Židenice nikdy více...
Židenice. Musel jsem vystoupit z vlaku. Momentáně nevím kudy kam. Po schodech posprejovaným tunelem … diktát davu, nádražní hala, dlažba, dveře, z lásky Česku, aus Liebe zu Tschechien, aus Liebe für Tschechai? Manažer poručil, čurák se postavil. Saufland svítí jako maják v poušti. Tady jsem správně.
Terminál autobusových linek u nádraží, trať, řeka Jatka. Rozhlédl jsem se a přešel přes silnici.
Dveře se samy od sebe rozestoupily, zalila mě chladná zář a vlna horkého vzduchu. Prošel jsem pasáží a vstoupil do prodejny. Vedle vozíků mají teleskopické košíky. Bílá dlažba, oddělení ovoce a zeleniny, dav sobotního odpoledne.
Hledám oddělení nápojů.
Z regálu si beru oranžádu. Půl litrové balení.
Sobotní davy jsem obešel postraním prostorem s kosmetikou. Chodba mě vyvedla přímo u pokladny, kde nestrojí fronta. Prodavačka posunuje pás. Odložil jsem košík.
Odpočítal jsem drobné a zmačkal účtenku.
Dveře se znovu rozestoupily a účtenku jsem odhodil do odpadkového koše. Paní ve středních letech mě oslovila prosbou, jestli bych jí nedal účtenku za účelem průzkumu. Pokrčil jsem rameny a usmál se.
„Omlouvám se.“
Proč sbírá účtenky, když mají všechny položky uložené v pokladně? Čert ví … Třeba po dlouhých zimních večerech opravuje položky na pokladnách a zboží vykazuje jako zkažené, prošlé, poškozené …
Na autobusové zastávce není ani noha, na horizontu paneláky. Hier bin ich nicht richtig. Tady jsem špatně. Hupky dupky pro hypotéku! Odšrouboval jsem uzávěr a napil se oranžády.
- milan.haussmann's blog
- Pro psaní komentářů se přihlašte