Blogy

Zatímco svět vzrušuje špionážní aféra okolo Edwarda Snowdena, který světu sdělil nihil novum sub sole … moc nechápu a hlavu si nelámu. Ve vzduchu se třepetají fráze o morálce, lidských právech – obecně o legitimitě takového počínání, ale ještě jednou nihil novum sub sone …

Docela jsem sledoval vývoj událostí okolo náměstí Taksim … napřed se zdálo, že nepokoje jsou lakmusovým papírkem … svět, teda spíše Turecko, už nikdy nebude jako před Taksimem. Vnucovala se paralela s jiným náměstím – s náměstím Nebeského klidu. Turecko, podobně jako Říše středu, je samo o sobě kontinentem, kde se snoubí orientální vůně s dravým kapitalismem … ukázalo se, že jde-li o moc tak jdou všechny proklamace stranou … Promluvily obušky a slzný plyn … a naivní mladí lidé dostali lekci. Ostatně většina konečně pochopila, že demokracie a lidská práva jsou jen západní zlozvyky, pro které není v Turecku místo … a ti, kdo nepochopili budou mít příležitost okusit jich na vlastní kůži v exilu nebo popřemýšlet v tureckém žaláři …

Obávají se, že postupy v české politice odporují unijním hodnotám. Věta vytržená z kontextu novinového článku, kde rakouští křešťanští demokráté z Bruselu vyjadřují své znepokojení nad vývojem kolem české vlády … a co takhle vyrvat jěště pár slov a oklestit větu až na dřeň. Postupy odporují unijním hodnotám. Pod slovním spojením unijní hodnoty si normální smrtelník nic moc nepředství, spíš by tam pasovalo evropským mravům a dodáme-li přávlatek české … máme výsledek. České postupy odporují evropským mravům. Co na to Karel Schwarzenberg?

vím, že se dále nedostanu než k fragmentům, citacím, k citacím sebe sama, vracím se k prvním důvodům, k dávným zápiskům, značeným nedůsledně, substanciálně, zkratovitě, dnes i smysl na mnoha místech nejednoznačný, přesto se k nim znovu obracím, abych aspoň takto se s nimi vypořádal, pro tuto chvíli, třeba i jednou provždy, Brno, 6. 11. 1972, návštěvou u J. Š. (kterého jsem právě včera zmínil, a který z mnoha mých úvah – ať jmenován či zamlčen – se dere na povrch, jako polemický protějšek, jako úctyhodný myšlenkový nepohnutelný balvan, jako opora filosofie po výtce ve smyslu existenciálním), „Dokonalost a míra. Kýč. Panna Maria Syrakuská: Ta, jež pláče – sádrový obraz: kýč! J. Š. říká: ‚Ona prostá věřící, modlící se k obrazu, může vidět čistou krásu!‘ Dokonalost, míra, krása, číslo: číslo ne(jen) kvantita, ale (i) kvalita. Jde o to, co (ne jak, kolik…) Dítě když maluje, maluje vždy něco; to jak je přidáno; výtvor také nikdy nemůže být kýč. J. Š. říká: ‚Tam je klíč‘.

vlastně v životě běží především o svědectví, bylo tomu tak v minulém režimu, je tomu stejně tak i v režimu tomto, který mě nepřestává udivovat, jaké nestydatosti jsou veřejně možné, jak mizí morální hranice, jak mizí vůbec jejich potřeba, chodím ulicemi a říkám si, „tato země není pro starý“, nejenže není pro starý, kteří zelenou na přechodu nestihnou, snad tak do půli cesty, do dvou třetin, proč bych se měl nechat atakovat tupě mechanizovanými figurkami za volanty?

jsme přenášeni životem na jemných motýlích křídlech, na křídlech andělských, netušíme ani, jakými milostmi obdařeni, že stále můžeme vzhlížet ke stropu, prohlížet zvláštní odstín zelené na stěně v úpravně zarovnané výmalbě, i tváře lidí jsou jaksi jemné, vnímavé, ač mlčící v každou denní hodinu jinak, jiné tváře, jiné světy, v své vlastní mlčení ponořené, při slovech často překotných, nepřesných, často jako bychom se nadechli k něčemu delšímu, ale ztišíme tón, stáhneme rejstříky, v podivu, že ještě žijeme, jen potichu, jen tiše, abychom život nebrali útokem, už jako kluk jsem četl útlou modrou knížečku The Old Man And The Sea , zakoupenou v „Sovětské knize“, leže na gauči, z jehož kostry vyčuhovaly kovové pružiny, v bytě zakouřeném čtvrtečními sešlostmi milých dam, příbuzných a přítelkyň mé matky (taky první „samizdat“ jsem tehdy viděl – „Oneskorené reportáže“ Ladislava Mňačka, opatrně podávané z ruky do ruky, na velkém formátu průklepového papíru), bylo mi dvanáct třináct let, až později jsem porovnával text „It was a big fish“ nebo „The old man was dreaming about the lions“, české vydání, teď znovu je otvírám a vidím, že právě ty nejjemnější, jen nadhozené nenápadně mo

Na náměstí Taksim, Istambul, Turecko
jsem opilý básník, kterému došly básně
Policajt: Občanko, co tady děláta?
Žena: Čekám na přítele.
Policajt: Jak? Čekám na přítele. Kdo je ten přítel?
Žena: Ethem Sarisülük. Znáte se s ním?
jsem opilý, a tak jsem rád, že vláda ruku v ruce s tureckým lidem odhalily komplot domácích zrádců a jejich zahraničních soudruhů.
jsem opilý a jsem rád, že jejich demokracie obstála v těžkých zkouškách a zvítězila …

Za chvíli končí Mayský kalendář, kdy má lidstvo dle proroctví vstoupit do duchovní, páté, dimenze. Měl by vzniknout jakýsi nový svět čistých duší, který se oddělí od starého, toho zhovadilého, světa plného násilí a marnosti. Doslova celá planeta Země by měla být klonovaná, „přesunuta“. Co si o tom myslíš? Není v tom příliš mnoho sci-fi? Jak velkou váhu těmto teoriím Ty sám přikládáš?

"Při vší úctě k mayské kultuře (kterou bohužel vůbec neznám) si myslím, že je to pitomost, ale za to, že se o tomto „konci světa“ tak mluví, mohou média, nejvyšší velmoc. Když se o tom začalo psát, na Facebooku hned vznikla skupina „Pojďme večer 20.12. 2012 kalit“, ke které se, snad zcela vážně, začaly přidávat stovky lidí. Asi by to měli dodržet, ale ráno se budou muset vyspat z kocoviny a pokusit se tento zhovadilý svět trochu vylepšit. Váhu těmto teoriím nepřikládám vůbec žádnou. I v Bibli postupně vznikl koncept „Dne Páně“, který dějiny rozdělí na dva věky, ale tento den už nastal Kristovým vzkříšením. Pokud naše civilizace zanikne, bude to podle mne nejspíše tím, že přestane svítit slunce."

Vyšlo jako volně stažitelný „digital-release“ na jaře roku 2013. Není nic snadnějšího než začátek … někde jsem četl … kdo ví … o panickém strachu před znesvěcením … dívenka touží se stát spisovatelkou. Sedí u psacího stroje a ne a ne a nedokáže napsat první slovo … Massive Mustache... napřed jsem si lámal hlavu kam zmizelo to o ve slově moustache, ale pak si uvědomil, že je to podobný případ jako colour... A co nato říká Friedrich Nietzsche?

Není tu ne není tu
a nikdy tady nebyl ne
nebude tu ne nebude
nikdy tady nebude
my víme co dělal co byl
co posral kdy mrdal
proč pil a mobil zahodil
jo my to víme

…a nikdy ti to nepovíme. Jan Lamram – kohout na smetišti moderny – přibral do tandemu Martina Mynáře, aby se společně pustili do elekronických rejdů. Nepovažuji se osobu povolanou v současných trendech … ostatně mě nikdy příliš nezajímaly … procházím skutečností jako nůž máslem … cítím, vidím a slyším. Uchopuji i nechápu … Honza s Maňasem připravili pestrý mix, jež se právě touto pestrostí vzpečuje uchopení …

Obec Ostopovice se rozkládá jižně od Brna. Doslova je odříznuta pruhem pražské dálnice. Vydáte-li se od zastávky příměstské dopravy Branky do kopce … projdete-li novostavbami – pořád rovno do kopce – přijdete až na kraj lesa. Cesta je asfaltová, ale postupně se stává méně a méně udržovanou, aby nakonec přešla ve výmoly zbrázděnou cestu polní, která vede k přilehlé chatové oblasti. Cestou musíte minout betonový dálniční podjezd. Jde o torzo říšské dálnice Vratislav – Vídeň, jež měla procházela katastrem Ostopovic … louka, betonové torzo …

Věta je věc. Spása je slovo. Jako by už nikdy nic nemělo nastat … ze setrvačné posedlosti po celej svůj život shromažďoval … artefakty, kuriozity, fetiše … trosky prožitých chvil … poslední slova.

Kdysi, když jsem býval králem. ( Ludvík XIV. Bez udání zdroje.)

Zajímají mě texty spotřebního charakteru … žádnej zen ani marquis de Sade. Možná, že zde je odpověď na otázku, jak popsat skutečnost, ve které se pohybuji – theta aktivita na útržcích …

Čeho?

Co se naskytne … na břehu, na hladině, na nebi, na hovno! V pronikání tkví podstata.

Petice moc často nepodepisuji, protože leckdy zůstane u podpisu a skutek utek. Tentokrát skutek … černá stavba rybníčka v Meziříčku u Želetavy … Jak už to v českých luzích a hájích chodí … všímavý občan oznámil, že na soukromém pozemku Míry Skalického se místo černé skládky, kam odjakživa putovaly krámy, co se nevešly do šopy ani se nedaly prodat do šrotu, se objevil rybníček. Spíše než rybníček jde o zahradní jezírko, ale nešť.

PETICE

dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním

My, níže podepsaní občané, prostřednictvím této petice vyjadřujeme zásadní NESOUHLAS se zasypáním rybníčku na rozhraní pozemků 350/1, 351, 353, 354 v katastrálním území Meziříčko u Moravských Budějovic a navrácením vymezené lokality do původního stavu. Rybníček zapadá do ekosystému lokality bývalého Brázdova mlýna. Vznikl vyčištěním bažiny a odstraněním černé skládky, kterou zde obyvatelé Meziříčka včetně zastupitelů tiše tolerovali. Dnes se v něm prokazatelně vyskytují chránění živočichové a rostliny.

Absurdní rozhodnutí úředníků Odboru životního prostředí MÚ Moravské Budějovice vrátit území do původní podoby znamená vytvořit zpětně černou skládku a jde proti zdravému rozumu a normálnímu uvažování člověka na počátku 21. století. Dosud nebyla v kraji Vysočina v posledních letech odstraněna jediná vodní nádrž. Rybníček je zakreslen i v mapách a územním členění obce Meziříčko!