O počasí aneb paralelní skutečnosti

S nejasným úmyslem jsem napsal tyto řádky – zní to jako Dostojevskij – zní, zrní zní, zrní zrní – abych popsal skutečnosti ve kterých žiju. Rozednívá, ani nevím jestli už odbila šestá, na chodníku však leží střepy rozbitých lahví. Opilé dívky na vysokých podpadcích se potácí sobotním ránem, zatímco ficka smetá vajgly před východem nočního podniku … Nechtě se ocitám ve světech, kam nepatřím, které mi nepatří, procházím, prochází mi to … První autobusy na plný plyn … spěchám domů, abych si uvařil kávu a na stole rozložil noviny.

V srpnu 1913 načrtnul Robert Musil do svého skicáře krásný sprnový den.

Vzpouzet se, vzpeřít se … vězet v tom až po uši. Za devatero horami a devatero řekami v Horoucí Prdeli bylo – nebylo. Prostřednictvím paralely – nevědomost jako most – se lze vymanit z otroctví koherence a přešaltrovat na jinou úroveň …

Paralelní světy – platnost představ pozastavena – žijí v blažené (bludné) nevědomosti, však otírati si hubu o svaté z mostu se ani zde nevyplácí … bezvětří bezpráví a jazýček na váhách … posluhovačka Ráchel.

Po obědě jsme v Horoucí Prdeli uvízli … zaparkovali jsme za prázdnotou zející hospodou. V zahradě kvokaly bílé slepice. V evangelickém kostelíku se vdávala kamárádka M. Během obřadu jsem postupně upadal do dřímoty, ze kterého mě vytrhávaly tóny varhan a doprovod dechovky … Manželský slib a Otčenáš … dalo se do deště … řídká káva na faře a úsměvy … není to ani začátek ani konec … za zahradami rozkládá se širá krajina. V průvodu odjíždíme na hostinu, která se koná v bývalém vojenském újezdu … Oficírská budova, ubikace mužstva, které dnes slouží jinému účelu. Několik sil a bioplynová stanice … silnice je posypána zrním. Zrní zní. Zrní zrní …

Neboť nemáme, zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme. (Židům 13,14)

Verš, který visel na faře na zdi … decentně a nenápadně v postříbřeném rámu … Hostina se táhne … zpestřují ji kratochvíle … produkce radosti … veselé příběhy ze života jezevčíků vykládá postarší strýc … kolem stolů proplouvají číšnice. Promptně vyřizují objednávky … a na hajzlících mají párátka, na stole stojí odporný dezertní víno … a červený, je červený, se sice pít dalo … ale rozhodně mi nechutnalo, abych se opil …

I budete vážiti vody z radostí tohoto spasení. (Izajáš 12,3)

Dalo se do deště … jako hnusný víno, ze kterýho se chce blít. Nedělní odpoledne u otevřeného okna … z dáli doléhají nezřetelné hlasy zvonů končící nedělní bohoslužby.

Příště povinnosti čili vnitřní imperativ.