Tabu tabule

(Dietologický dialog Jiřího Kačura a Luboše Vlacha)

Uplynul jeden den a já opět sedím ve svém vlastním obyváku krajně nespokojen. Jsem nespokojen ve svým zbrklým řečnickým výkonem. Opět jsem se nechal na lodici slov unést a odplul po vymletém řečišti obvyklého řečnění ke svým zpovědím. Slova zkrátka mají svůj spád, jedno krásně navazuje na druhé a věta je hotova raz dva a většinou také dává nějaký význam, ale to mne uspokojit nemůže, musím k těm otázkám přistoupit znovu a …

„Sofrosyne, Sofrosyne, posečkej přeci chvíli.“

„Copak se děje, Platóne?“

„Pohleď, Sofrosyne, tam k Hefaistonu …“

„Ale vždyť tam stojí Sókrates, Platóne.“

„A nezdá se ti to zvláštní, že ho zahlédáme na úplně stejném místě, kde jsme se s ním ráno rozloučili?“ „U Hermovy hole, máš pravdu, Platóne. Vždyť přesně tam jsme rozmlouvali o tom Pythagorovi a myslím, že se s námi Sókrates loučil se slovy, že ještě chvíli postojí, neboť si ještě musí cosi promyslet ohledně těch pythagorovských čísel a pokud se nepletu, tak ještě dodal, že si potom bude muset jít pořídit na trh boby.“

„Boby říkáš? To jsem, Sofrosyne, asi přeslechl a jsem tím vážně udiven, neboť jsem jaktěživo neviděl Sókrata pojídat právě boby.“

„Nu je to vážně podivné Platóne, vždyť myslím, že právě Pýthagorás boby rázně vyškrtnul z jídelníčku svých žáků a vůbec měl prý dosti zvláštní názory ohledně stravovování, o to více mne udivuje, že … počkej Platóne, počkej. Zdá se, že se Sókrates pohnul.“

„Opravdu Sofrosyne a míří přímo k nám.“

„Buďte zdrávi, Sofrosyne a Platóne. Copak tu pohledáváte? Vždyť jsme se rozloučili už před drahnou chvílí, to však nevadí. Alespoň mne můžete doprovodit na tržiště pro boby.“

„Milý Sókrate. Rád tě tady spolu s mladým Platónem doprovodím, třeba i na tržiště, ale v tuto pozdní hodinu tam boby již sotva pořídíš.“

„Hmm, tak to si je pořídím až zítra. Vidíte to, přátelé, člověk se na chvíli zamyslí a již je večer.“

„A co že tě Sókrate zaujalo, že jsi postál před Hefaistonem téměř celý den.“

„Za to vše ovšem vděčím právě tobě Sofrosyne a tomu tvému počtářskému Pythagorovi a těm jeho bobům. Zamylil jsem se totiž nad podstatou.“

„U Hermovy hole, nenapínej nás již dále, Sókrate. Co tě tak zaujalo na těch bobech? Jsme tu s Platónem z toho vážně udiveni. Viď Platóne?“

„Máš pravdu, Sofrosyne, ale nechvátej tak. Vždyť to celodenní stání mohlo Sókrata velmi unavit. Nechceš se, Sokrate někde usadit a trochu osvěžit?“

„Citím se opravdu svěže, můžeme se klidně usadit támhle za rohem u Tyfóna.“

Po několika krocích došli svorně k Tyfónovi, kde u měsidla s vínem pokračovali v rozhovoru, jehož se účastnil ještě majitel taverny Tyfón.

„Prosím tě, Tyfóne, nenašli by se u tebe nějaké boby?“, otázal se Sókrates překvapeného Tyfóna, který se odešel zeptal své ženy, jež nakonec nějaké boby přece jen našla a položila je před Tyfóna.

„To jsem zvědavá na co vám ty boby budou, vy chytráci …“ odfrkla pohrdlivě a odešla za svými domácími záležitostmi.

„Ty ženy se nakonec vždycky dokáží zeptat na to podstatné. Nu nemám pravdu, Tyfóne?“

„Ale jistěže máš Sókrate, ale pověz nám tedy konečně k čemu ty ti boby budou.“

„K vyvolání vašeho zájmu a to se mi myslím docela podařilo, neboť řečněním o podstatách bych vás asi nezaujal, nicméně budiž. Poslyš Sofrosyne, neříkal jsi mi dnes ráno, že Pýthagorás považoval za podstatu světa čísla a že svým obdivovatelům přikazoval nejíst boby, které jsou prý obvzláště zavrženíhodným pokrmem, takže nemůžeš popřít, že se mi dostalo rovnou několik důležitých podnětů k přemýšlení a přiznám se, že jsem pořád na rozpacích. V čem tkví podstata toho Pýthagorova rázného zavržení bobů?„

★ ★ ★ ★ ★ ★ ★ 

Fazol v oběti zástupné, no to je vážně úlet. Ale je to nereflektovaný předsudek, obdobně neadekvátní jako odpor vůči česneku. Tabu tabule – bule či bob … A už vidím, jak se do toho zamotáváme, jak by taky ne, když jde o  JÁ. Oběť zástupná vychází z předpokladu, že je možné přenést své hříchy (chybné úkony, omyly) na jinou živou bytost, jejímž obětováním budou hříchy odčiněny. Současné projekce tzv. obětního beránka se od těch starověkých příliš nevzdalují. Obětují se zvířata, plodiny, potraviny, oheň. Smírná oběť sirná má člověka očistit. Oběť etymologicky ze slova (ob-věť) = jest řeč (modlitba), kterou pronáší obětník, podávaje svůj dar příjemci daru. Ale celý ten fazolový skandál vzešel z jakési fámy, anekdoty ironizující obtížně přijímanou nonkonformitu Pýthágory a jeho zahradní grupy tabuizující maso a boby. Oleje do ohně přilil Empedoklův verš (B 141) Ubozí, ubozí zcela, své ruce od bobů vzdalte! První, kdo se bobům vyhýbal, byl Amfiráos, údajně kvůli věštbě, kterou obdržel ve snu a pak se to táhlo dál. Pravým důvodem však nebyl dietetický apel, nýbrž sexuálně osvětový idiom kyamoi, který sice označuje boby, ale též varlata … Rozšířila se však mylná interpretace, kterou komentuje Kallimachos: Též ruce od bobů, toho zoufalého jídla, vzdalte …říkám JÁ z doporučení Pýthágora …