Les voleurs – William Seward Burroughs

Spisovatelé pracují se slovy a hlasy, malíři s barvami – odkud se vynořují slova a hlasy? Odevšad: letmo zaslechnuté rozhovory, filmy, rozhlas, noviny, časopisy a další spisovatelé. Věta se vynořila ze starého westernového příběhu z rodokapsu, který jsi přečetl před lety a za boha si nedokážeš vzpomenout kde a kdy: „Vous ne comprendriez; mais c'est mieux pour Vous de nes pas comprendre.“

Krajský tajemník v Nahém obědě má svůj předobraz v krajském tajemníku z Cold Springs v Texasu. Vznikl zpracováním monologu, který mi tehdy připadal nudný, protože jsem nebyl spisovatelem. Krajský tajemník by nevznikl, kdybych neseděl na zadku a nechytal slova. Všichni znáte obchodního zástupce, který zvítězí televizní show, odjede na chatu, kde napíše nový velký román. Opakuji: „Nezhasínej, Pavle, nebo bude tma.“ Když děj uvízne, tak hlas v rádiu začne o rolníkovi, který v Turecku vyseděl vejce. Najednou mám celou kapitolu. Nebo si koupím knihu do letadla a je odpověď je tam … vedle toho zajímavá věta: „Vše je jen variace bez motivu.“ kterou jsem zaslechl ve snu, než jsem ji našel v Ligottiho Písních mrtvého snílka.

Vezměme surrealistický knír Mony Lisy … pokus o vtip? Uvědomte si, kam obrazoborectví vede. S Malcolmem McNeillem jsme pracovali pět let na knize Ahal Puch přichází, kde jsme použili stejnou myšlenku: pozadí jako z obrazu Hieronyma Bosche, kde postavy převzaté z Mayského kodexu jsou transformovány do moderních protějšků. V jedné scéne je tvář z drážďanského barmankou, supí božstvo se použije jinde. Bosch, Michaelangelo, Monet, Picasso – seberte, co se vám zlíbí. Potřebujete světlo na scéně? Poslužte si u Moneta. Potřebujete atmosféru velké hospodářské krize? Edward Hopper ji namaloval.

01_mona_nada

Z literatuty si od Josepha Conrada vypůjčíte barvitý popis džungle, vodní hladiny, povětří … proč je nepoužít doslovně jako pozadí v románu odehrávajícím se v tropech? Volně navázat na líčení Josepha Conrada … Postavy vyberete u někoho úplně jiného … umístíte je do volné kulisy. Výtvarné umění, literatura, hudba, film existuje pro vás. Vezměte samomluvu Molly Bloomové a vložte je do hrdinčiných úst. Děje se to pořád – kolikrát vám naservírovali Romea s Julií? Mladí mileci v Dámě s kaméliemi vydělali milióny. Odhoďte škrabošky! Seberte, co potřebujete.

Poprvé jsem vyzkoušel tento postup v Nahém obědě. Rozhovor mezi Carlem Petersonem a doktorem Benwayem je modelován podle rozhovoru mezi Razumovem a tajným raddou Mikulinem v Conradově románu Očima západu. Formální podobnost mezi Mikulinem a Benwayem není náhodná ani neúmyslná, Mikulinův trik v nedokončování vět, vykrývaní prostoru a závěr rozhovoru. Tehdy jsem si docela neuvědomoval následky.

Brion Gysin rozvinul metodu v nepublikované scéně z románu Proces. Vzal doslova část dialogu z vědeckofantastického románu a použil ho v podobné scéně. (Šílený vědec vymyslel černou díru, do které zmizel.) Zjevné a dohledatelné plagiátorství mě vyvedlo z míry. Zatím jsem neopustil fetiš originality, i když celý vznešený koncept doslovné krádeže je implicitně obsažen v sestřizích.

Trpěl jsem předsudky duševního vlastnictví, vlastnictví slov, myšlenek, vlastností – slova byla něčí – někoho, tudíž hlubokým odporem k černému hříchu plagiátorství. Originalita byla ctností. Vzpomínám na chlapce, který byl chycen, když zkopírovat do eseje článek v časopise, tento hrozný případ se probíral šeptem … poprvé jsem se setkal se slovem úmyslný 'plagiát'. Proč se v příběhu Jacka Londona spisovatel zastřelí, když zjistí, aniž by to tušil, že vydával dílo jiného spisovatele za vlastní. Neměl odvahu být spisovatelem. Naštěstí jsem z odolnější, tvárnější hmoty.

Brion mě upozornil, že jsem si často vypůjčoval, přemísťoval. Kde se vzala variace bez motivu? zkostnatělá zásada? anarchistický floutek? to a to a ono … Změřil si mě přísně.

„Vous etes un voleur honteux  … nestoudný zloději.“ Napsali jsme manifest …

Les voleurs

Ze záchodků do museí, knihoven, architektonických skvostů, koncetrtních paláců, knihkupectví, náhrávacích studií i filmových ateliérů po celém světě. Všechno patří nadannému, řemeslu oddanému zloději – od pravěkých jeskyních maleb po Picassa, básníci a spisovatelé, hudebníci, stavitelé mu nabízejí své zboží s neodbytnou pozorností pouličních trhovců. Vzývají ho ve znuděných myslích školou povinných dětí, ve vězení pathetické uctivosti, v mrtvých muzeí a za zaprášených archivů. Sochaři k němu natahují sádrové paže, aby přijali životodárné transfuze masa, když jsou jejich useknuté končetiny naroubovány na živý model. Mais le voleur n'est pas pressé – zloděj si dává na čas. Musí se přesvědčit o kvalitě zboží, jestli se mu hodí do krámu, než se pokloní a požehná mu krádeží.

Slova, barvy, světlo, zvuk, kámen, dřevo, mosaz patří živému umělci. Média patří všem, kterým mohou přinést užitek. Vyrabujte Louvre! A bas l'originalitéthe sterile a sebejistým já, které svazuje, když tvoří. Vive le vol-pure, upřímně nestoudné, totální. Jakákoli podobnost ze skutečností je náhodná a úmyslná. Seberte, co potřebujete!

Kalendář akcí

M T W T F S S
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 

Nejbližší akce