Homér jest Universum – Tomáš Hájek

HOMÉR JEST UNIVERSUM

vyběh sem z domu ze síně obřadní …
na teatrální množství schůdků …
s myšlénkó utkvěló na suicidum …
obklopen vlasatými bohy jurodivými …
keří mi statně zabránili v myšlénce mé …
katafalk s poklesló literární ikonó měl zajet dopředu …
vstříc ještě perverzňéším zítřkům …
farář jurodivý sehrál svůj špíl dokonalé nepatřičnosti …
namistrovaný celebrity šly fňukat před fotoaparáty …
smuteční manažerka zapomněla říci …
zde ve foyer si odložte pemprsky …
švihlá kámoška přišla na pohřeb jak kurva na štaci …
styděl sem se … ale styděl se rád …
její děrovaný punčocháče byly protkány úrodó lysohlávků …
s dohledem Barbory Škrlové sme Na kopcu pařili do plnéch …
a když odcházela krásná hippie bohyně zašléch let …
šeci sme slintali …
mávala …
i mně … a já sem mával …
a pohřební kámoš řekl …
to mávala univerzálně …
a já sem řekl …
ale v tu chvílu sem byl vtělen do mávajícího universa …

listopad 2011