François Breda, blahé paměti, v klužské kavárně Aux Anges prohlásil českou kulturu za poněmčenou a s nadřazeností Rumuna, který kdysi cosi sepsal s Derridou, k pobavení fraucimoru studentek se mě zeptal, kdo je nejslavnějším českým zpěvákem. Mezi loky jsem ho odkázal na Karla Gotta. François se málem udusil smíchem … do frankofonie mistův falzet nedolehl zato nomen omen u politého stolu v zakouřené kavárně. Na druhou stranu česká post-normalizační popmusic jeví jenom málo zájmu o francouzské intelektály rumunského původu se sklony k pití. Ostatně Aux Anges vzal čert – Karla Gotta, konsomol i Antichartu nespíš taky.

Establishment se rozhodl pohřbít Karla Gotta se státními poctami jak se na zasloužilého umělce sluší a patří. Karel Gott, idol umrtvené normalizační šedi, který teatrálním šaškováním v Moskvě vyjadřoval díky za okupaci Československa spřátelenými armádami. Podpisem pod Antichartu personifikuje zlatého slavíka na věčné časy. Platí – bližší košile než kabát, našinec lepší než cizinec. Plitký pop a hity z kapitalistického západu s politicky nezávadnými texty z něj učinily milionáře ve státě rolníků a dělníků. Sametová revoluce jej přičiněním Václava Havla vynesla na balkón Melantichu, kde spolu si Karlem Krylem zazpívali a udělali čáru za minulostí. Tržní hospodářství a převrat v prodeji a distribuci hudby způsobily ústup ze slávy, ale co jsme si, to jsme si, bavili jsme se za socializmu a bavit se chcem i dneska, z rádia se linou Gottovy cover verze místo anglických originálů dodnes.

odkryli v Letech hrob vězeňkyně lágru
další těla nechají pod zemí
protosyntéza se žene vpřed
úderník a údernice
prší jiskry
padá hniloba
aritmetika pudu
export-import
pussy power vodoo/rovné
dno

✚ ✚ ✚

čas je bolesť
a bolesť chce čas
slová sú čas a čas je bolesť
myšlienky sú čas a čas chce
bolieť

vedel o sebe v nepríčetnosti
o sebe a vedomí seba pri sebe
čas, ktorý bral dych
dych, ktorý dával čas
priestor, ktorý vyplnilo prázdno
medzi štyrmi očami
ľudia, ktorí prehovorili slovami

Perspektiva

dráha oka
které pozoruje
dráha oka
které vidí
dráha oka
která pozoruje
 …
dráha oka
které se zavírá
nechává prostor
pro ucho
aby nahlédlo
 …
pod povrch

V zakouřeném sklepení Skleněné louky burácí hlas … po zákoně bratře Onro, po zákoně. U mirofonu stojí postarší dlouhovlasý chlapík a deklamuje hlubokým hlasem – Jaroslav Erik Frič. V temném prostoru pokračuje šílený večírek. Je konec července, ulice žhne odpoledním sluncem, piva nikdo nepočítá a z plnícího se popelníku budoucnost nevyčteš.

… odjíždím tramvají č. 5, která teď vyráží na trasu z České, dolů po Husově, dvě jedenácti- dvanáctiletá děvčátka v barevných letních šatech dobíhají tramvaj, která už se rozjela a přibrzďuje před semaforem, děvčátka ji ještě dobíhají a snaží se elektronickým knoflíkem otevřít dveře: „Prosíííííím,“ říká netrpělivě a prosebně jedna, tramvaj se rozjíždí a děvčátko za ní zakřičí: „Mrdko!“ a obě si jdou s dětskou rezignovaností sednout na obrubník, moralizovat? ale vždyť je to všechno úplně jinak –

panda je passé
pindá
pánbudá
nucený výsek do jindy
jing a jang
bacha na genocidní generalizace
globálního umrtvení
dosti bylo logiky
píše do notesu snu
že sen z jedniček a nul
zesnul

fópa triky
společenské postavení?
co to vůbec je?
jakým je to jazykem?
nepanímáju
jazykem perfidity fikce
věrolomnosti stín
dosti bylo upadlosti
pojídání masa vyjadřuje vraždu
talíř
a na něm mrtvola volá
haló …

útrob otevřel se otvor
vyšel z něj tvor
a jak tak vchází do prostora
vejde otvor do tvora
allium ora
vyhnanec sliny bránu bezedna otvírá

dech vězí ve vratech závratě
popouští obratně omamné vůně opratě
za srdce chytí tě
řídí se tím za čím se řítí
ótvor nadchne se
převyšuje vše svou šíří
tonoucí výlevka stonku se chytá

chytrá je jak horákyně
žádný hej počkej …
nečasu dočkej
v duchu průduchu
česnekovej koktejl kloktej

česko neví co by …
podvědomí zpytuje
vegáni jsou chuligáni
štěká krvavý pes
kravské krve potok bublá dál
je to bublanina bléé
řezníkům mrdlo
masokombinátní propagandistická bublina
a včil zase vše jinak

smrt nebo mrd
děngy vpereď

(h/c balada o ilegálním překročení ostře střežené hranice)

s pikolou, dudama a waldhornou …
je tato řeholnice vzornou
holkou hodnou s pikolou a dudama
s nohama na rameni jména
ře/hot jejich smíchu
slyšet je až za horama
je to erotické drama
sanace sama

ve prostřed je vždycky
pravda
drž se mírně v pravo

stezka levé ruky je dost z ruky
však stále
in medias res
pravda je tam
ten tamtam je slyšet až na Marsu
jinde ho momentálně nenajdeš …

ale nic se neděje
a jak by se taky mělo
nic dít
a to je ono

in medias res

přefikne ji
než řekl bys švec …
než pohltí je oba pec