Pondělí 27. června 2016

něco o kouření, jak mě napadá ke včera viděnému pěknému obrázku starých krabiček desítkových cigaret, byly tam „Astry s filtrem“, „Detvy“, „Startky“, „Lipy“, „Letky“ a „Partyzánky“, jak zdávna povědomá heraldická grafika! všechny z nich (kromě Detev) jsem kouřil (byly ovšem ještě např. „Globusky“ nebo „Džunky“, které jsem znával, a také čas od času i ochutnal), bývala v kouření tehdy ještě jakási dávná magie, obřad, něco jiného než „nepěkný zlozvyk“, s kterým vytáhli moralisti a dnes milovníci všech možných „zdravých způsobů života“ světa, rodiče kouřili ještě dutinky, babička (matka mého strýce a kmotra), které jsme říkali „Pražská“, pak Partyzánky („Jarko, skoč mi, prosím tě, koupit cigarety!“ – „cigarety“ znamenalo „Partyzánky“, nejlépe dvacítky, a současně to samo sebou znamenalo „karton“, těchto jemné krémových krabiček s pobledle červeným diagonálním nápisem a oříškovou chutí, které jsem nakupoval v libinském hostinci U Hanáků), tato babička kouřila, kam moje paměť sahá, jen při jedné z posledních příležitostí, kdy jsem ji viděl, při jakési rodinné oslavě, jsem najednou zpozoroval, že už to nejsou Partošky, nýbrž filtrované „Filtry“, babi, co se stalo? víš, Jarko, už mě to dusí, bylo jí tehdy už hodně přes osmdesát, a jak už to na oslavách bývá, nějak se stalo, že se mi zrovna polila vínem moje krabička Lip, které jsem tehdy kouřil, babička Pražská na druhé straně stolu okamžitě nehodu zaregistrovala a vystartovala ihned se svými Filtry na mou záchranu, doslova přiběhla k mé židli s rozevřenou krabičkou svých cigaret a se slovy „to by bylo, aby kuřák kuřákovi nepomohl!“ mi nabízela ze svého, myslím, že to bylo dokonce naposledy, kdy jsem ji viděl, ptal jsem se pak bratranců z té strany rodiny, a jak se daří babičce? „ale, dost špatně, na Silvestra scházela u nás po točitých schodech do obyváku, v jedné ruce držela cigaretu a v druhé skleničku s vínem, dostala trochu balanc a zavadila ve výklenku o velkou dřevěnou sochu medvěda, která na ni spadla, něco se jí při tom pádu poškodilo v hlavě, je v nemocnici, nemluví“, pak brzy zemřela, tato legendární babička mého dětství, filtrované „Astry“ zase kouříval profesor Josef Ludvík Fischer, u něhož jsem kdysi v Olomouci navštěvoval „Sokratovský seminář“, v uvolněnější druhé polovině 60tých let se vynořil opět na obnovené katedře filosofie, již ve věku hodně pokročilém, vedl několik svých zvláštních, rozšafných seminářů, ihned když vstoupil do učebny a pohodlně se usadil za katedrou, obřadně vytáhl z kapsy krabičku Aster a pomalu, labužnicky si zapálil (fascinovaně jsem z jedné z prvních řad sledoval první rozkošnické potáhnutí a chvilkové zatemnění zapáleného konce, než se cigareta normálně rozhořela), po tomto kuřáckém obřadu se prof. J. L. F. pravidelně několik minut dusil, kašlal, chrchlal, zatímco my jsme se připravovali na seminář, dívali se z okna a vyčkávali, kdysi jsem měl takové hospodské číslo – napodoboval jsem profesorův záchvat kašle, myslím, s dost věrohodnou podobností a pravidelným úspěchem, dnes už něco takového nemohu samozřejmě ani zkusit, se svým již téměř třicetiletým asthmatem… dělal jsem tehdy u prof. F. ročníkovou práci na téma prvních osmnácti stran Platónova dialogu Parmenidés, bylo to dost těžké zadání, ale dialogu mně hodně blízkého, snažil jsem se rozhodně, abych obstál, jednou mne prof. F. pozval na závěrečnou konzultaci k němu do jeho olomouckého bytu, dveře mi přišlo otevřít asi desetileté „vyžle“, byla to dnes věhlasná spisovatelka Sylvie F., jak jsou ty životy a osudy někdy legrační, ve vzpomínkách pak splývají v jakousi mythologickou všehochuť, jejíž fasety se nám čas od času z různých stran úsměvně vynořují, s „historickým optimismem“ ovšem, nedaleko bydlel tehdejší student matematiky Emil Viklický, kterého jsme jednou s přítelem P. M. navštívili, kvůli nějaké nové skladbě pro kapelu, které jsem dělal „manažera“, psal se nádherný rok 1969 –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 27. 6. 2016, 04:02