Blogy

víte, mně ta démonizace pana L. B., kterého posadili na jakýsi vysoký post na Ministerstvu školství, začíná vadit (chtělo by se mi taky napsat, co se dá na tom MŠ – po všech těch jedlých-nejedlých – ještě zkazit?), ta mánie nálepkování, které se poslední dobou rozplevelilo, mě znechucuje,

hádají se pořád o kůrovce, o Šumavu, ale zásadní věc přece není, jestli kácet, ale CUI BONO? kdo a proč to dělá? co je za těmi slovy a za těmi činy konkrétních lidí? zvykl jsem na tak nízké a perfidní důvody a účely, které vedou všechny ty „těžařské“ a jiné zločinecké firmy, že naprosto nepochybuji o tom, že jejich důvody jsou podobně podlé, jako ty, které vedly a vedou aktéry všech těch „korupčních kauz“

myslím, že člověk dneška je zcela popleten ve svém samozřejmém chápání sebe i světa kolem, jeho (ducha)přítomnost je ve střehu pouze k věcem okamžitým, užitkovým, ba požitkovým, bez nějaké základní úvahy o tom, k čemu to všechno, a proč hlavně to všechno,

ano, vím, že jste chytří, a že vůbec nejste naivní a víte, „jak na to“, ale já stále více musím zažívat svou nemožnost, ochabující postřeh, progresivní slepotu (prý se dá operovat, ale nemám do toho chuť), i uši mám poslední dobou zalehlé, že vlastní kroky neslyším,

nějak se mi poslední dny vrací v psaní pojem „historie“ a její „znalost“, ve větách nepochybně velmi nepřesných a slovy velmi přibližnými, přesto si myslím, že pro život společnosti je řádné pochopení jejích dávných i nedávných dějů klíčové, protože vše ostatní, bez analýz a bez reflexí, je jen jícen k dalším hrůzám a zbytečnému trápení, či přesněji předpokoj zániku společenství celého,

psal jsem tu včera o něčem, co bych nazval „historickou amnézií“, o jakémsi zdnešnění celého života, nikoli do intenzity plnohodnotného „carpe diem“, nýbrž do zapomnění děl a skutků minulých, bojů, svárů, příkladů, hrdlení se o smysl života, o smysl existence jakéhosi „národního souručenství“, či vůbec jakéhokoli souručenství,

jsem nucen na každém kroku se setkávat s naprostou neznalostí dějin, historie vlastní země, a už vůbec neřku nic o historii světové, všechno jen spěje k jakémusi okamžitému užitku, v hluboké ovšem ignoranci vůči věcem zásadním, dějinami a lidskými osudy hýbajícím, věcem, které heverem Historie otáčejí,

současný autoterorismus, fašizace automobily, všudypřítomně atakujícími člověka po matičce Zemi přirozeně se pohybujícího, mě skličuje, svými projevy, i příčinami, co děláme? skládáme autíčka dohromady jako nedospělé děti, a ještě se chlubíme, že je to hlavní součást naší „ekonomiky“,

střípky ze včerejška, kdosi pořád mluví o „hrách“, nerozumím tomu, jak může někdo tak marnit život? „hra“ (Huizinga apod.) je pojem, ke kterému bych se chtěl ještě vrátit, hry, soutěže, nesnáším ty pojmy, i karty jsem přestal hrát (v r. 1986, poker hlavně, hrál jsem ho dobře, ale málem mě to zničilo),

lidé se děsí sršňů, mně ale uštědřil žihadlo jeden z této čeledě zcela nenadále, ač logicky, když jsem si ho při svém progresivní slepnutí spletl na dně prázdné vany s nějakým chomáčem textilu či čeho,