Labyrint světla a mumraj srdce
(hovadin´n´bullshit z hlediska modálního mumblingu v podání Milana Haußmanna a Luboše Vlacha )
Prvoci po otroci ožírají hovězí hovadinu. Hlavu nepokládají na kovadlinu, nýbrž jejich měňavkovitá těla prochází křtem. Zrozenci z jazyka a jedových šlémů pochodují v sevřených šicích. Slyšte! Ušima pozorujte! Palác padá na plac. Třásla se země, nebesa dštila a oblakové déšť vydaly. Z rádia vyzvání klekání, z labyrintu ozývá se pláč. Dceři soudce Lynche zdá se o Leninu v poloze lotosového květu na leknínu uprostřed morálního vákua post mortem poluce. Hybatelé dějin fakta ani informace již příliš neřeší, pouze zastávají stanoviska, která jsou většinová (tj. bolševická či duc duc tuctová), okolí se nevymyká, rozmoklá, normální. Obsah je jim u prdele … do popelnice někdo vyhodil fosforeskující rybu z měkčeného kaučuku, porcelánové žabí stehýnko, model vánočního stromku z plexiskla, kovovou lucerničku, bezhlavého medvěda …
Včera místní plátek informoval o souboji světonázorů. Tré aktivistů, mimojiné docent místní uni + jeho fnas z řad studentů, vle/zle vlezlo do jakési drůbežárny, aby pořídili dokumentaci o krutém zacházení s krůtami. Pernatce zachvátila panika a na 250 jich uhynulo. Zemědělec s holí v ruce odhodlaně bránil němé tváře se svou rodinu. Obžalovaný vnikl do domu žalobce, protože mu vytrhl drahý fotoaprát. Aktivista zemědělce uzemnili slzným plynem. Soudkyně promítla obrazovou dokumentaci, která mapovala stav velkochovu. Na zemi se popelily krůty s polámanými pařáty, jiní tvorové tahali oklované křídla …
niektoré dni
smrdia ako koža a krv
ako cesnak a pitevňa
ako mokré perie a trus
ako ulička na porážke hydiny
…
živé dnu mŕtve von,
živé dnu, mŕtve von.
11 tisíc za hodinu,
150 tisíc denne.
točí sa mi z toho hlava
(Ta. Fialová)
… a komu ne?! Jen aby hybatelům dějin nezaskočilo nahé sousto. V rozklovaných pytlích se rozkládají opeřenci. Na podlaze v trusu peří; svorně osvalují se vzroně. Soud prohlásil, že je obtížné stanovit, co je ochráncům zvířat dovoleno a vyřkl podmíněné tresty. Tvorové zrození by byli požreni. Tupě hledí, kadí mimo mísu – mechanika úžasu. Kanibalizace chcíplých soudruhů, masový chov mastných krůt pro masťáky na droby za drobný … nezapomeňte vymastit pekáč podvědomí. Smrt patří k životu. Provoz je pod veterinární kontrolou. Zenová zahrada zpustla. Život je matrioška … Za náma omen nomenklatura hovězí držka perpetua … argumentum ad populum. Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami poslouchaje řvaní stád? Má cenu si klást nepříjemné otázky? Je příjemné chytit příjici? Může být Příjem příjemný? Buťme upřímní. Tacheles.
Adolf Hilter se hlásí o slovo z golfového klubu v Káhiře: „Věřili byste, že mě obyčejně zahrabali? Mě, zahradníka světa?“ (Sinclair Beiles)
Hory se rozplynuly tváří tvář Hospodinovi. Nepříjemné je ji mít. Zpustly silnice, zpustly vsi a kteříž šli stezkami zcházeli z cest křivých. Vývar z Engelse přišel o ucho při dopravní nehodě. Doktoři – Nevěř jim! – na jeho ruce vypěstovali ucho nové. VZOR VZOR NOIR DESIR AKCE v podchodu na záchodě FELACE … je prazvláštní jak se mod módy střetá (jazykem dotýká) s modem modlitby. povstala Debora – matka Izraele:
levou svou k hřebu ruku vztáhla
a pravou ruku svou k kladivu dělníků
a udeřila a ztloukla hlave jeho
padl, ležel, krčil se, padl, padl zabitý
Obehraná písnička. Z gramofomu praská Bruknerova Ave Maria, abstraktní obrazy se podobají rozmotaným klubkům syntetické vlny. Před Červeným kostelem stojí růžový tank. Situace se vymkla kontrole. Problémy nejsou zdaleka nové. Už troubějí … na horách Lenini: „Jaro je tůůů …“ Zkomoleniny rostou mezi záhony zeleniny. Hordy v podhůří nechápou, že hůře je v oblecích. Ležím nahý na oblacích vůně → buď její vůle. Vole! Staň se hovězím, staň se … vyšší vůle, bullshit s křenem či kořenem, koňakem z řepy. Pojď opijem se potěmkinovým opiem.
