O performance – Allan Kaprow
Performance je obvykle buď hra, tanec nebo koncert předváděný divákům – a to i v případě avantgardy. Jsou dva typy performancí prováděných umělci v současné době: převážně divadelní performance a meně známá a poznaná ne-divadelní performance. Odpovídají, což je zajímavé dvěma významům slova performance v angličtině. Jeden význam odkazuje k umělecké dovednosti, jako např. hrát na (performing on) housle; druhý význam pak souvisí s vykonáváním zaměstnání nebo funkce, ale znamená i plnit úlohu, vykonat službu či povinnost; např. pumpa s vysokým výkonem (high performance engine).
Divadelní performance v nejširším smyslu se netýká jen žánru divadelní hry, ale zahrnuje taká svatební obřady, závody dobytčích vozů, fotbal, akrobacii, vojenské přehlídky, televizní show, vyučování ve škole, politické demonstrace. Něco se děje na určitém místě, někdo přichází, aby se zúčastnil; začíná se a končí, když uplynula obvyklá doba.
Ne-divadelní performance nezačíná textem, představou a obecenstvem (dojatým tou představou). Na začátku šedesátých let experimenty happeningů a events ve Fluxu vyloučily nejenom herce, role, zápletky, zkoušky a reprísy – tyto důsledky podvojného rozdělení divadla. Ale také se obešly bez obecenstva, jeviště, hodinového bloku času atp. To jsou prvky potřebné v každém divadle, dříve i nyní …
K myšlence ne-divadelní performance přispěly aktivismus, landartové instalace, díla konceptuální, informační umění a body art … Bez obtíží spatříte performanční stránku telefoního rozhovoru, hloubení zákopu v poušti, rozdávání nábořenského traktátu na rohu ulice, sbírání a uspořádání populační statistiky nebo ponořování těla do teplé a studené koupele.
Obávám se, aby se nožnosti (ne-divadelní) performance neproměnily v konvenci. 0 performancích totiž referují fotografie a texty; oboji je předváděno v galeriích jako umění, nebo je celá situace nedotčená přenesena do galerie jaku Duchampův pissoir; neboli tyto performance jsou přednášeny uměleckému obecenstvu jako divadlo. Tím se jední o proděnnou „zručnost“ – dává se přednost ne-umění „uvařit“ před jeho „syrovým“ prvotním stavem.
Experimentující menšina … nežádá tradiční prostory, uspořádání a podobné formality performance, protože "performance" je postoj – týká se zapojenosti v určité rovině do něčeho, co se děje. Nemusí to být na jevišti ani to nemusí být ohlášeno.
Umělec může:
pracovat ve známém druhu umění a svou práci předvádět ve známém uměleckém kontextu, např. malířství v galerii, poesii v básnických sbírkách, hudbu v koncertních sálech atd.
pracovat neznámým, tj. neuměleckým způsobem, ale práci předvádět ve známém kontextu umění, např. placky v galerii, telefonní seznam prodávaný jako poezie.
pracovat známým uměleckým způsobem, ale práci předvádět v neuměleckých souvislostech, např. Rembrant jako žehlící prkno, fuga v rouře klimatizace, sonet jako inzerát.
Pracovat neuměleckým způsobem, ale předvádět práci jako umění v neuměleckých souvislostech, např. testy vnímání v psychologické laboratoři, terasy proti erozi v horách, opravování psacích strojů, sbírání kuchyňských odpadků atd (pod podmínkou, že umělecký svět o tom ví).
Pracovat neuměleckým způsobem a v neuměleckých souvislostech, nenazývat tuto práci uměleckou, ale si v podvědomí podržet, že někdy to také umění být může, např. systémová analýza, sociální práce v ghettu, stopování, myšlení atd.
Každý umělec se může zařadit do jedné z těchto pěti možností. Většina umělců patří pod první bod, velmi málo ke čtvrtému a pokud vím každý, kdo se řadí k pátému, s uměním zcela přestal …
Performance v ne-divadelním smyslu, kterou zda probírám, se velmi blíží páté možnosti …
V současnosti jsou takové perfomance obvykle ne-uměleckou aktivitou provedenou v ne-uměleckých souvislostech, ale předvádějí se jako quasi umění lidem naladěným pro umění. Těm, kteří se nezajímají, zda je tato performance umění nebo ne, ale kteří se o ni mohou zajímat z jiných důvodů se tato práce nemusí ospravedlňovat jako umělecké dílo. Tak např. v performanci z roku 1968, která zahrnovala dokumentování průběhu mnoha výměn pneumatik u benzinové pumpy v New Jersey, zvědaví zaměstnanci často říkali, že je to sociologická studie (což v každém případě byla), ti v autech naproti tomu věděli, že je to také umění.
Allan Kaprow, Non-theatrical Performance, Artforum, 1976
in Vokno č. 4, leden 1981