Čtvrtek 21. července 2016

11. 9. 2015 jsem dostal malý „luxusní“ zápisníček, kde ve štítku na obalu, jako ve škole, bylo vypsáno místo „předmětu“ – „E., pokračuj! Tvůj Pavel R.“ to jsou ohromné věci, ohromně povzbudivé, silné, přicházejí nejvíc, když jsme v „nouzi“, právě jsem se vynořil z bezvědomí, do kterého jsem upadl někdy koncem června, hned na prvním listě tohoto čtverečkovaného sešitku, s přiloženou tužkou japonské provenience, je toutéž blankytně modrou tužkou napsáno:
„Zaváhám, ale pak neotálím:
z vět rozvleklé samomluvy
vyškubnu tři čtyři slova
a ještě jedno, náhradní.
A slovo prut natáhnu až
ke dvěma metrům.
Slovem naviják odvinu
ze slova vlasec pár centimetrů,
a přivážu k němu háček
ze slova řeřicha.
Švihnu prutem a vysoko
nahodím. Návnadou
bude svobodomyslnost
divoké kachny.
Pavel – E.-vi“
svobodomyslnost, v tom je vše, a všude a na všechny strany, navštívil mě pak P. R. v nemocnici ještě vícekrát, knížky dodával, když jsem po několika měsících mohl už zase číst, a já si do deníčku začínal i pomalu zapisovat – ale to až o několik měsíců později, jeho báseň na první straně byla následována ještě instruktáží (od A.):
12. 9. 2015 SOBOTA
1. AKTIVNĚ SE ÚČASTNIT REHABILITACE.
2. BUĎ „PŘI VŠEMU“, CO SE S TEBOU DĚJE.
3. ZAPISUJ SI KAŽDÝ DEN – MĚJ PODÍL NA ČASE – KDO PŘIŠEL, KDO VOLAL, CO JSI POSLOUCHAL ATD.
neplatí to i o životě obecně? v jakémkoli jiném stavu se třeba zrovna nacházíme? začal jsem se svým vlastním zapisováním až 25. ledna 2016, ve dvě odpoledne –

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny, 21. 7. 2016, 21:17