Bez duše

Kulisy:

Formální úspornost – stop populismu.
 Myslíme na budoucnost – kompoziční sevřenost.
  Účinnost pointy – slovo, které platí.
Nepřízpůsobiví nám diktovat nebusou – prvoplánová přímočarost.
 Každodenní plochost – lidé si zaslouží lepší život
  Chceme být hrdí na svou zem – absolutní nedůležitost.

Bloumám krajinou tělo bez duše. Vlastně se vznáším – vzdávám rozchvácen větrem. Hledám mezery mezi kulisami. Ony se na sebe vrství. Otřepené tapety, které překrývají stále nové a nové vrstvy nesourodé skutečnosti. Proto je minulost nesouvislá nerozčlenitelná kornatá vrstva tapet. Kornatění??? Tápám … trápím se popisem … Panoptikum otylých vytlemenců, jímž grafická stylizace dodává punc odpornosti, zrůdné perverze. Harlešín, harlešín, harlešín … Ve vzduchu je cítit tříšť.

Barevné aerosoly, vítězné jásání pracujícího lidu. Banality nad kterými se nepozastavuji. Srdce se v dálku rozletí. Na koberci leží střep. Lidský život? Co to je??? Mladík se opil. Cítíš se tu skvěle … tvá země … tvůj svět … Nedokáži se zastavit. Podléhám. Ve vleku … tvůj KAUFLAND … Spojuji slova a lumba lumba lou. Skutečnost si přizpůsobuji. Tvá země … tvůj svět … tvůj KAUFLAND … houpy, houpy, hou … křečovité teatrálno. Lavina slov.

Ex
Expo
Expozé
Exploze
Experiment

Lze protest zapracovat do systému? Situace se mění každou chvíli. Automobil projel a jeho rudá světla se rozpila v dešti. Zežloutlé listí padá ze stromu. Vzpomínám si, jak jsem ti lízal kundu. Hlava mi třeštila v kocovině. Postupně jsem tě vysvlík a ty ses vůbec nebránila. Nakonec jsme šli na Prokopjeva. Romeo a Julie. Kousal jsem tě do ucha. Vraceli jsme se v noci. Květinové záhony zezelenaly a hodiny odbíjí. Může ve městě nastat tma? V kaluži na chodníku se lesknou světla pouličních lamp.

Ležím a hlas ke mě doléhá. Spotřeba není potřeba!!! Zavírám oči před skutečností – stačí králík z klobouku. Zavírám oči. Mám rád tunely. Na jejich konci je světlo. Zahrada zezelenala.

„A co když je noc?“ zeptala jsi se?

To jen mozek potřebuje neustále nové podměty. Inspirace, nápad, text, pravda, houby, splín … je třeba využívat všech forem k dosažení cílů. Sladké vidiny jsou odměnou za jejich hořkou chuť. Čeká se na velké ryby … tam na štítech nedostupných hor. Jak ten kos krásně zpívá. Růže je růže je růže je růže … Vzduch je prosycen vůní květů. Opatně vyprošťuješ trny růží, které se ti zachytily na oblečení. Zdivočelá vinná réva obrůstá kmen uschlé jabloně. Sedáme si do trávy na zanedbaném záhoně. Kolem tulipány jsou z kamene vytesány …

Neláká mě nořit se do minulosti stává-li se skutečnost, jež mě obklopuje, sama minulostí. Mezi stomy koleje … kráčíme po pražcích … dvě rovnoběžné koleje. Kolem šterk a stromy. Pravidelnost ve, které se ztrácíme. Jdeme dopředu nebo se vracíme zpět? Lesy jsou černé a kamení je bílé. Nostalgie podvečera …

Ve vztahu toho, kdo mluví a kdo poslouchá, slova slouží jako odrazové můstky.

Zeptala jsi se mě: „Má člověk právo využívat k výstavbě své duše druhých?“

„Nic budovat nehodlám.“ odpověděl jsem. „Chovám se, aby mi věřili, že s nima hraju tu jejich hru … Apatie vůči všemu … Nakupování nás baví … Cítíš se tu skvělě … hle … sémantické gesto … tvůj svět … tvůj KAUFLAND.“

Hlavně levně … obludná doba … obludná slova … „Johanko buď statečná. Marxismus je naše zbraň.“

Pronášené řeči nemají za cíl rozvinutí teze … Ponechám vše náhodě. Symboly potlačují myšlenky. Jednoduchost, jednotvárnost, spojnice představ. Listí je modré a nebe ze skla. Vítr ustal. Kráčíme spolu po dlažbě … Podzimní den. Stromy, dláždění, kmeny pokryté lišejníky.

Když jsem začal, měl jsem v hlavě začátek. Hle, na stromě visí sutana. Bylo, nebylo, jel duchoví na kole. Bylo to na konci války. Na obloze se objevil bombardér. Letecká puma postupně klesala. Po jejím dopadu zůstal v zemi obrovský kráter. Duchovního nikdo nikdy neviděl. Letěl rovnou do nebe. Konec je nutný …