Homérovo BEST-UF!

Spolek pro dobrý pocit (ad Sensum Bonum) vydává sestavu Homérových básní. Kniha vychází jako malonákladová bibliofilie pro přátele, básníkovy souputníky a příznivce undergroundové scény … Toliko oficiální status.

Sbírka básní bude uvedena a pokřtěna 14. února 2015 během oslavy pětadvacátých narozenin kapely Tyršova spolešnost v brněnském sále Melodka (Kavárna Stadion na Lenince). Hosty večera budou Idiot Crusoe, Já jsem poznal … a Pechanin depresivum.

Kniha, jejíž editorem je Mirek Švejda, je rozdělena tematicky do tzv. boxů. Každý oddíl obsahuje několik textů, které se vztahují k uvedenému námětu: Katze, Dny, Ptáci, Jude, Polit, Putik, Pakec, Sakrál, Špitál, Sociál, Sur reál, Anál, orál a tak dál, Štatl, Sebermut, Cit, Rod, Krchov, Smrt … inu oblasti, kde duše Homérova dlela nebo se jeho tělo nacházelo.

CESTY
(JAKÉSI)

Má vady na kráse
ta cesta ke spáse,
po které jsme se dali.
Na konci nečeká
nic hodno člověka.
Asi jsme si to přáli.

Každého je to věc,
zda dojde na konec
nebo se vobrátí zpět.
Každej přec právo má
rozřešit dilema.
Teď nebo za pár let.

Ať myslím sebevíc,
člověk je stejně nic,
ať hmota či jeho stín.
Dvacáté století
ledasco znesvětí.
Jak nemít pak z toho splín.

Když vobčas na ducha
dolehne porucha,
pro vědu je to rána.
Co človkěk nechápe
raději pošlape.
Rovnice jednou dána.

Nežádám od hmoty
nižádné komploty
a nehledám pravdu v ní.
Ze spánku probuzen
mívám své iluze.
Někdy i pozitivní.

Jsem možná pitomec,
chci dojít nakonec,
zatím se točím v kole.
Když se mi to zdá vhod,
najdu si pevnej bod.
Nejraději tam dole.

Mám vady na kráse,
brát zpátky nedá se,
co jednou vyřknuto jest.
Já mám svý iluze,
napolo obluzen,
najdu si některou z cest.

1991

STROJ ČASU

Hodiny na věži
dávno už neběží,
čekají na rorýsy.
Až se tu uhnízdí
stroj času nezpizdí
vše bude jako kdysi.

Dnes jako před lety
dělají přemety
nespokojení lidé.
Když po pravdě prahnou,
šrouby jim utáhnou.
Vše s bohorovným klidem.

Na jihu Afriky,
neřinčej budíky,
vše jde jaksi lehce.
Rorýsi v palmoví
jsou z toho hotoví.
Na sever se jim nechce.

Pud ale zavelí
musejí z postelí.
Kolik jich cestou padne?
Pak v srdci Evropy
vzpomínaj na tropy.
Ulítnout nejni snadné.

Puštěni z otěží
krouží kolem věží,
marketů, paneláků.
Pronikavě piští,
viděj věci příští.
Líto je mi těch ptáků.

Vždyť fauna nebeská
rorýsům zatleská
až při pohřebním marši.
A lidé na zemi
stupidně se tlemí.
Zase jsme o rok starší.

16.3. 2011
restaurace

„… jak to teda dopadlo?“

„Jednoduše. Na poezii undergroundu a neznámého blázna žádná instituce nic nedá.“

„No ale například Váchal byl taky pěknej blázen – a má výstavu U Zvonu. A co třeba takový Ladislav Klíma. To byl superblázen.“

„Jenže to jsou známý blázni.“

„Jak, známý? Někdo to musel začít; dělal výstavy a vydával je, a neleželo to někde na půdě.“

„Asi … ale muselo to mít impulz nebo něco.“

„Něco jo. Třeba že je to dobrý. … ale když se nic nevydá, tak bude nic.“

Co dodat?

Nikdo nikdo nikdo nikdy nikde nikam se nedostal.
Snad já? Takový vůl přece jen nejsem.
(Egon Bondy)

Když jsem naposledy seděl U Zvonu na Zvonařce, tak tam žádná Váchalova výstava nebyla. Marně vzpomínám, možná na toaletách … Nejspíš tam byl akorát Zákaz kouření. Pavel (jenom shoda jmen) četl lidovky, Mario točil pivo a ostatní hosté se věnovali konzumaci alkoholických nápojů a tabákových výrobků … Páteční večer jako vyšitý. Na šestou přibyl Igor … Z televize Amanda Palmer vyřvávala Coin Operated Boy. Pokračovali jsme v konzumaci i konverzaci. Nic zásadního … rodinné záležitosti, pivo, práce … Okolo sedmé jsme srovnali cech a odvedli Igora do Brooklynu, kde se rozehrával Záviš. Švejda mi vtisk do rukou prospekt a kruh se uzavřel. Homér's Memorial.

Knihu je možno si objednat na: svejda@ad-sensum-bomum.cz

Relevantní odkazy:
http://ad-sensum-bonum.cz/publikace-publishing.html
https://www.facebook.com/adSensumBonum