Vize neonového města
neonová reklama se stane tvým jménem
dodá ti elektrizující třpyt
nedělitelné jednoty
budoucího tance astrálních těl
(Harold Norse – Hotel Nirvána)
1) Předtucha jako předmluva. Pod zlatoomodrou oblohou se zjevují věci, jež samy sebou jsou … vlnící se klasy obilí seriálně ševelí. Mezi poli se vine cesta … obraz smíru. Popraskané bláto v kolejích … postupně jsem pronikal hloub … hlouběji věcem na kost. Kameny … bílé rozštěpené kameny a mezi nimi tráva. Tráva ma mezi je vyschlá jako troud! Horizont uzávírá les … modré chrpy … obraz smíru … jsem proti. Na kraji lesa rostou akáty … cesta se rozděluje … obraz rozporu … skrze klenbu listnatých stromů dopadá světlo … obraz tkaniny, obraz krajiny. „K celku se jinak než přes obraz nedostanu.“ napsal Zdeněk Vašíček.
2) Místo předmluvy. Neviditelná hranice na pomezí snu a skutečnosti … nákup v obchodním domě … Kolo jsem zamkl ve stojanu a z postaní tašky vytáhl nákupní kabelu naplněnou prázdnými lahvemi … Každý produkt lidkého úsilí musí nésti užitku … musí uspokojovat potřeby … Vložil jsem tašku do nákupního vozíku. Automatickými dveřmi se trousí dovnitř a ven zákazníci i zákaznice. U popelníku pokuřují snědé dívky … Smějí se. Nechápou. Beze slov vstupuji do haly ozářené bílým světlem … Podlaha je bíle dlážděna … „Je třeba jim rozbíti uši, aby si navykli poslouchat očima.“ tak pravil Zarathustra. Dveře jsou dokořán. Pravidelnost uhozů psacího stroje … dalo se do deště. Pravidelnost dlažby … Lidské postavy narušují tu bělobu. Pokradmu míjím pokladnu. Míjím pokladny. Míjím pravidla … Lidé a zboží … užitná hodnota, směná hodnota, přidaná hodnota … Lze takto redukovat člověka? Láhve kladu do otvoru. Jejich počet je zaznamenán na displeji, abych potom stisknul zelené tlačítko, ukončil proces a útržek vsunul mezi rty …
„Myslíme v jazyce – jazyk nemaje.“ Pravil Ludwig Wittgenstein. Potácím se mezi Nietschem a Wittgensteinem … topím se ve slovech. Na regály plné zeleniny dopadají kapky rosy … cibule … kladu šíťku plnou cibule do nákupního vozíku … Minula mě dívenka v červeném indickém kroji … podivné zjevení v této souvislosti … Snad lze výčtem podivných zjevení vymezit normalitu a učinit život pochopitelným … Alfa samec v zeleném tričku s límečkem manévruje nízkozdvižným vozíkem. Kapky dopadají, bubnují … cesta postupně tmavne … mezi meduňkami šnek hledá … sám neví co … v trávě leží popadaná jablka … ráno není krásné ani májové. Nesmíme zapomenout na vzájemné působení výroby a spotřeby … na vztah mezi pokrokem a rostoucí spotřebou … dynamická rovnováha … nudle a rýže … láhve vína a regály plné syrové flákoty … potřeba pokroku … po právu poprava … posedlost pravdou …
3) Dorota Dušová je zralá žena. Má vysokou štíhlou postavu, přítele – žijí spolu ve společné domácnosti – je bezdětná a umí užíti každého prostředku rychleji a vydatněji ku svému prospěchu. Ráda nosí nenápadné pastelové odstíny a řídí BMW … prochází mezi regály a klade do vozíku vybrané sýry … Ráda se nechá obsluhovat … ma dobře placenou práci a za své peníze … Kurva, co vlastně ta žena chce? Stojí skutečně o ty sýry poroslé ušlechtilou plísní … snad to vše patří ke stylu života … blahobyt … je sama mezi regály a zákazníky. Mlčky směřuje od vchodu k východu bičována lákavými nabídkami.
4) Katarze. Nevím, zda-li mám opakovat tautologii: „Pod šaty je každý nahý.“ Bdím podoben … u regálu, kde v pravidelných řadách jsou vystaveny nádoby s jogurty. Jednotlivá balení kladu na dno vozíku … Okolí je tvořeno kartóny vajec, mléka a mléčných výrobků. Podroben proboden kladu podobná slova vedle sebe. Cestuji na vlně spodoby. Podoby spotřeby. Potřeba svobody. Podoby svobody. Svododa spotřeby. Výroky nebo výrobky? Revelace nebo revoluce? Čokolády, sladkosti, balení kávy, čaje … zákazníci, zákaznice. Vítejte ve věku váší spokojenosti! Nápoje. Láhve piva, láhve minerálky … stolní voda … svoboda psovoda.
5) Osamoceni v osvobození. U pokladny vytahuji bankovky z peněženky … Obligátní úsměv profesionálky v rudé zástěře … potom cestuji zdviží na střechu, kde parkují zákazníci … u mříže vytahuji z kapsy dalekohled a dívám se na setmělé město, které tepe rytmem rozsvícených oken … pohledy, dalohledy, pohledy dalekohledy … Dole na ulici proudí doprava … vduch je tu naplněn sytou radostí městkého podvečera … světla a stíny … kdo koho proklíná? Mešíc je v úplňku a nad hlavou mi proudí řídká oblaka …
Příště soukromé mythologie.