Homér – Na Kolišti

aneb ať si ty blákoly nazve, kurnikšopa každej jak chce …

DO DNA

Smrtka mne drží pod krkem,
ženou mě z města postrkem.
Ďábel vysekl mi poklonu
v policejním antonu.

Nikdo z nás není bez chyby,
však leckomu se nelíbí,
že tvářím se jak šílenec
a nemám ani na věnec.

Koukám na to jak jelen,
vobušek leze z pytle ven.
Na policejní stanici
ďábel mi skládá mi zdravici.

Smrtka mě drží pod krkem,
ženou mě z města postrkem.
Kolem krku lano ovíjí
divnej pocit na šíji …

Soudce Lynč soudí po právu,
dav vykoná popravu.
Koukám se z vejšky na město,
buď zdráva má nevěsto!

30.11. 2000

HROB

Asi si musím vykopat hrob,
nemám už rodiče.
Funebrák je děsnej škrob,
pošle mě do piče.

Dostaneš krumpáč, lopatu a rýč,
možná rakev starou.
Podal mi od márnice klíč,
tuž se – plnou parou!

Kopu si hrob a nikdo nepláče,
vždyť nikoho nemám.
Snad mi tu nechal ňáký lahváče …
obligátní téma.

Do márnice mířím vyspat se po práci,
teplo starý truhly …
asi už nežiju, srdce mi krvácí,
z lahváčů jsem vytuhlý.

8.12. 2006

NĚMÝ

Člověk nemůže být brán všemi,
kam však Homéra schovat?
Když zatím ještě není němý
a furt chce recitovat.

Vypije piva mázy
dříve vyřízli by mu jazyk.
Konečně by byl němý,
zatím z pódia se dál tlemí.

Nebo by ho na čakanu zhoupli,
nyní ho jen do blázince šoupli.
Aby už neveršoval dále,
jinak by kecal stále.

My normálně si tu na Zemi
slovem dokážeme vše zhmotnit.
Kéž by lidé byli němí,
třeba i negramotní.

8.12. 2006

PAŘÍŽ 1450

Na hřbitově Neviňátek
tančí živí s mrtvýma.
Asi nějakej svátek
z básně Franty Villona.

Živí už jsou mrtví spíše
ani ty se nikam neschováš.
Smrt ze všech stran na tě dýše,
sám sebe tu pochováš.

Na hřbitově neviňátek
je dnes veselo.
Collin Cayeux čórnul pár zlatek
jako by se nic nedělo.

Půjde se pít k Borové šišce,
už cinkají korbele.
Obracím oči, co je to v té výšce,
viselci nebo andělé?

Na hřbitově Neviňátek
už dávno se netačí.
Do našich řad vnesl zmatek
pařížský mistr popravčí.

16. 12. 2006

KAJÍCNÍK

Otočil se věk a já stál v mžiku
bosý, v režném rouše kajícníků.
Obnažil jsem hřbet, bych mohl mi ránu dát
každý, komu se zachce mě bičovat.

Kapky krve padaly na zem jako perly,
každá mázla jednu berli.
Slzy tekly mi zpod víček,
mrzáku již zbytečný je vozíček.

Klečel jsem a na má záda sehnutá
padala čím dál víc knuta.
S krkví odplouval hřích po hříchu,
modlil jsem se potichu.

Dálo se to před vraty kostela
kam moje noha vkročit nesměla.
Jdu se pomodlit a stane se div,
že mě to nenapadlo o pár roků dřív.

Ráno odnesli mě ubitého,
pochovali do hrobu společného.
Však bývalí mrzáci
jezdí miu na hrob, když mají po práci.

16.12. 2006

ZNOVA

Když někdy člověku scházejí slova,
není se čeho bát.
Stále je možno začínat znova,
stále je o čem psát.

Každej se někdy ocitnul v loji,
neměl sílu se prát.
Každej si řek – tak dneska se bojím
a čekal na převrat.

Někdy se člověk jak blázen chová,
netřeba to však vzdát.
Vždycky přec můžeš zařínat znova
a ne si bláznů lát.

Joj, tahle stezka je kurevsky srázná,
na kopci pyšný hrad.
A každá sklenka jednou je prázdná,
i víno musí zrát.

2.12. 2006

ZIMA

Všichni jsou mimo,
úplně mimo.
I ty mý kočky
v pelíšcích dřímou.

Nastala zima,
z komínů dýmá.
Někdy to nejni
zas až tak prima.

Šlápnu do louže
i bosou nohou.
Když to však klouže,
to mi nepomohou
ani havrani.
Pořád krákají,
že zimou umřem,
ale potají.

Mám strach, že zítra
už začne sněžit.
Nedospím jitra,
kdo to tam leží?
Nemám rád lyže,
nesnáším snížek,
pročež, pakliže …
nechci skončit
na krchově v díře.

4.12. 2006

JÁ JSEM POZNAL

Já jsem poznal
život v kriminále.
Raděj se doznal,
abych moh žít dále.

Doba je hrozná,
horší než v lochu.
Já jsem poznal,
lepší sedět v čochu.

Po ulici naší
jede černej vůz.
Co tu zase straší,
to nejni autobus …

a už chlapa táhnou,
zřejmě v tom maj cvik.
Ať na mě nesáhnou
jsem prej katolík.

Já jsem poznal
romány klasické.
Proto jsem uznal,
že žít je nelidské.

6.12. 2006

SESTŘIČKY III

O adventu psal jsem již
kdysi v nemocnici.
I tam jsem vlekl ten svůj kříž,
maje pomocnici.

Sestřičky jsou výborné,
žádné blbé čůzy.
Straní se té odporné
bezdomáčské lůzy.

Naposledy Maruška,
Lucka nebo Vlaďka.
Střídaly se u lůžka
jak mamka nebo taťka.

A co se mých léků týče,
hlavu jsem měl jak dýně.
Vždyť já čórnul klíče
od opiátový skříně.

O adventu psal jsem již,
chtěla to Magdaléna.
Já jsem si psal, však ty víš …
chlápek vedle dosténal.

7.12. 2006

KŠEFTY

Prodejte mě do bazaru
U starýho žida.
Ten tu směs patvarů
možná ohlídá.

Anebo do zastavárny
U starý cikánky.
Sama patří do pakárny,
brože a náramky …

prodejte mě jak otroka,
stejně nic neumím.
Přijdu nejpozdějc do roka
rozdávat rozumy.

Prodejte mě jako raba,
to nejni kompromis.
V hampejzu se začnu škrábat,
lupénka nebo hmyz.

Prodejte aspoň moje básně,
ať na mě naplivou.
Já nemůžu nikdy zkrásnět,
jsem krysou ošklivou.

7.12. 2006

SMRT

Mám psát o životě, o smrti
či o studánce v lese?
Smrt na svých černých perutích
každou chvíli se vznese.

Drapne nás svými pařáty,
ta dáma v černém prd ví.
Člověk padsne jak podťatý,
bodejť, vždyť už je mrtvý!

A mrtvých stále přibývá,
každý tam jednou musí.
Na mně pach smrti ulpívá,
holt musím něco zkusit.

Předběhnu tu mrchu černou
a život sám si vemu.
Bylas mi láskou nevěrnou,
pročež, každý k svému.

Mám psát o smrti, o životě
či o studánce v lese?
Ať chceš či nechceš, najde tě
a s chechotem se vznese.

7.12. 2006

VERŠE

Svý kočce neřekl bych Broku,
jelikož nejni pes.
Tobě též nespílám do cvoků.
Všechno má jistou mez.

to raděj dám si pár loků,
proč si sem, vole, lez?
Teď v zadku máš asi pár broků.
Všechno má jistou mez.

Někdo holt podoben jest mloku,
spraví to jeden řez.
V blázinci dostane pár šoků.
Všechno má jistou mez.

Jo, budu vypovídat pokud
mě nedaj do želez.
Snad můžu napsat ještě sloku.
Všechno má jistou mez.

Svý kočce neřek bych Broku,
ty, kamaráde, věz.
Máme nárok ještě pár roků.
Všechno má jistou mez.

19.12. 2006

UMÍRÁNÍ

Dobře se mi umírá,
nikdo na mě nezírá.
Asi jsem fakt nakažen,
straním se mužů i žen.

Ležím v ňákym kanále
a už mám fakt namále.
Krysy kolem pištějí,
nemám žádnou naději.

Není tu už žádnej vzduch,
akorát umrlčí puch.
Každej umřít musíme,
nikoho to nemine.

Je to pohled nehezký,
pláčou jenom nevěstky.
Nečesaný, nemytý,
v stokách hledám úkryty.

Poslali prej patrolu,
ta vytáhla mou mrtvolu.
Prý už v značném rozkladu
nekoukám se dozadu.

18.12. 2006