Blog - milan.haussmann

TŘEŠTĚNÍ!
vazby weby nitě v síti → která tě chytí
třísky v oční síti
:čas :změna :síla :rozklad :zrnění :třesoucí se obraz
bigbeat třesku za rozbřesku
krize je celosvětová a má mnoho podob …
břevna v oční sítnici
vulgárně přitvrdí a smaže hranice →
sebe sama    mám s sebou roznětku velkého třesku
máš šest rukou šest nohou a šest kund → jsi bohyně ← jsi jediná
šest set šestašedesátka … nerada by přišla zkrátka
barbie Kálí s vejci v akci. včera na Vaňkovce s vejcovody
do NEBES rozjely se pojízdný schody
bílé pečivo, alkohol a polotovary v extázi … rozhoupaly se jí kozy
hody HODY bez nehody
vzdejte se veškerých nadějí! konzumujte glutámát!

Po bezesném spánku se venku zatím setmělo … oproti slunečnému odpoledni se o poznání ochladilo. M. vycouvala s garáže. Setmělou ulici osvětluje nažloutlé světlo luceren. Cesta nočním městem … je po sedmé a provoz se uklidnil.

Tankuju plnou a pak jedeme směr Esslingen Neckartalem. Za okny se míhají, Plizhausen, Neckartenzlingen, Neckartailfingen, Nürtingen, Köngen, obchodní a nákupní centra, rozsvícená navěstí hospod a rychlých občerstvení, M. předjíždí pomalu jedoucí Porsche odkudsi z Bavorska, zřejmě neví kudy kam, na horizontu rostou k nebi komíny elektrárny Altbach … a Esslingen. Projíždíme po levém břehu Neckaru a pak podle sjíždíme z dálnice …

„Jsem ti říkal rovně, tak proč jedeš doleva.“

M. nasraně odpovídá, že si to dál můžu odřídit sám.

Míjíme malebný podnik s malebným názvem Doxa … snad někdy jindy a spíše nikdy … M. minula Daimlerstraße, tak doprava po Boschstraße. Hledá místo k zaparkování, slalom mezi autosalony, autoservisy … Konečně zastavuje před blokem novostaveb … zprava stavební jáma zarůstá náletovou vegetací …

Kulturzentrum Dieselstraße je plné punkáčů všech věkových kategorii, razítko u vstupu … jako vždy, potom cesta k baru, tentokrát, campari orange … V sálu se točí pásový magnetofon, Revox to není, ale vypadá to dobře, mladík snaživě svíjí u mikrofonu a mačká klapky moogu … M. to příliš nezajímá, pije colu a sleduje punkáče a další excentrické existence, kteří se pohupují v rytmu, zdraví se přátelé a známí …

vidím ocelárnu
ocelové kostry z ocelových kostí
vítejte v Německu a příjemnou zábavu
v nekonečné šedi nekonečných dnů

Tomáš Šenkyřík a Tomáš Vtípil zkoumají fenomém zejména mariánské zbožnosti v díle Ivana Martina Jirouse. Výsledek dostal tvar kompaktního disku s lakonickým a zároveň nezvyklým názvem I vši.

Rozpomeň se, o nejdobrotivější Panno Maria, že nebylo kdy slýcháno, aby, kdo se odevzdával do ochrany tvé, o přispění k tobě volal, neb o přímluvu tebe žádal, od tebe byl opuštěn. S touto vroucnou důvěrou hledám i já ubohý hříšník, u tebe své útočiště, o Panno panen, Maria, Matko Ježíše Krista. K tobě se uchyluji, k tobě utíkám, co hříšný stoje vzdychaje a chvěje se před tebou. O panovnice světa, matko věčného Slova, nezhrdej slovy mými, nýbrž slyš je milostivě a vyslyš mne ubohého … (Motlitba sv. Bernarda k Panně Marii)

„Tomáš Vtípil je po vážném úrazu hlavy, leží na JIP u Svaté Anny. Je stabilizovaný a mimo ohrožení života. Návštěvy jsou zatím vyloučené. Díky, že na něj myslíte, vysílání dobré energie pomůže.“ Zpráva na facebooku mluví sama za sebe.

Dneska palety, zítra rakve … Pozor! Pozor! V Bavorsku řádí králičí mor. Andělem smrti a zápornou postavou dne se stal Zdeněk Kovář. Třiašedesátiletý důchodce, původním povoláním elektikář, vstoupil po poledni do restaurace Družba. Nepříliš vábný podnik leží v Uherském Brodě a de fakto na každém maloměstě.

Otevřely se dveře. Za sebou je zahouchl až skleněné tabulky zadrnčely. Vešel starší prošedivělý pán s igelitkou a deštníkem. Bez povšimnutí prošel lokálem a postavil se k baru. Pan Zdeněk, familierně Zdenda, v kapse zimní bundy odjistil a bleskově vytáhl legálně drženou krochnu a bez rozmyslu to našil do stolu štamgastů. Záhadou zůstavá proč si nepřisedl a nenachmelil se s nimi.

Nedělní podvecěr v polovině února násobí nehostiný pocit průmyslové části Freiburgu. M. nevěděla, co na sebe … „Černou.“ poradil jsem jí. Masopustní veselí – tady? Procházíme neznámým městem, neznámým světem, ulicí Bezejména a hledáme kavárnu, kam bychom se mohli ukrýt.

ne nejde je zakrýt
před pohledem
tři věci nejde ukrýt

měsíc
slunce
měsíc
slunce

měsíc slunce měsíc slunce a pravda

podívej se ven

hledej měsíc a slunce

podívej se dovnitř

a hledej

a hledej pravdu

Obleva mě polévá a sleva – na tu se tu spoléhá. Na ulici stojí barikády z papíru. Padá déšť se sněhem. Bezvýznamné epizody:

Žehlím košilové límce na hladinou záchodu. Pustil jsem si Toscu. Pučí kapradí na pozadí pučícího kapradí. Originál nebo imitát v souvislosti poblité autobusové zastávky?

„Běhno!“ osočil mladý radikál starou mladou s kundou vyholenou.

„Vocamcaď pocamcaď.“ vymezila se vůči kritikům.

„Viděla jsem dost ustrašených úplně normálních a vzdělaných lidí, kteří chtějí právě od politiků stran, že nedovolí, aby se svoboda našeho projevu, vyznání, kultury a židovsko-křesťanské civilizace upozaďovala na úkor jiných nenáboženských aspektů.“

William S. Burroughs mě přivítal ve tři odpoledne ve skromně zařízeném bytě v Duke Street nedaleko Piccadilly. Na sobě měl trojdílný černý oblek, který mi ze všeho nejvíce připomínal obleky mého dědečka, bílou košili a černou kravatu. Vzal jsem si na sebe svůj proužkovaný oblek, bílou košili, šlajfku. Burroughs byl vysoký a vyhublý, chodil lehce shrbený. Vlasy měl na spáncích prokvetlé a linií úst byl tenký bezkrevný vryp.

„Kávu nebo čaj?“

„Kávu.“

„Černou nebo bílou?“

„Bílou, prosím.“

Židenice. Musel jsem vystoupit z vlaku. Momentáně nevím kudy kam. Po schodech posprejovaným tunelem … diktát davu, nádražní hala, dlažba, dveře, z lásky Česku, aus Liebe zu Tschechien, aus Liebe für Tschechai? Manažer poručil, čurák se postavil. Saufland svítí jako maják v poušti. Tady jsem správně.

Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší;
teď na krk oprátku ti věší,
ať pozná, oč je zadek těžší.
(Francois Villon) Na stromě zas někdo visí,
člověk to bejvával kdysi.
(Homér)

Padají slova do prázdna. Slova prostá, rýmy jednoduché, verše naivní … dehonestace kultury, sarkastické společenské invektivy … Po Rýně loď bláznů. Mluví pobuda, který živoří na okaji – homme sans aveu. Neexistuje jiná dobrá pověst nežli pověst člověka vyloučeného ze společnosti. Chaos předchází krystalizaci.

Hrob nikdy nevydá, co v lůno přijal. Homér nemá hrob – homme sans tombe. Homér si od společnosti udržoval ironický odstup, hrál na společensky kritickou notu, pobuřoval svým zjevem i chováním. Větru nastavoval tvář plnou vzdoru.

Dlouhovlasý mladík se potácí na křižovatce – před chvílí byl vyhozen z hospody. Právě se otočil ke zdi a začal zvracet a chcát …

nevíme ani hodiny ani dne
– i stalo se okolo poledne
nevidíme si na špičku nosu
– svazují a dávají do želez i muže i ženy
nenávidíme až k smrti
– pojednou z nebe oblíčilo mě světlo veliké
stíny tančí na rudém pozadí pod klenbou noci
nesmyslné nepravděpodobné obrazy a obrazce hrůzy
odvíjejí se myslí … houbovité útvary žahavci medůzy
proč
ptám se místo abych hledal odpověď
kam mě nohy nesou
vegetatativní myslí
vejčité útvary protivné úponky
vina je beze cti i prokletí poklekli