Modelem toho v čem žijeme je fašistický koncentrační tábor. Kdokoli může být ničen až zničen, kdo se postaví proti instituci koncentračního tábora jako takové, nebo se třeba jen dostane do konfliktu s představiteli jeho moci. Může být ničen a zničen sám, ale většinou i řada osob jemu tak či onak nejbližších, byť se i na jeho zločinu nijak nepodílely. Instituce koncentračního tábora potřebuje pro svou stabilitu princip kolektivního ručení a postih do druhého i dalšího kolene. Potřebuje i periodické honby na čarodějnice a udržování atmosféry strachu.

EVERGREEN FOREVER

ukápla mi slina – chuť s chutí se zapomíná
smrtí to tu smrdí – leč neprodlévej v hrůze
mě vzrušuje česneková fúze
strkám si smrt skrz krk
a voním si o tom – předtím i potom
nadózován česnekem
kolikrát umřeš tolikrát jsi člověkem
to není příčina k pláči
zde každý atom tančí
a každá částice voňavá je esence – transcedence

HOMÉR'S MEMORIAL 2012
13. a 14. ledna 2012
Klub Boro, Křenová 75, Brno
OMEZENÁ KAPACITA!!!
Festivalovým konferenciérem je:
Marek Kobyla Sobola

nevím, co bych si počal bez hlubokého přesvědčení o duchovním základu života, světa, velmi a rád sleduju performera Milana Kohouta, co provádí v různých koutech světa, oceňuju odvahu, jasný cit pro spravedlnost, soucítící sociální povědomí, i jistý vtip a snad i zábavnost, dá-li se to tak říct, jen se domnívám, že si tím běháním po světě trochu uhnal duchovní slepotu, v tom pohybu, v těch akcích, vedl jsem s ním před časem drobný dialog, v němž on spílal „všem bohům“ apod., s argumenty směřujícími k tomu, „co všechno při svém cestování světem viděl“, to mě nepřesvědčuje, jsou také věci, které nejsou vidět, onehdy jsem měl tu čest mluvit k mladým gymnasistům (zaskočil jsem za jednoho velmi zasloužilého člověka, vězně svědomí z padesátých let, jemuž nejsem hoden „zavázat řeménky u bot“, jen jsem si uvědomil, že biologické směřování je zřejmé a ničemu viditelnému nepoplatné), mluvilo se v závěrečné části také o „víře“, která pro mne má význam osobní, ve smyslu osobnostním, až po ten význam, dnes zatracovaný, „institucionální“, v kterém mne nikdo nezmate,

Ten příběh je prostý:
seděl jsem u okna
a díval se do parku.

Básně a texty Johna Boka z let 1982 – 2009 vydalo nakladatelství Vetus Via pod názvem Kruhová obrana přítomnosti. Je to mozaikovitý text a tato mozaika není úplná. Zůstává na čtenáři, aby si ji doplnil. Jak podtitul napovídá v knize jsou zahrnuty texty z období třiceti let, což je v podstatě celý můj život (*1981). Možná právě proto jsem se začetl a onu neúplnou mozaiku doplňoval ze svých vzpomínek.

Jak sám název této úvahy napovídá, mělo by se jednat především o poezii či literaturu vůbec, nicméně bude lépe, když vezmeme v potaz i ostatní formy umění. Měl jsem totiž kdysi vytvořit stať o současné mladé poezii u nás. Toto téma mi natolik připomínalo večery mladé poezie v klubech SSM veršíky a pojednání o nich v Mladém světě a podobných „progresivních a umění přejících časopisech“, že jsem se dlouho podobného úkolu bál zhostit. Až docela nedávno mi přišly na mysl určité souvislosti, jak by se uvedené téma dalo zpracovat. Měl jsem dokonce i jisté rukou psané poznámky, které ale přišly nazmar. Avšak, základ tu je a na něm bych chtěl stavět. Tak tedy: co je možno pokládat za současnou mladou poezii? Kritérium tu nebude ani rádobyprogresivita, ani rádobyangažovanost /ať na tu či onu stranu/ a už vůbec ne tzv. „problémy a pocity mladých lidí“, škatulka dosti veliká, aby pojala veškerý škvár vyšlý z per mladých poetů. Nás bude zajímat mladá poezie tvořená víceméně neoficiálně a spontánně. Tedy v podstatě to, čemu se koncem šedesátých let začalo říkat underground.