Robert H. BENSON

1871 - 1914

Robert Hugh Benson se narodil 18. listopadu 1871 ve Wellingtonu jako čtvrtý syn anglikánského arcibiskupa z Canterbury Edwarda White Bensona, studoval v Etonu a na cambridgeské Trinity College. V roce 1894 byl vysvěcen na jáhna a rok poté na duchovního anglikánské církve. Roku 1903 konvertoval ke katolicismu a do roka byl vysvěcen na kněze. Stává se kanovníkem westminsterské katedrály a roku 1911, za svatého Pia X., papežským komořím. Umírá v Manchesteru 17. října 1914.
Bensonovo dílo čítá na 27 svazků románů, drobné prózy, sbírek kázání a knih apologetických i esejistických. Nejvýznamnější z románů jsou: Žádných jiných bohů (None Other Gods), Zaklínači (The Necromancers), Obyčejný člověk (An Average Man), Královo dílo (The King's Achievement), Královnina tragédie (The Queen's Tragedy), Vzdor mučení i smrti (Come Rack Come Rope), Kde je právo? (By What Authority?) a To se podívejme! (Oddsfish!). Několik Bensonových větších knih bylo před druhou světovou válkou přeloženo také do češtiny: např. Pán světa (The Lord of the World, česky 1913) a V rozbřesku budoucnosti (The Dawn of All, česky 1926).
Kromě velkých románových fresek vytvořil Benson i díla drobnější, z nichž nejvýznamnější je půvabná spirituální kronika ze středověké Anglie - Historie Richarda Raynala poustevníka (Richard Raynal the Solitary, česky ve Staré Říši 1916) a sbírka próz Neviditelné světlo (The Light Invisible). V těchto pozoruhodných knihách Benson nejvíce projevil vroucnost a hloubku svého náboženského cítění i literární nadání. Neviditelné světlo začal psát těsně před konversí, ke které již delší dobu směřoval. V jedné ze svých autobiografických knih, ve Vyznání konvertity, o tom píše:
„Můj zmatek vznikal, jak se domnívám, hlavně ze dvou příčin: předně z pocitu ‚osamělosti anglikánské církve', který zesílil poznáním cizích zemí a pádnými argumenty pro římskou kontinuitu s církví předreformační. … Bylo to, tuším, v létě a na podzim r. 1902, kdy jsem začal psát knihu Neviditelné světlo. Základní ideu mi vnuklo několik historek mého nejstaršího bratra a dal jsem se do psaní, jakmile to bylo možné. Povídky, jež jsou povahy polomystické, fantastické, se soustřeďují kolem muže, kterého nazývám ‚katolickým knězem'. Často jsem byl dotazován, zda jsem mínil oním mužem katolíka či anglikána. Má jediná odpověď je, že jsem jím nemínil žádného z nich zvlášť. … Neměl jsem tak svrchované důvěry v církev anglikánskou, jež by přirozeně způsobila, že bych jej byl nazval anglikánem… Již před sepsáním této knihy, rovněž tak jako během psaní i po něm, zajímal jsem se stále více o mystické linie myšlenky. Odložil jsem stranou kontemplaci o chladném dogmatu a snažil se je odít teplou skutečností duchovní zkušenosti. I v této knize jsem se snažil spíše ztělesnit dogma nežli je explicite vyjádřit…“
Prózy s názvem Neviditelné světlo vyšly česky poprvé roku 1914 ve Staré Říši na Moravě péčí a v překladu Antonína Ludvíka Stříže. Další vydání (opět ve Střížově překladu) pořídil Ladislav Kuncíř v edici Knihy nové doby (1930). Jediný poválečný překlad - který jsme použili pro naši edici (Vetus Via, Edice dobré četby sv. 3, Brno 1997) - vydalo nakladatel­ství Vyšehrad v roce 1970. Již čtvrtá generace se tedy může těšit z tohoto díla a „z osobitého kouzla jeho čistého, mužného a výrazného stylu“ - jak v poznámce k poslednímu vydání napsal překladatel Vladimír Pražák.

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
 
 

Nejbližší akce