Nové zápisy – Pondělí 14. listopadu 2011

nevím, psal jsem o tom už někdy? když v říjnu 2001 umírala má sestra, vůbec jsem o tom nevěděl, nevěděl jsem ani, že jí je zle, vůbec jsem nevěděl, že je v nemocnici, zemřela prý ve spánku, v noci, v jedné z nemocnic města O., zrovna tu noc jsem vyprávěl zlínským přátelům, sochařům, malířům v půdním prostoru jednoho dobře známého domu o posledních dvou telefonních hovorech, které jsem se sestrou vedl, ten první byl časně letní, volala asi ve tři v noci, jestli nevím, „jak se jmenuje ta tráva v zubrovce“, řekl jsem jí, že se zeptám přátel-botaniků, že to určitě zjistím, zaspal jsem to, pak po čase, tuším, že to bylo v srpnu, mi telefonuje zase, bylo tentokrát kolem půlnoci: „tak už vím, jak se ta tráva v zubrovce jmenuje!“ – „promiň, já jsem na to dočista zapomněl, nějak jsem to tehdy zaspal“ – „ne, ne, já už to vím! … – teď jsem to zapomněla“, ona už si nevzpomněla, já jsem to nevěděl taky, to byla poslední slova, která jsem od ní slyšel, umřela v jedné z nemocnic města O., asi dva měsíce poté, jedné říjnové noci, té noci, co já jsem zlínským přátelům vyprávěl tento příběh, zřejmě právě v tu hodinu, jak jsem později zjistil… včera mi potvrzuje A., že prý M. zemřel ještě večer, ve středu, někdy mezi devátou a desátou, zrovna hodinu či dvě poté, co jsem sympatickým zlínským studentům v jejich klubovém bunkru četl jeho poslední rozhovor s Lábusem, smáli se, já s nimi, jako tehdy, té říjnové noci, kdy s Lubošem J. a dalšími Zlíňany s velkými prackami a slivovicí v dechu jsme se smáli na celé kolo jinému „příběhu“, nikdy nepodceňujme věci neviditelné, ty viditelné ovlivňujme, o těch neviditelných tiše rozjímejme, má sestra 55, M. 67, kéž na nás myslí, jako my myslíme na ně –

14. 11., Brno, Alfa Passage, 10:43