František LISTOPAD

Narozen 26. 11. 1921 v Praze; byl členem tzv. „dynamoarchické“ skupiny a psal do deníku Mladá fronta; od r. 1947 pobýval ve Francii, kde po únoru 1948 zůstal; V Paříži pracuje pro francouzský rozhlas a televizi; od r. 1959 trvale žije v Portugalsku, kde působí jako universitní profesor a známý televizní, divadelní a operní režisér. Je členem Svazu portugalských spisovatelů a představitelem četných tamních kulturních institucí, jakož i nositelem vyznamenání, portugalských i udělených v České republice. Jeho česká bibliografie obsahuje tituly: Sláva uřknutí (poezie, Praha 1945), Vzduch (poezie, Praha 1946), Malé lásky (prózy, Praha 1946), Jarmark (poezie, Praha 1947), Boj o Venezuelu (povídky, Praha 1947), Tristan čili zrada vzdělance (esej, Bohemica Viennensia, Vídeň 1954), Umazané povídky (prózy, Sklizeň svobodné tvorby, Lund 1955), Svoboda a jiné ovoce (poezie, Bohemica Viennensia, Vídeň 1956), Byty a prostory (esej, edice Lucernička, nákladem Čsl. uprchlického výboru v Německu, Mnichov 1958), Černý bílý nevím (poezie, Index, Kolín nad Rýnem 1973), Nástroje paměti (poezie, Poezie mimo Domov, Mnichov 1982), Soukromé sklenářství v Brně (poezie, Petrov, Brno 1991), Final Rondi (poezie, Petrov, Brno 1992), Daleko blízko (antologie, Praha 1993), Oprava houslí a kytar (poezie, Mladá fronta Praha 1995), Zlý pes bez zahrady (povídky, Atlantis, Brno 1996), První věty (antologie, Praha 1996), Krleš (poezie, Vetus Via, Brno 1998), Tristan z města do města (eseje, H&H, Jinočany 1997), Příští poezie (poezie, Paseka, Praha-Litomyšl 2001), Chinatown s Rózou (povídky, Dauphin, Praha 2001), Milostná stěhování (poezie, Vetus Via, Brno 2001).
 


 

Na okraj sbírky Oprava houslí a kytar


Jako básnický typ zapadá Listopad do oné u nás tak vzácné, málomluvné řady básníků začínající někde u Václava Šolce, pokračující třeba jednou polovinou Macharovou, Dykem, Tomanem i Gellnerem, pozdním Horou, Reynkem, Palivcem - a dál pak Kainarem, Skácelem, raným Rotreklem atd. - jen pár jmen za ještě několik málo dalších. Svou poetikou se ovšem nedá přiřadit k žádném z nich. Stručné architektury jeho básník jsou postaveny na dramatickém napětí eliptických nedořečeností, na ostrém střihu mezi sděleními nebo strohými obrazy, skládajícími celek - myšlenku i atmosféru básně. Je to poezie až na kost, bez zbytečného promazávajícího tuku a měkkého masa.
Poslední sbírka dovádí tuto úspornou poetiku k zralosti. k dozrání časem, životní zkušeností, vědomí smrtelnosti. Je v ní lyrismus a krása bez ornamentů, obrazy dovršování života bez sentimentu, hořkost spíš jako dar než jako neštěstí, odvaha bez gesta, něha spíše zapíraná než ukazovaná. Navíc je v knize něco na lyriku tohoto typu zvlášť pozoruhodného: nad básničkami o růžovém lisabonském dešti, o pražském domě, o mořských píscích, o něčem zapadlém z dětství, o vzpomínce na dávnou nedovršenou lásku se pomalu rozvírá cosi jako meditace nad sepětím jednotlivého básníkova života a všech životů u nás s osudem země v tom století rozpuklém tolika ranami stiženém tolika neštěstími. Ale nejsou to nénie, žalozpěvy, ani básněná chmurná filosofie. Je to přese všechno odvaha k životu a k jakési věcné, zdrženlivé radosti.
 

Sergej Machonin, 1994
(In: Oprava houslí a kytar, Mladá fronta, Praha 1995)

 

Tyto verše


Tyto verše ze dvou posledních let století jsou sbírkou, a nikoli komponovanou básnickou knížkou. Hřích? Pouhý poklesek? Ale jak usilovat o jednotu, kde jí právě není, ve světě, který končí na pokračování?
Leccos je však ve sbírce, doufám, společného: citlivost na tón, na odstín, na světlo; na rýžování zemin a hornin; na plavení během čtyřiceti dnů dešťů i v jiných vodách; na přenášení slov z místa na místo.
Krasopis se již nevyučuje ani nepěstuje, řeknete. Avšak rukopis se ještě vlní, kolísá, chtě nechtě zaznamenává čas a vyrábí znamení. Poesie může dorůstat do milostného sevření i na několika desítkách stránkách i několika verši.
Stručně řečeno: nechť se „Milostná stěhování“ podobají sobě, tak jako Českomoravská vysočina, konkrétní a symbolická, v jednom z veršů. Stručně řečeno: psát ve dne, hrát potmě; psát potmě, hrát ve dne.
Zdravím tě, čtenáři, v březnu 01.
 

František Listopad
(Poznámka ke sbírce básní Milostná stěhování, Vetus Via 2001)

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce