Zeno KAPRÁL

Zeno KAPRÁL

1941 - narozen 19. 10. v Brně
1958 - není přijat na filosofickou fakultu a musí nastoupit do výroby, do brněnské Zbrojovky
1959 - z inzerátu v novinách se dovídá o otevření pedagogického institutu v Karlových Varech; je si vědom, že nemůže od vedení závodu získat doporučení na studia, napíše si je proto sám, i s patřičným posudkem, a opatřené pokoutně získaným razítkem odesílá do Karlových Varů
1959-1962 - studuje na pedagogickém institutu v Karlových Varech a navazuje přátelství s Ivanem Wernischem
1962 - po studiu krátce působí jak o učitel na I. Stupni obecné školy; v témže roce nastupuje základní vojenskou službu v Sokolově a vydává svůj básnický debut Ploty; pravidelně publikuje v Plameni, Tváři (1964), Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu (1968) a Tvorbě
1963 - po návratu z vojny rezignuje na místo učitele; několik měsíců je zaměstnán v plzeňské státní knihovně a spolupracuje s Plzeňským rozhlasem
1965 - odchází do Bystřice pod Hostýnem, kde pracuje jako vychovatel v Domově mládeže se zvýšenou výchovnou péčí (v polepšovně)
1966 - nastupuje jako úředník v brněnské pojišťovně, kde setrvává třicet let
1968 - nakladatelství Československý spisovatel připravuje k vydání jeho druhou sbírku Zachránci ptáků, kniha však vzhledem k politickým přeměnám společnosti již vydána není
1969 - svatba (manželka Jarmila, roz. Švandová)
70. léta - téměř desetiletá tvůrčí přestávka; k souvislejší tvorbě se vrací až roku 1979
1979 - začíná spolupracovat s Brněnskou televizí
1988 - vlastním nákladem, samizdatově, čtyři básnické sbírky z předchozího období
1989 - vydává druhou část své básnické tvorby (náklad jednotlivých knih je 40 až 50 výtisků)
1992 - nakl. Votobia vydává, po třiceti letech opět oficiálně, (dvoj)titul Staré texty Nové texty
1996 - stává se tajemníkem brněnské pobočky Obce moravskoslezských spisovatelů
 

Vydané publikace:
- Ploty, Mladá fronta, Praha 1962
- Reinerův výbor, Petrov, Brno 1992
- Staré texty. Nové texty, Votobia, Olomouc 1992
- Růžová cesta, Petrov, Brno 1994
- Plané palposty, Host, Brno 1997
- Moje pojišťovna aneb v krajině arkádské, Větrné mlýny, Brno 1998
- Ozvy kázní, Votobia, Olomouc 2000
- Glosy a maximy, Votobia, Olomouc 2001
- Namol střízliv, Vetus Via, edice Želetavka, Brno 2002
- Pádlo stálosti, Vetus Via, edice Želetavka, Brno 2003
- Zeleň blankytu, Vetus Via, edice Želetavka, Brno 2003
- Suché roráty, Klokočí a Knihovna Jana Drdy, edice současné poezie, Praha - Příbram 2004

 


 

O poezii Zeno Kaprálovi


… Čím jeho poezie je? Jedna z výchozích charakteristik Kaprálova básnického díla by mohla znít asi takto: poezie Zeno Kaprála je básnickým cvičením. Ne ve smyslu ignaciánských exercicií - i když si lze jen těžko představit exercitanta, který by se alespoň v rovině vnitřní disciplíny odkazu sv. Ignáce nedotkl - nýbrž ve smyslu dosažení jistého, dnes však převážně iluzorního, básnického či uměleckého gradu. - Taková cvičení, řekněme rétorická, stylistická či poetická, jsou uložena v samotných základech evropské kultury.

Cílem cesty poezie Zeno Kaprála je osobní existence zrcadlená odleskem věčnosti. Její formou je chvalozpěv a pokorné očišťování slova. Poctivost, s níž je svět básníkem přijat, vylučuje každou zvláštní kreaci a nespoutanou obraznost. Kaprálova poezie je projektována na základě využití určitého počtu básnicky neobyčejně nosných, protože časem ověřených a významově stabilních výrazů či obrazů; ne nadarmo jsou milník, kříž či boží muka, stejně jako dům, země a hrob stěžejními topoi Kaprálovy poezie. Cesta životem je totiž cestou posvátnou a vše, co na ní předchází či následuje, je souvztažné s jejím počátkem a koncem, jenž ostatně není koncem ledajakým a už vůbec není koncem neznámým: je cílem. Zeno Kaprál dosahuje posvěcení této cesty celkovou sakralizací prostoru, země, krajiny, domova, a to prostřednictvím povýšení prostých a důvěrně známých dějů a věcí právě podle principu analogie. Kaprál není pouhým pozorovatelem věcí, Kaprál není básníkem reflexe. Vše, co se ho dotýká, transformuje cituplnou účastí na běhu světa do polohy osobního údělu. i ten má svůj konec a cíl. a tak jsou děje a věci respektovány a vzájemným uctivým dotekem doslova osvobozeny z pout všední nerozlišenosti, aby byly postaveny na světlo boží a aby božskou přítomností osvětleny čelily působení času a nakonec mohly klesnout vstříc své konečnosti. Ovšem proměněny lidskou účastí.

Toto je veškerá podstata a základ poezie Zeno Kaprála; eufonie i lexis, okouzlení zpěvem (melos) ukotveným v řeči, resp. v slovesném bohatství jazykové kultury, tvoří její krajní polohy. Převážně je realizována veršem o pravidelném, avšak od básně k básni různém, tedy nestejném počtu slabik, jehož předem stanovený rozsah bývá rozvíjen v dalších slabičných variacích. Mnohé básně jsou na první pohled nápadné sylabickou pravidelností, ale nepřevažují. Tam, kde básník usiluje o zřetelný vzestupný rytmus, dominují verše o lichém počtu slabik a vzestupnosti rytmu je dosaženo anakruzí nebo vzestupnou veršovou klauzulí. Kaprál má v oblibě střídání veršů rytmicky vzestupných se sestupnými, což vede k pravidelnému střídání lichého a sudého počtu slabik ve verši a konečně i k tomu, že se jambický rytmus mění v rytmus trochejský a naopak, neboli autor směřuje k variabilitě stop v metrické osnově verše, především v souvislosti s nadřazeností vnitřního veršového členění a větného důrazu. Přes značné úsilí o formální přesnost tíhne Kaprálův básnický projev nezadržitelně k tvarové rozmanitosti a vyvážený vztah mezi slabičným veršovým rozsahem a rytmickou strukturou verše je určující pro dosažení melodičnosti básnického projevu. …
 

Igor Fic
(Ze studie Básník staré cesty, in: BOX 1/04,
Vetus Via 2004)

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce