata se dá přeložit pouze celým slovníkem. Ale takový slovník by nikdo neunesl ani posel s přeslicí, tím méně postel slovem PŘE, ta je o[všem] předem vynalezena slovem ZELENÁ.

(Dialog Kristiána Čury a Luboše Vlacha)

Desekráte za den sám sebe přemož:
to ti dá dobrou únavu a jest mákem tvé duši.
. . .
Desekráte za den se směj a buď vesel:
sice tě v noci vyruší žaludek – ploditel mrzutosti.
(Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra)

Kristián Čura: Ty Ľuboš myslíš, že keď predmetu pripisujem význam, že význam je tým predmetom ako povedal Milan H.?

Luboš Vlach: Já tedy především si nemyslím, že myslím. Tzv. myšlení je osvíceneckou fikcí, teda začalo se to praktikovat už za renesance, kdy se řecké slovo nús (= duch či mysl, tedy kosmická mysl) začalo překládat slovem rozum, [pře]neseně slovem myšlení (totéž však je intuitivní kombinatorikou, notabene básnickou licencí = představou), což je nepřímým důkazem toho, že představy mají tendenci se zhmotňovat, takže asi jo …

… je tu hostilita
vyhoštění
výhost vyhnanstvím kyčlí
dehostenace a hosana
příbuzenství pře se tiše o přízvuk
  převozník převrátil pramici

přetlak pozdvihl poklici politické policie
přeřek převezl pervezní psychoanalytičku
  samá snaha o sanaci hospitalizací sebezpytu

mezi separací a kombinací
mezi stanoviskem ústavy a povstáním
mezi tím
  na rozcestí vyrůstá rozrazil

(Dialog Milana Haußmanna a Luboše Vlacha)

Milan Haußmann: Bifurkace, bipolarita, dualita, divergence, oscilace mezi třemi extrémy tření, kde začneme?

Luboš Vlach: [ZA]čal bych to optikou optima…  domova; tedy tázáním po onom tady: Kde domov můj? a Kam s ním? Není tím místem mateř[ština] aka nemístnost?

Milan Haußmann: Svatý Pavel píše Židům: Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme.

Nahoru … vzhůru do vesmíru a nedívat se nazpět. Neohlížet se. Naše obcování jest v nebesích … v těle slávy, v absolutnu velkého třesku, v agonii vzteku, v exstatickém vytržení tančí … fandango …

Čarokrásné češtiny česneková čidla čichová [HOST IS GHOST]

Luboš Vlach: Fakt je, že mateř[štinu] má každý jed[nu] – slovo na počátku… 

Milan Haußmann: Gilotina mi hlavu stíná. Céline tvrdí, že na počátku byl prožitek – expérience.

Luboš Vlach: Tady je ovšem nabíledni čerň otázky: prožitek čeho? Domova tady a teď? Počitku procitnutí? Zkušenost zážehu, zážitek, začátek zázraku plný zatáček?

Milan Haußmann: Slovo přišlo až potom, aby onen prožitek – zázrak – nahradilo. Slovo je ovoce rtu oslavující jméno jeho.

Cestou nepotkal Boha, který hřích zakazuje, ale bytost, která zákaz nezná. Mimo ono, kterým jsem, se setkává s bytostí, která rozesmává, protože má česnekovou palici. (Georges Bataille – Svaté spiknutí)

sraz tkání nemá stání
česnek jde k duhu
je to setkání třetího druhu
[s]ex mazec vůní
razantní riff na oběžné dráze
je jim blaze jak v oáze
na neběžné oběžné dráze

tyto vůně bez legrace
zasluhují ovace
[při]tažlivé [pře]sáhy
orace transcendence
pří na zapřenou [při]kázané ovoce
trsá tras[ou] tance
začátku a konce

V Brně na cíčku

Plný skleničky.
Prázdný skleničky.
Už není?
Máme, dáme.
Doléváme.
Mysl se prázdní a krev plní,
játra tvrdnou a chůze vlní.
Srdce se otevírá,
ale chlast ho nezaplní.
Sobota končí a my taky.
Dopíjíme.
Chceme věřit na zázraky.
Máme nápady, dáváme rady,
ale zítra zase nezbude vůle.
Celodenní kóma.
Skoro jako ze zásady
Sliby, chyby.
Jako ryby
v potoce se míhají tam a zpět.
Žádnou nechytíš,
rukama neulovíš,
prsty neudržíš.
Stejně jako skleničku,
jako zbytek vodky
usazené na víčku.
Zítra neupevníš
vztahy ani poličku.
Dnešek bude se ti zdát
jako skvrna
v životě i na tričku.
Jsme mrtvá zrna
v centru Brna,
co potkala se na cíčku.

jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy,
a přec ten nad Brnem je nadevše mi milý (Vítězslav Nezval)

HLAVÁK VE 3 RÁNO

Bijou 3 v noci nebo už ráno
sedím na lavičce na hlavním nádraží
ta je studená jako led
vedle mě sedí bezdomovec
páchne jako starej pes
život vryt do masky tváře času
zpívá si tichounce aby nerušil
Knockin on heaven´s door
otočí se na mě usměje se
bezzubým úsměvem
šéfe nemáš ňáký drobný?
Mlčky mu dám dvacku
stejně je má poslední
taky klepu
a taky na něco čekám