Úterý 2. srpna 2016

k té paměti něco ještě, Standa Penc mě ironizuje jakožto „pamětníka“, protože jsem se už nemohl neohradit, když při sebemenší příležitosti se vyřítí vůči jakémusi politickému „špinavci“ z minulosti, přičemž jeho osobní znalost oněch totalitních let může být pouze omezená, legitimuje se přitom (kolikrát už jsem to zachytil a nikdy nekomentoval?) jakýmsi „potvrzením“, čím vším se do svých 19ti let (tedy do r. 1989) zasloužil, bral jsem to tak, že to asi nějak k životu potřebuje a je to zkrátka jeho „způsob“, prosím, teď však vyjel na svou spanilou jízdu za spravedlností několika obecnými a jednoznačně odsuzujícími slovy proti Františku Stárkovi-Čuňasovi, což se mě nemile dotklo, nejen proto, že nejsem příznivcem zjednodušujících a absolutizujících soudů, ale proto, že Standovy obecné, a zcela negativní a jakoukoli politickou činnost vlastně znemožňující výkřiky pro dnešek k ničemu nejsou, myslím, že jsem vystoupil velmi smířlivě, ale přesto jsem byl okamžitě hozen do třídící bedny „starých androšů“, ani jsem se nestačil nadát, ale já jsem nikdy do žádné škatule nepatřil a nepatřím ani dosud, ano, vyznávám taky starou maximu „spolu chyceni, spolu pověšeni“, ale já své přátele jsem si vždy velmi vybíral, a taky pro ně vlastně celý život žil, já se nenechám vyvést z rovnováhy „ideologií“ a „potvrzeními“ od čertů ďáblů, na mě to vůbec nedělá dojem, věnuju se jen těm věcem, které mohu garantovat, to „obecné“ ponechávám akademikům či jiným učitelům, případně nosičům politických fáborů, paměť je prostě důležitá pro osobní hygienu a pro zásadní orientaci v současnosti, nestačí mít „jasný názor“ na to, co ten a ten dělal, a jaká je to zřejmě svině, zásadní věcí je soustředit se na to, co (pozitivního) dělám já, čím mohu prospět, pomoci, o co já osobně se mohu zasadit, negativa mě nezajímají, tím ať se zabývají věčně kverulující spoluobčané, kteří ve svých volebních preferencích jsou schopni volit neuvěřitelné figury a faunu často až groteskní, ale tomu tak nejspíš bylo vždy, – o paměti a osobní zkušenosti by se dalo psát dlouho, a nedá se k tomuto tématu nevracet, jen ještě závěrem – milované téma lidu – peníze, S. P. píše, že se Čuňas zabýval a zabývá undergroundem za státní peníze, a proč by ne? prostě se pro to rozhodl a právě tento druh paměti – aspoň já osobně se domnívám – je nanejvýše důležitý, jistě, studujeme dobu Karla IV., Heydrichiádu, holokaust, ale nevíme, co se stalo včera, „noviny“ nám žádnou objektivitu neposkytnou, protože se točí kolem témat svých majitelů, – to už tak bývá, že když někdo pracuje pro stát, tak prostě pracuje „za státní prachy“, to je to poslední, co bych komukoli vyčítal, ať už se zabývá undergroundem nebo pampeliškama –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 2. 8. 2016, 20:52