Léon BLOY

1846 - 11. 7. narozen v Périgueux (některé prameny uvádějí 12. 7.; toto datum bylo nedopatřením na rodném listu po­dle dne ohlášení matričního úřadu)
1846 - 19. 9. Zjevení Panny Marie na La Salettě: „ústředí mého života“
1860-64 - opouští lyceum, studuje kreslení; první nezávazné literární pokusy
1864 - příchod do Paříže; kreslič u stavitele; první styk s pa­řížskou literární bohémou
1867-69 - seznámení s Julesem Barbeyem d'Aurevilly; po přechodné ztrátě víry trvalý návrat ke katolické Církvi
1870 - účast na prusko-francouzské válce; pak kratší pobyt v rodišti
1873 - návrat do Paříže; zaměstnán jako železniční úředník
1874-75 - první vážnější literární pokusy a začátek spolupráce s různými časopisy, zpravidla velmi krátkodobé
1877 - setkání s Anne-Marie Rouléovou (Veronika B. románu Zoufalec); v květnu umírá otec, v listopadu matka; rozhodující životní setkání: P. Louis-Marie-René Tardif de Moidrey; píše Rytířku smrti; koná své první exercicie
1879 - pouť na La Salettu; smrt abbé Tardifa de Moidrey
1880 - druhá pouť na La Salettu
1882 - spolupráce s Chat noir (do r. 1884); Anne-Marie Rou­léová propadá duševní chorobě a je umístěna v ústavu; duchovní cvičení ve Velké Kartouze
1884 - setkání s Berthe Dumontovou (Klotylda prvního dí­lu Chudé ženy); vydává Objevitele Globu, Příležitostné slovo podnikatele bourání; spolupráce s Le Figaro.
1885 - vydává čtyři čísla časopisu Kůl, začíná psát Zoufalce; v květnu smrt Berthe Dumontové
1887 - vydává román Zoufalec; připsán L. Montchalovi, „bratru vy­volenému“; sbližuje se s Villiersem de l'Isle-Adam a J. Ch. Huysmansem
1888 - začíná psát pravidelně do časopisu Gil Blas („časopisecký vepř a časopis prasat“)
1889 - smrt Barbeye d'Aurevilly a Villierse de l'Isle-A­dam; seznámení s Johanou Molbechovou, dcerou dánského básníka Ch. Molbecha
1890 - sňatek s Johannou Molbechovou; spolupráce s La Plume; vydává Kryštofa Kolumba před býky
1891 - od února do srpna v Dánsku; v dubnu nar. dcera Veronika; vydává Rytířku smrti; rozchod s J. Ch. Huysmansem
1892 - 14. 2. první záznam v publikovaném deníku, v němž souvisle pokračuje a jejž postupně vydává až do smrti; vydána Spása skrze Židy; začíná psát pro Gil Blas „vojenské povídky“ (v listopadu první: Habešan)
1893 - v červenci začíná psát další sérii povídek, vydány v prosinci 1894 s titulem Nezdvořilé povídky; v srpnu vydává soubor „vojenských příběhů“ Krvavý pot
1894 - 12. 2. nar. syn Ondřej; v dubnu ukončena spolupráce s Gil Blas; v červnu vydána brožura Léon Bloy před prasaty; v srpnu píše protizolovský pamflet Blbec Pyrenejský; v listopadu vydává brožuru Zde se vraždí velcí lidé
1895 - 26. 1. umírá syn Ondřej; 24. 9. narozen syn Petr, zemřel 10. 12.1897 v březnu dokončuje Chudou ženu, vydána v květnu; 9. 3. narozena dcera Magdalena; začíná psát Exegese obecných rčení, které po měsíci na tři roky přerušuje
1898 - v dubnu vydává první svazek deníku (1892-95) Žebrák nevděčník; v září na tři měsíce přerušuje psaní deníku a pokračuje až od ledna 1899 1899-1900 - „Sedmnáct měsíců v Dánsku“ (v Koldingu); seznámení s Johannesem Joergensenem; píše brožuru o Zo­lovi (Obviňuju se…), která vychází r. 1900; v dubnu 1900 do­končen Syn Ludvíka XVI; 11. 6. 1900 návrat do Francie (Lagny); roztržka a rozchod s důvěrným přítelem Henrym de Groux; 29. 11. 1900 v deníku první zmínka o Josefu Florianovi
1901 - v červnu publikuje v Mercure de France studii Johannes Joergensen a katolický ruch v Dánsku
1902 - v červnu vydává Exegese obecných rčení; vychází první překlad do cizího jazyka: Josef Florian přeložil a vydal knihu Zde se vraždí velcí lidé
1903 - v červnu vydává Listy Barbeye d'Aurevilly (1872-1878), na žádost dědiců bez komentáře a bez předmluvy; 1. září v Mercure de France esej Dopoledne Velkého Pátku (o obrazu Felixe Jeneweina); v říjnu vydává knihu Poslední sloupové církve; v listopadu v Mercure de France Dvanáct dívek Eugena Grasseta (básně v próze ke Grassetovým kresbám, které však nebyly reprodukovány)
1904 - seznámení s Georgesem Rouaultem; stěhování na Montmartre; vydává druhý svazek deníku (1896 -1900) Můj Deník
1905 - vydává třetí svazek deníku (1900-1904) Čtyři léta zajetí v Prasečím na Marně; v dubnu vydáni Krotitelé zvěře a sviňáci s dedikací: „Tato kniha jest věnována jednomu ze vzácných pozůstalých křesťanství, Josefu Florianovi, šiřiteli Léona Bloy na Moravě.“
1906 - v červnu křest Jacquesa a Raissy Maritainových, jimž je kmotrem; 14.-15. 8. na Hoře La Salettské setkání s Josefem Florianem a P. Josefem Polákem; vydána Epopeja Byzantská a Gustav Schlumberger
1908 - seznámení s abbé Pientem Cornuau; vydány knihy Ta, která pláče a Neprodajný, čtvrtý svazek deníku (1904-1907)
1909 - napsána a v listopadu vydána Krev Chudého
1910 - v dubnu v La Flamme Příběh prasete, jež chtělo pojít starobou; v červnu pouť na La Salettu v doprovodu dvou kněží (do Grenoblu ho doprovázel Pierre Termier); začíná psát svízelný úvod k Životu Melaniinu
1911 - v únoru kmotrem otce a syna van der Meerových, s nimiž ho nadále pojí přátelství; v květnu vydán Stařec s Hory, pátý svazek deníku (1907-1910); stěhuje se do Bourg-la-Reine
1912 - v únoru vydán Život Melaniin s úvodem L. B.; v říj­nu Duše Napoleonova
1913 - nové vydání Zoufalce a Krvavého potu; v dubnu dopsána a vydána druhá řada Exegesí obecných rčení
1914 - vydává Poutníka Absolutna, šestý svazek deníku (1910-1912); nové vydání Nezdvořilých povídek a Obviňuju se…
1915 - vydána Jana z Arcu a Německo; seznámení s Georgesem Auricem
1916 - vydán sedmý svazek deníku (1913-1915) Na prahu Apokalypsy; píše Rozjímání samotářova r. 1916 (vydána 1917, postižena válečnou cenzurou); stěhuje se do domku, jehož posledním nájemníkem byl Charles Péguy
1917 - 10. 7. začíná psát „meditace“ V temnotách (pracuje na nich do 16. 10.; kniha je vydána r. 1918); 20. 10. - poslední záznam v deníku (Brána pokorných, 1915-1917; vydána r. 1920)
1917 - 3. 11. Léon Bloy umírá
1925 - na hrobě Léona Bloya v Bourg-la-Reine je umístěn pomník

 

Překlady knih do českého jazyka:
- Zde se vraždí velcí lidé; přel. Josef Florian; vyd. No­vý život, Nový Jičín 1902
- Syn Ludvíka XVI.; přel. a vyd. Josef Florian, Hladov - Stará Říše na Moravě 1904
- Brelan vyobcovaných; přel. Josef Florian; vyd. Stu­dium, Babice na Moravě (Jakub Deml) 1905
- Exegese obecných rčení; přel. a vyd. Josef Florian, Stará Říše na Moravě 1905
- Příležitostné slovo podnikatele bourání; přel. a vyd. Josef Florian, Stará Říše na Moravě 1907
- Chudá žena; přel. a vyd. Josef Florian, Stará Říše na Moravě 1908
- Ta, která pláče (Naše Paní La Salettská); přel. a vyd. Josef Florian, Stará Říše na Moravě 1909
- Obviňuji se...; přel. Josef Florian; 26. sv. Studia ve Staré Říši na Moravě, 1910
- Žebrák nevděčník; přel. Josef Florian; 33. sv. Studia ve Staré Říši na Moravě, 1910
- Objevitel Globu. Kryštof Kolumbus a jeho příští bla­hořečení; přel. Josef Florian; 34. sv. Studia ve Sta­ré Říši na Moravě, 1911
- Krev Chudého; přel. a vyd. Josef Florian ve Staré Říši na Moravě, 1911
- Spása skrze Židy; přel. a vyd. Josef Florian ve Staré Říši na Moravě, 1911
- Čtyři léta zajetí v Prasečím na Marně; přel. Josef Florian; 2. sv. Dobrého díla ve Velké u Strážnice, 1912
- Epopeja byzantská a Gustav Schlumberger; přel. Jo­sef Florian; 9. sv. Dobrého díla v Osvětimanech na Moravě, 1913
- Stařec s Hory; přel. Otto Albert Tichý; 10. sv. Dobrého díla v Osvětimanech na Moravě, 1913
- Zoufalec; přel. Josef Florian; 12. sv. Dobrého dí­la v Osvětimanech na Moravě, 1913.
- Život Melanie, Pasačky La Salettské, jejž sama napsala; úvod Léon Bloy; přel. O. A. Tichý (Život Melaniin) a Josef Florian (úvod); 18. sv. Dobrého díla ve Staré Říši na Moravě, 1914
- Rytířka smrti; přel. O. A. Tichý; 36. sv. Dobrého dí­­la ve Staré Říši na Moravě, 1917
- Duše Napoleonova; přel. Josef Florian; 48. sv. Dobrého díla ve Staré Říši na Moravě, 1918
- Poutník Absolutna; přel. O. A. Tichý; 54. sv. Dobrého díla ve Staré Říši na Moravě, 1918
- Můj denník; přel. O. A. Tichý; 56. sv. Dobrého díla ve Staré Říši na Moravě, 1919
- Neprodajný; přel. Josef Florian a O. A. Tichý; 57. sv. Dobrého díla ve Staré Říši na Moravě, 1919
- Poslední sloupové Církve; přel. O. A. Tichý; 59. sv. Dobrého díla ve St. Říši na Moravě, 1919
- Rozjímání samotářova r. 1916; přel. O. A. Tichý; 63. sv. Dobrého díla, St. Jílovská v Praze, 1919
- Chudá žena; přel. Josef Florian, 2. opravené vyd.; 29. sv. Dobrého díla ve Staré Říši na Moravě, 1920
- Johanna d'Arc; přel. Josef Florian; 84. sv. Dobrého díla ve Staré Říši na Moravě, 1925
- Pruské vánoce; přel. Josef Florian; vyd. Jos. Portman, Litomyšl 1926
- Thé; přel. Josef Florian; vyd. Jos. Portman, Litomyšl 1929
- Veřejné duše; přel. Josef Florian; soukr. tisk, B. Irčan, 1930
- Na prahu Apokalypsy; přel. O. A. Tichý; vyd. Lad. Kuncíř, Praha 1930
- Úvahy La Salettské; přel. Václav Vinš; vyd. Ladislav Kuncíř, Praha 1933
- V temnotách; přel. Bohuslav Reynek; 24. sv. ed. Atlantis (J. V. Pojer), Brno 1934
- Brána pokorných; přel. O. A. Tichý; 147. sv. Dobrého díla ve Staré Říši na Moravě, 1947
- Obležení Rhodu; přel. Jos. Florian; 148. sv. Dobrého díla ve Staré Říši na Moravě, 1947
- Chudá žena; přel. Josef Heyduk; Vyšehrad, Praha 1969
- V temnotách; přel. Bohuslav Reynek, 2. vyd.; 5. sv. edice Cursus, Vetus Via ve Vranově nad Dyjí 1993
 



 

Slova o Bloyovi


„Hle, již pomalu se ani neodolá legendě o Léonu Bloy pamfletáři, svárlivém, nenávistném a tvrdém… Kéž by bleskem šlehlo všechny tyto slepce vznešené slovo, jímž se jednoho dne hájil: ‚Můj hněv jest kypěním mého soucitu.'“
 

(Johanna Termier-Boussac, Nova et vetera,
Stará Říše na Moravě, červenec 1913)
 

„Zdá se mi, že Bloy patří ke skupině spisovatelů, jež buď vroucně přijímáte, nebo odstrkujete. Tón a svérázný duch spisovatelův pozdvihuje u některých absolutní odpor, jenž závisí od inteligence a instinktu, jenž je však prudký jako rozmar některých žaludků při trávení jistých pokrmů. Co mohlo přivésti k Bloyovi horoucí čtenáře? Katolicismus? Nejen on, neboť i lidé vlažní ve věcech víry, neřku-li nevěříci, patří k jeho nejžhavějším obdivovatelům. A kouzlo, strhující vášeň jeho stylu? Ty padají věru těžce na váhu…“
 

(Hektor Talvart, Archy, Stará Říše na Moravě,
listopad 1930)
 

„Českým čtenářům není jméno Bloyovo neznámým: je u nás spojeno se jménem a dílem podivuhodného Čecha a křesťana, Josefa Floriana ze Staré Říše na Moravě, kterému byl Bloy do značné míry osudem. Oba tito autentičtí, elementární, nelomení křesťané žili v témž klimatu zvlažnělého a osláblého křesťanství moderního, obklopeni světem skepse, nevěry, hlouposti a slepoty, řítícím se tvrdošíjně do katastrofy.“
 

(Jan Čep, z přednášky o Léonu Bloyovi, dominikánský klášter,
Praha, říjen 1946)

Kalendář akcí

«  
  »
M T W T F S S
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
 

Nejbližší akce