Navěky namol – Li-Po

Pane, z nebes hluboko do moře,
kde žlutý proud v ohlušujícím pohybu pádí.
Hora vln, co zná jen hoře.
Pane, zdcadlo sem, hlava tvá poznala stáří —
do posledního dechu mladí …

Ještě ráno se tvé vlasy leskly jako černé hedvábí —
napadal sníh k večeru.
Živé tělo smrtí se trápí a
ve svitu Měsíce pozvedněme sklenice.

Vyhoďme talíře okny ven ze světnice
on to někdo …
Z hnízda nevypadne ptáče spící.
Dnes tři sta třicet tři sklenice
Poražte beránka — budeme píti

Raní zvony, víří bubny, cesta domů
skutečnost …
Bratře, navěky namol
Minulost je mrtvá budoucnost a
nesmrtelný Li-Po je opilý.