PO-DNĚ-TY & SVALY jsou tematikou patnáctého čísla této tisk/ó/viny. Napínat svaly a na dno si svalit. DNO je absolutní propadák. Vesmír se totiž nerozpíná, nýbrž propadá, je bezedný.

tělo tu nechávám, tam kde bota dál tlačí – a tak dál … Pavel Ambrož, známý širší veřejnosti jako Homér, poněkud excentrický lidový bard a rušič veřeje k/lidu

20. 11. 2011 zesnul v Brně, kde od 12.8. 1964 pobýval. Homérova lyrika je psána, zpěvným, vesměs tradičním, vázaným, veršem na hrubá (nonkonforní, zapovězená) témata. Ne pro každého je „buditelská“ poezie tohoto druhu stravitelná. Masivní jazyková expresivita Homérových textů obsahuje (konspirační) prvek humoru (byť vpravdě černého), který však je klasickým lidovým jevem. Homér je zjev, hlásí ke slangu, používá hantec apod.

Modelem toho v čem žijeme je fašistický koncentrační tábor. Kdokoli může být ničen až zničen, kdo se postaví proti instituci koncentračního tábora jako takové, nebo se třeba jen dostane do konfliktu s představiteli jeho moci. Může být ničen a zničen sám, ale většinou i řada osob jemu tak či onak nejbližších, byť se i na jeho zločinu nijak nepodílely. Instituce koncentračního tábora potřebuje pro svou stabilitu princip kolektivního ručení a postih do druhého i dalšího kolene. Potřebuje i periodické honby na čarodějnice a udržování atmosféry strachu.

EVERGREEN FOREVER

ukápla mi slina – chuť s chutí se zapomíná
smrtí to tu smrdí – leč neprodlévej v hrůze
mě vzrušuje česneková fúze
strkám si smrt skrz krk
a voním si o tom – předtím i potom
nadózován česnekem
kolikrát umřeš tolikrát jsi člověkem
to není příčina k pláči
zde každý atom tančí
a každá částice voňavá je esence – transcedence

HOMÉR'S MEMORIAL 2012
13. a 14. ledna 2012
Klub Boro, Křenová 75, Brno
OMEZENÁ KAPACITA!!!
Festivalovým konferenciérem je:
Marek Kobyla Sobola

nevím, co bych si počal bez hlubokého přesvědčení o duchovním základu života, světa, velmi a rád sleduju performera Milana Kohouta, co provádí v různých koutech světa, oceňuju odvahu, jasný cit pro spravedlnost, soucítící sociální povědomí, i jistý vtip a snad i zábavnost, dá-li se to tak říct, jen se domnívám, že si tím běháním po světě trochu uhnal duchovní slepotu, v tom pohybu, v těch akcích, vedl jsem s ním před časem drobný dialog, v němž on spílal „všem bohům“ apod., s argumenty směřujícími k tomu, „co všechno při svém cestování světem viděl“, to mě nepřesvědčuje, jsou také věci, které nejsou vidět, onehdy jsem měl tu čest mluvit k mladým gymnasistům (zaskočil jsem za jednoho velmi zasloužilého člověka, vězně svědomí z padesátých let, jemuž nejsem hoden „zavázat řeménky u bot“, jen jsem si uvědomil, že biologické směřování je zřejmé a ničemu viditelnému nepoplatné), mluvilo se v závěrečné části také o „víře“, která pro mne má význam osobní, ve smyslu osobnostním, až po ten význam, dnes zatracovaný, „institucionální“, v kterém mne nikdo nezmate,