Hmatatelná skutečnost
Mrtvá rozjetá krysa leží na chodníku před samoobsluhou. Kolemjdoucí se jí vyhýbají. Na vyhřezlé vnitřnosti sedají mouchy. Mouchy předsudky nemají. Špinavci posedávají před vchodem, popíjejí lahvové a s pobaveným nadhledem vše sledují. V blízkém parku labuť tahá v prachu křídlo. Lidé plni soucitu se jí vyhýbají … bílé peří zaschlou krví slepené … nedokáží pomoci. |
||
Lhostejnost nebo zhnusení: „Ti říkám, Karle, napij se … a všechno bude v pohodě.“ Nemusím spěchat … je večer … sedám si v parku na lavičku a zapaluji cigaretu. Tři mladíci zapíjejí vodku džusem … chvění cigaretového kouře … a z dlouhé chvíle hažou po labuti kamení. Lidé jsou zlí … ty který jsi bez hříchu hoď první kamenem. Cigareta dohořela … odhodil jsem nedopalek do štěrku pod lavičku a šlápl na něj. Cesta parkem … stmívá se a siluety se ve stínu ztrácí. Malý chlapec se naklání nad hladinou jezírka a krmí rukou labuť.Matka s fotoaparátem, se nedokáže rozhodnout, má li chlapci zakázat krmení … nebezpečně se naklání … nebo tento okamžik zachytit fotoaparátem … tento večer … to stěstí ve tváři … a labutí šíji. Taky si často nevím rady. Ve sklepě na kola v domě, kde bydlím, jsem potkal sousedku. Neznámou sousedku … a podržel jí dveře. Poděkovala, taky mě pozvala na jakýsi společenský večer. Vlastně jsem se do podobné situace dostal poprvé. O nic nejde. Neznám ji … jak jí zdělit pozitivní zápor … tak jsem se usmál, poděkoval a jel na nákup. |
- milan.haussmann's blog
- Pro psaní komentářů se přihlašte