Opium Allium – Luboš Vlach

spatřím česnek
v jeho jménu
a zapomenu
jakékoli jiné menu …
je to velké téma
ANATHEMA

sotva sním tu bulvu
již z řetězu se urvu
česnek polkl jsem
a pocítil
jak se ve mně vznítil
nehasnoucí oheň
jemuž jiný není roven

mozkomíšní mok
dostal z toho šok
uši hoří plameny hovoří
nikdy nevyhoří
poletují na ohnivém oři

o česneku hudu
byl jsem tu a budu
pevný jsem jak skála
jak tak ve mně
sálá

on ze všech zelenin
nejvíce je in
nejísti česnek
již dávno jsem hyn
posvačím česneku metrák
v nebi není nutno větrat

smrt chutná až bůh brání
žádá si to usebrání
dříve než něčí city zraní
nakráčet s ním do ústraní
do úst ústraní
u nebeský brány

tělo to tak chtělo
bere si mne znova
zázrak se tu koná
znova a znova
zkrátka pohádka

ta dužina duši má
korunou vítězství
je změna skupenství
buď jak buď … je samá chuť
sotva si dlábnu – mládnu
bez česneku naopak

chřadnu a vadnu …