Tam kde ticho spí a vrhá stín – Marek Sobola

(Fotografie Marek Sobola)

TORZO PANNY

Torzo panny
uprostřed města
nemá hlavu
nemá ústa
němě stojí
uprostřed hluku
torzo panny
nemá ruce
nezná gesta
jen krásná ňadra
ji zdobí
tady
uprostřed města
a lidé kolem
spěchají dál
a mají pocit
jako by nic
nechybělo.

POULIČNÍ LAMPA I.

Pouliční lampa
osvětluje svět
pouliční lampa
zná kolemjdoucí nazpaměť
jejich kroky
jejich spěch
jejích návraty nad ránem
pouliční lampa vidí to
co ty nechceš
polibky ve stínu
útržky noci
nikomu nic neřekne
jen svítí a mlčí
a bude tu i za sto let
možná s jiným jménem ulice
ale pořád
tiše držet světlo
nad lidskou tmou.

POULIČNÍ LAMPA II.

Co asi dělá pouliční lampa
ve dne?
Spí?
Odpočívá?
Nabírá sílu na večer?
Mlčí do prázdna
těší se zas na lidské kroky
nebo jen trpělivě čeká
až slunce zajde za obzor?
Má chuť prát se někdy
s tím sluncem
kdo na světě je více?
Ptám se
co asi dělá ve dne?
Jen tiše čeká
až zase vládnout bude
a zase aspoň na tuto noc
je důležitější než slunce
a má sakra větší moc.

LAVIČKA

Ta lavička v Akátkách
stojí tam samotná
zdá se mi tak opuštěná
někdy déšť na ni padá
v zimě sníh
mráz ji celou olizuje
v létě slunce spaluje plamenem
jak mně je jí líto
tak na ni usedám
a ona mi vypráví
jak na ni po večerech
milenci sedají
má ráda jejich smích
jak se na ni starý pán posadí
a šťastný je na chvíli
a mladí kluci
mlíko jim teče po bradě
se na ní kouřit učí
a báby v letním parnu
hlasitě klevetí
jó to se dozví věcí
pak vstanu a pohladím ji
vždyť ta lavička
se má lépe
nežli já
ona nese na sobě
vůni lidí
život a celý svět
odcházím
ohlédnu se
a tiše závidím.

PROSVÍTÁNÍ

Přes větve stromu
prosvítá nebe
jak přes člověka
prosvítá život
přes větve
vidím nebe
přes člověka
vidím osud
někdy i ticho
vidím něhu
vidím pravdu
vidím lásku
a někdy jen světlo
které si hledá
cestu ven.

Co zbylo po zimě?

Co zbylo po zimě?
Zas jenom vzpomínky
jaro už se prodírá
na scénu
slunce nesměle
zatleská
pomalu
jen tak zlehka.

Co zbylo po zimě?
Zas jenom vzpomínky
jako vždy
zimní radovánky
už jednou provždy skončily
a sáňky smutně
pláčou ve skříni.

Tak pojď
ty nedočkavé jaro
rozkveť nám
květiny.

ZAMČENÁ ZAHRADA

Zahrada zamčená
uvnitř nikdo
jen ticho
a stíny stromů
slunce se tetelí
a svítí do prázdna
zahrada za plotem
zámek masivní
ten ho zdobí
dívám se dovnitř
a přemýšlím
kdo je vlastně
za tím plotem?
Ona …
nebo já?