Metafora není konečná posloupnost formulí

(Dialog Kristiána Čury a Luboše Vlacha)

Desekráte za den sám sebe přemož:
to ti dá dobrou únavu a jest mákem tvé duši.
. . .
Desekráte za den se směj a buď vesel:
sice tě v noci vyruší žaludek – ploditel mrzutosti.
(Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra)

Kristián Čura: Ty Ľuboš myslíš, že keď predmetu pripisujem význam, že význam je tým predmetom ako povedal Milan H.?

Luboš Vlach: Já tedy především si nemyslím, že myslím. Tzv. myšlení je osvíceneckou fikcí, teda začalo se to praktikovat už za renesance, kdy se řecké slovo nús (= duch či mysl, tedy kosmická mysl) začalo překládat slovem rozum, [pře]neseně slovem myšlení (totéž však je intuitivní kombinatorikou, notabene básnickou licencí = představou), což je nepřímým důkazem toho, že představy mají tendenci se zhmotňovat, takže asi jo …

Kristián Čura: Ďakujem za texty. Čítam a snažím sa pochopiť. Budem reagovať priebehom času, pekne, že si na mňa pamätáš, že si si spomenul a ma neopomenul.

Luboš Vlach: Hm … paměť je autonomní a svévolná či že člověk má být svou vlastní pamětí a podobné velké třesky plesk, dle mého mínění je dosti důležité uchovat si či uhájit vlastní autonomii, protože jinak si člověk ubližuje.

Kristián Čura: Filozofia, že vzdieľanie je nevyhnutné a že na vzdieľanie musí byť niečo pevné, zjednodušené, precizovateľné (predovšetkým v takzvanom identickom prípade). Aby však mohlo byť vzdieľateľné, musí sa pociťovať ako usporiadané, ako znovu poznateľné.

Luboš Vlach: No to je sice hezké, avšak vzdělání je rovněž sdílením, je i vydělováním a podílením. Vzhledem k totální ambivalenci je logika jen čímsi provizorním.

Kristián Čura: Materiál zmyslov, usporiadaný rozumom, redukovaný na hrubé hlavné línie, urobený podobným, subsumovaný pod príbuzné. Teda: nezreteľnosť a chaos zmyslového dojmu sa takpovediac logizuje; svet fenoménov je usporiadaný svet, ktorý pociťujeme ako reálny.

Luboš Vlach: Duch si vane kam se mu zlíbí, realita je paradoxní, nikoli logická. Copak se pocity chovají logicky? Mozek je víceméně žláza s vnitřní sekrecí a hormony si jen tak nenechají poroučet.

Kristián Čura: Realita sa zakladá na stálom navracaní sa rovnakých, známych, príbuzných vecí, na ich logizovanom charaktere, na viere, že tu môžeme počítať, účtovať;

Luboš Vlach: Nemám nic proti systematice, je užitečná, účelová a účtuje s účastí.

Kristián Čura: Protikladom tohto sveta fenoménov nie je pravý svet, ale beztvarý, neformovateľný svet chaosu zmyslových zážitkov – teda iný druh sveta fenoménov, pre nás nepoznateľný;

Luboš Vlach: Nu, já jsem agnostik, nevěřím v bazální poznatelnost. Básnickou licenci považuji za legitimní výzkumný fígl. Je to způsob dokumentace analogický tomu, jak když fyzikální chemik prohlasí, že člověk je elektromagnetickou subsancí. Proč ne, ale co čím pak esence?

Kristián Čura: Otázky, aké môžu byť veci osebe, celkom odhliadnuc od našej zmyslovej receptivity a rozumovej aktivity, musíme odmietnuť s otázkou: odkiaľ by sme mohli vedieť, že veci sú?

Luboš Vlach: Mám-li být věcný, tedy nevěřím na žádnou diskontuitu, nýbrž na návaznost.

Kristián Čura: Vecitosť sme stvorili len my. Otázkou je, či by nemohlo byť ešte mnoho spôsobov vytvoriť takýto zdanlivý svet – a či toto tvorenie, logizovanie, upravovanie, falšovanie nie je najlepšie garantovanou realitou samou: slovom, či reálne nie je výlučne to, čo kladie veci; a či príčinné pôsobenie vonkajšieho sveta na nás tiež nie je len následkom takýchto chcejúcich subjektov …

Luboš Vlach: To je zřejmé, to co zmiňuješ je neřešitelná otázka determinovanosti.

Kristián Čura: Iné bytosti pôsobia na nás; náš upravený zdanlivý svet je upravovaním a premáhaním ich akcií: druh defenzívneho pravidla. Len subjekt je dokázateľný: hypotéza, že sú len subjekty – že objekt je len druh príčinného pôsobenia subjektu na subjekt.  …modus subjektu.

Luboš Vlach: Subjekt je evidentně začasté pošlapáván nekontrolovatelným a nereflektovaným kolektivizmem.