Pátek 12. srpna 2016

tak už je to tady, musím si to „zvíře“ ještě prohlédnout zblízka, ale jedno je asi nepochybné, téma „(ne)přechylování“ ženských jmen je znovu na programu dne, jedno z jinak spíše úctyhodných polistopadových periodik, týdeník Respekt se rozhodl tuto věc pro sebe posunout, v článcích, kde se dříve přechylovalo, logicky, slovansky a tradičně, nyní se anglosasky substantivizuje, jazyky syntetické a analytické se roztomile mísí, to téma lze vzíti z více stran, nikdy jsem neměl problémy s užíváním jména Marilyn Monroe (která se ostatně jmenovala Norma Jeane Mortenson, tedy Mortensonová), ani o Giuliettě Masina jsem jinak než takto nemluvil, protože to pro mne byly a jsou samoznaky, jinak je tomu u většiny běžných jmen, dle mateřštiny od nepaměti běžně skloňovaných, vložily se ovšem do všeho feminismy a všechny ty genderismy, kterým vlastně vůbec nerozumím, ale musím si na tyto pojmy zvykat, abych se v džungli těch společenských novot aspoň trochu orientoval, chci žít opravdu, jako ta Mladá fronta, dnes, nikoli včera, i když řekne někdo, že to už v mém případě nejde, co naplat, nějak se s tím vypořádat musím, za nejhorší pokládám zglajchšaltování jakéhokoli postoje, jeho zvnějšnění nějakým vnějším, respektive úředním příkazem, v tomto smyslu je, myslím, Ústav pro jazyk český rozumný, že doporučuje médiím, aby – pokud si to nositelky těch jmen přejí – nebyla jejich jména deklinována, pro úřední dokumenty však rozhodně doporučuje držet se klasického systému našeho flektivního, tedy ohebného jazyka, vynořili se lidé, kteří tuto „svobodu“ jednoznačně vítají, aniž by domýšleli, že se v mnoha a mnoha případech dostanou prostě do neřešitelností, zachytil jsem to už třeba před časem, když jedno děvče „korektně“ komentovalo jakési závody na lyžích, kdy ovšem jsem při slovech, že „Kelly předběhla Johanson“ nevěděl vůbec, která dáma předběhla kterou, v angličtině bych tento problém neměl, tam by to v takovém případě bylo prosté, protože rozhoduje postavení slov ve větě, nikoli flexe, jistě na ty věci budeme narážet i nadále, zvláště když zlotřilé pořádky po roce 1989 nám umožňují tolik cestovat a tahat mindráky svobodně po zeměkouli, vlastně má smysl reagovat až na konkrétní případy, a nijak se netrápit teorií, „co by, kdyby“, počkáme, budeme reagovat v pravou chvíli, přiřazuji zatím jen velmi volně k svému archivnímu adresáři „sestup a pád jazyka“, kde jsou ovšem témata závažnější, o nich někdy jindy –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 12. 8. 2016, 19:34