Recenzní kvadratura čtvercové antologie UMPAKULTURY 12

(ze čtyř světonázorových stran čte trpaslík, partyzán, antikvář a včelař)

Jmenuji se Augustín Titullus a nemohu za to, že mne příroda obdařila více dary duchovními než tělesnými. Je tomu vskutku tak, neboť jsem přímo trpasličího vzrůstu a jemu vděčím za mnohé poučení ohledně lidské přirozenosti. Leč nehodlám se nyní zabývat psychologií trpaslíků, jelikož jsem rozčilen a to nadmíru rozčilen.

Nehodlám být zbytečně skromný a řeknu vám přímo, že jsem básníkem a to básníkem geniálním. Bohužel současnost, o které nehodlám ztrácet slova, je nejenom nepoetická, ale je přímo určena k demolici a to vlastní sebedestrukcí, která v sobě ovšem může skrývat nostalgické poetické kouzlo, leč dosti o tom.

Poslal jsem kdysi do Brna několik svých básní jako kupříkladu tuto geniální zkratku nazvanou Shoda.

korek
dvorek

A předpokládám, že k tomu již nemusím nic dodávat, nicméně dodám vám přesto jednu informaci a to tu, že mne tehdy zaujal obskurní plátek DNO. Ano přiznám se bez mučení, že vyhledávám v lokálních knihkupectvích a antikvariátech všelijaké podivnosti, v nichž může cvičené oko nalézt nejeden poklad. Nechci rovnou říci, že by právě DNO patřilo mezi korunovační klenoty, ale zaujal mne ten brněnský pačopis a řekl jsem si, že jim do toho Brna zašlu několik básní, abych jim pozvedl kulturu a vskutku jsem se dočkal odpovědi, v níž mi kterýs Mach poděkoval a nevyloučil teoretickou možnost otištění mých básní v jakési brněnské atomantologii. Prý se to pokusí vykonzultovat s jejím vydavatelem Honzou a editorem Bartoněm. Ve své odpovědi napsal sice snad, ale já jsem si ono snad pochopitelně přeložil jako určitě. Nemám samozřejmě čas sledovat, kdy vyjde či nevyjde nějaká básnická antologie, neboť se musím plně soustředit na svou vlastní t(v)orbu, avšak právě dnes jsem čirou náhodou narazil v Kratochvílově holešovickém antikvariátu na knižní čtverhran nesoucí podivný název PAKULTURA. Ležela tam pohozená v křesle a antikvář Kratochvíl mi sdělil, že ji tam někdo zapomněl, nicméně že mi ji klidně za sto či dvě prodá. Chvíli jsem věnoval pozornost knize Paula Feyerabenda Rozprava proti metodě, když tu jsem si uvědomil, že ta antologie, o níž se mi před několika měsíci Mach zmiňoval, nesla stejný název. Nerad zaplatil jsem Kratochvílovi celoměsíční úspory a téměř ještě v jeho obchodě jsem málem omdlel rozčílením neb mezi autory na obálce \em{nebylo} uvedeno mé jméno. Horečnatě jsem prolistoval antologii a marně, marně hledal své příjmí Titullus. Byl jsem prachbídně podtržen a ošálen. Brněnský pří-slib obrátil se vniveč. Zlotřilci a paumělové! Zahlédl jsem jakási jména a la Kalvoda, Formš. Mongol a pochopitelně také jméno Mach, které jsem si vryl do paměti ohnivým písmem. Kratochvíl mne zřejmě začal považovat za blázna a tak jsem si antologii vložil do svého bankovního kufříku a teprve v ústraní domovského ústavu dal jsem naplno průchod své zlobě. Pro jistotu jsem knihu obrátil „vzhůru nohama“, ale Titullus z ní nevypadl ani po čtvrtém či pátém protřepání. Nemám pochopitelně zapotřebí, aby mne někdo vydával, neboť nevím o nikom, kdo by mne byl s to pochopit. Píši totiž nejenom geniální básnické zkratky, ale také matematické básně a básně spekulativního až transgalaktického charakteru. Rozhodl jsem se jim pomstít zdrcující recenzí, v níž je vyleju i s vaničkou … nit nezůstane suchá, ni oko! Přečtěte si tu Paku, jen si ji přečtěte, ačkoliv je v ní uveden také ten zlotřilec Mach a jacísi Kačur, Mína, Klíma a Lázeňský a Parožek a Paseka a Woffová a Krejzek a Lamram a Orlová a Mucha, Stančík a Benešová a Čura a Hajdučková a Čmelíková a Bártek a Marusjak, Václavek a Šuhájek a Pustoryj a Dyma a Babák a Klígl a Kouřil a Halmazňová a Koenigová a Maťátková a Lotocki a Kalvoda a Landa, ale není v ní uveden Titullus. Ano, ten jediný tam schází! Teprve poté budete moci pochopit ten rozdíl mezi skutečnou poezií a paezií. Naštěstí pro Umpu jsem se již přece jen trochu uklidnil a proto jsem ochoten vám úplně na závěr sdělit, co je to poezie.

Poesie
(Zpráva československého včelára)
… ospravedlňujem sa priatěl, ale už bysom z tej mašiny aj vyleťel z kože. Za boha němcem naísť tu stríešku na o a nazdávam sa, že ten komputer poletí z okna raz dva. Chcel by som ti po rokoch napsať čo nového a píšem jako somarisko. Aj tá čeština sa mi motá pod jazykom. Veď už žijem v tej Prahe dlhé roky, však víeš. Pozeraj priaťelko, žijem v Holešovicích a jako starý partyzán chodím do takého bufetu na dvojku dobrého bieleho. Neveril bys tiej kombinácii v krámech, no vpredu je ten grécky bufet, kde rozlívajú to dobré sudové Amiglikos a vzádu je antikvariát. Vieš, že som cez život veľa něčítal, lebo som mal stále čo na práci a tie včely mi tíež daly zabrať. No teraz už mám úl tak akorát v hlave. Chodím aj dozadu za tým antikvárom Kratochvílom, který mi odkladá na stranu starú válečnú tliač a dobové materiály z povstania. Boli to dobré časy, priaťělko, teraz je to všetko akési iné a ja už tejto dobe prestávám rozumieť. No čosa pre mňa nezmenilo a čo je pre mňa stále platné je, že hajzel je hajzel a sviňa sviňou a vravím ti, že by som to všetko vystrielal guľometom a bol by pokoj jako za starých čias. Poslúchaj, čo sa mi stalo u toho Kratochvíla. On dobře vie jak neznášam tu súčasnů poeziu a asi práve preto mi vrazil medzi starú tliač aj výtisk akejsi Pakultury. Popozeral som sa na to a neviem, čo si o tých súčasných poetoch mám mysleť. Bolo ich v tom výtlačku jako psov.

Povedal som Kratochvílovi: „Pán Kratochvíl, čo mi to robítě? Čo s tým mám robiť, veď sa to ani nedá čítať. Samé táraniny. Na čo to je? Čo tým chců povedať? Čo sa tým zmení?“

Kratochvíl mi řekl: „To se vám omlouvám, pane Vavro, ale dostalo se vám to mezi noviny asi omylem. Vy nemáte rád básničky?“

No, čo som mu mal povedať? Pravdaže ľubim dobrú poéziu, pravdaže, ale čo s daakou pakulturou? Veď to vydali iba v malom nákladu a kdo to budě čítať? Vybavujem si jednu dobrú báseň z našich čias.

Bratia vpred

Vpred bratia, len vpred, jak zákon vlasti káže
Nás pieseň slobody v ohnivé okruhy váže
To heslo Bratia vpred dáva směr v búrkach času
Bratom je guľomet a puška sestrou zlatou

Po cestě domou som o tom premýšlaľ a ríkal som si, že to možno nebudú všetko hlúposti a že sa tý mladý snažia lečo robiť s tým svetom, tak jako sme sa o to často blbo pokúšali aj my …

Ze zápisků antikváře Kratochvíla uveřejňovaných na jeho internetových stránkách www.kratochvíl.cz

Skal a stepí divočinou, hladový a roztrhán, s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání vpřed partyzán.

Rozhodol som sa tú antológiu vrátiť, no zabúdol som, od koho ju mám. Dal som ju do rukzáka a išiel som opäť do toho gréckého buféta. Tam som moj priatěl rozmýšľal nad životom a nad poéziou a už ma aj dozaisto nasráváš - ty hlúpá mašiná, ktorá mi opravuješ všetky slová a hádzaš mi to zpät do češtiny. Ja teraz veľa zabúdam priatělko a tak sa něčuduj, že zabúdam aj na to o čom ti chcem nápisať. Ja už teraz čítám pomalu iba náboženské kníežky. Som tam aj daakú históriu a dačo filosofického a tam mi prichodilo na um, že aj na tu poéziu sa možme pozerať jako starý filozófi, no nezabúdajme ,že sme predovšetkým včelári a partizáni. Ja sa tým mladým nečudujem, že písajú tíe veršíky. Každý sa predsa chce vyjadriť a dačo povedať o svetě a o rozných triapeniach a problémov a každý je tak trochu básnikom. No časom sa to v životě posere a my zabúdáme aj na básně, aj na básníkoch. Kto si teraz čítá Hviezdosláva, no povedz, alebo toho Kukučína a Kráľa. Nikto, iba čudáci a blázni. Doma som si predsa dačo priečítaľ z tej antologie a čo ti mám povedať.?! Ako sa to všetko opakuje a to samé vidno aj v tých veršoch. Ale to je v poriadke, ja som jako mladý takisto písal básně a boli to hrozné táraniny, opät němcem naísť tu stříšku na to guľaté o. Ale je to jako bych ti rozprával, že je zemeguľa guľa.

Z dopisu antikváře Kratochvíla příteli Machovi do Brna.

… ještě jednou ti tedy děkuji za zásilku těch Pakultur. Nečekej ale prosím tě žádné zázraky, neboť těch šílenců, kteří by si to koupili tady moc nepobíhá. Pozdravuj prosím tě toho Bartoně, který si dal práci s jejím vydáním. Musí to být skutečný poeticky naladěný jedinec. Kupodivu jsem již jeden kus udal, ačkoli omylem a jistě tě pobaví, až ti řeknu kdo si to koupil. Chodí mi sem jeden Slovák, bývalý partyzán a jak jsem vyrozuměl tak také bývalý báňský inženýr, který působil dlouhá léta v Ostravě. Musí mít již skoro devadesát let a ke mně si čas od času chodí kupovat především staré noviny z druhé světové války a tu a tam také něco o Slovenském národním povstání, jehož byl čilým účastníkem. Na to stáří se drží dobře a první, co by tě mohlo při setkání s ním napadnout, bylo by asi slovo partyzán. Než dojde až sem ke mně dozadu, tak se vždy zastaví vpředu, kde je prodejna řeckých delikates, kde si dá nejméně dvojku, řeckého červeného vína. Jak jsem pochopil, má rád Imiglikos, které je na mne ovšem příliš sladké. Až přijedeš, dáme si Aios Georgos z Athosu, to už je jiná třída. Starý Vavro, který ovšem již trpí občasnými výpadky paměti, se u mne zastavil opět včera a to proto, aby mi tu Pakuluru vrátil, takže jsem si ji od něho pochopitelně vzal zpátky, ale zavdala ta sbírka podnět k řeči o poezii a musím ti říci, že ten starý včelár, nu občas si tak říká, ačkoli pochybuji, že vůbec kdy včelařil, pronesl několik vpravdě filosofických postřehů o podstatě básnictví a zapomněl tady složku se svými zápisy, které jsem si bez jeho dovolení přečetl a musím se ti přiznat, že něco tak kuriózního jsem si již dlouho nepřečetl, neboť tento včelař si v nich naprosto svérázným způsobem filosofuje a vzpomíná, naprosto svérázným způsobem. K podstatě básnictví pravil, že právě pravé básně mohou být správnou zkratkou vyjadřující cosi podstatného o světě. V dobré básni, že se může zrcadlit vše ve všem a to právě díky její krátkosti a ta je podstatná pro vystižení podstatných rysů ledasčeho, třeba lásky, smrti, kosmu … Vím, že nejednám úplně správně, ale musel jsem si několik pasáží z jeho zápisů přepsat, jeho způsob vyjadřování je skutečně zvláštní. Chápeš, že to s mojí slovenštinou nie je dobré a že by sa dala použiť tak akorát ako ukádzka hrubých gramatických chýb dramatických?

Včela

som starý včelár
uletěly mi včely
som partyzán
čo mu hučí v úle
som pamätník
som dubisko,kde hučí,bzučí včely
som nebes panovnica
som divá sviňa
som starý kostolík
sú v ňom ikony
som božia tvár
som archaniel
čo má svetlů aj tmavú tvát
som starý včelár

som slovenská strela
ktorá jazdí jako blezk
som Bratislava
som Praha
som aj kapitán Nálepka
aj Husák
aj somár
aj včela
aj rušeň
som všetkým
aj ta zemeguľa

★ ★ ★ ★ ★ ★ ★ 

Laskavý a zvídavý čtenář si již jistě klade otázku jaká asi bude ta recenze a mohu ho rovnou ujistit, že zvláštní, ba přímo detektivní a především podložená pouze letmým a kusým čtením výše zmíněné Pákultury, k němuž dostal jsem se teprve včera a skutečně jsem si v ní pouze namátkou přečetl několik útržků od několika níže uvedených autorů, které zde nemíním, v žádném případě hodnotit, jelikož spisovatelská nevraživost, jak dobře známo, nezná bratra ani mezí, natož sestru (milosrdnou). Tato recenze tedy nechce být recenzí v pravém slova smyslu, tím méně v levém, kde se to jen hemží odbornickým výrazivem z versologie, sémiotiky a poetické palogiky. Kdo je autorem této recenze? Je jím snad samotný vydavatel Honza Bartoň pokoušející se o reklamu své publikace či o terapii kvadrofrenie? Je jím snad některý z autorů přihřívající si svoji polívčičku? AZDA JI NAPÍSAL STARÝ VČELÁR ALEBO STARÝ PARTIZÁN ALEBO DAJAKÝ ANTIKVÉR ČI POETIK? Azda to bol Slovák? Čech? Ital? Němec? či Vojtěch Landa či Vít Kalvoda či literární teoretik Timofej Vočička či Tomáš Lotocki či Sofie Koenigová či Simona Halmazňová či Roman Kouřil či Roman Klígl či Radim Babák či starý somár Kačur či starý psací stroj či Radek Dyma či zápal mozgových blán či Petr Pustoryj či Nikola Mucha či opuchnutá myšlenka či Pavel Šuhájek či P. Formš či („musím je zde uvést všechny, neboť jinak by se mohl někdo naštvat“) či snad žena či snad muž či snad mimozemšťan či snad stepní Mongol či Miroslav Václavek či tajuplná Mína či Miky? Marusjak či snad Ernest Mach či Luboš Vlach z Moravského krasu? Nebo snad Michael Bártek či snad Václav Krátký z Prahy, či-či Marie Čmelíková, nebo snad Lenka Hejdučková či snad Kristián Čura či snad Kateřina Benešová či snad Jaroslav Stančík či snad vzdušná turbulence či snad Jana Ortová či snad Jan Lamram či Ivosh Krejzek či Iveta Woffová či snad ten Ozzy Paseka – na toho bych si přímo vsadil – či snad František Parožek či snad David Lázeňský či snad … jdu si zakouřit, protože psaní jmenného seznamu básníků antologie UM PAKULTURY JE SKUTEČNĚ VYČERPÁVAJÍCÍ, byť nutné z hlediska detektivní zápletky, která je ti trpělivý čtenáři předkládána … či snad (konečně!) Aleš Klíma? Možností jak vypátrat kdo probůh sepsal tuto zatracenou detektivní nerecenzi je mnoho a jest na čtenáři, aby při řešení té spletité hádanky, provedl detekci stop v recenzním textu. Mohu ti, milý čtenáři, rovnou prozradit, že existují různé myšlenkové styly a rozličné způsoby vyjadřování ovlivněné mnoha faktory, které nás, mnohdy doslova, mají v hrsti. Nepochybuji o tom, že ženský způsob myšlení a vyjadřování bude přece jenom trochu odlišný od mužského projevu a zcela jistě se zde musí projevit charakteristický způsob osvojení rodného jazyka a také různé podmínky osobního charakteru, takže by se dalo říci, že písemný projev každého z nás je značně osobitý byť také značně omezený a to již samotnou formou, kterou jsme nuceni používat pro vyjádření našich myšlenek a pocitů a přání a bůhví čeho ještě. Navíc má každý z nás své nosné téma, své nutkavé ideje a toto vše by se mělo, pokud ovšem nemáme dočinění s nějakým pekelně rafinovaným jedincem schopným psát třeba jako mladá žena, projevit v písemném projevu tvůrce recenze tohoto skvělého souboru veršů. Již o něm (ní) víme, že si včera letmo přečetl (-a) antologii UM PAKULTURY a že v této recenzi nehodlá hodnotit zde uvedené básně a to dokonce ani svoje. Položte si otázku: mohla by tímto způsobem třeba psát některá v Pakultuře uvedená básnířka? Použijte vylučovací metodu a pokud si přečtete Pakulturu nejméně desetkrát, máte (možná) naději rozluštit tento rébus. Nezapomeňte si také několikrát přečíst seznam básníků a básnířek vytištěných na obálce výše zmiňované antologie, popřípadě se ho naučit nazpaměť a vystoupit s ním na recitačním poetry slámu … Příjemnou zábavu vám přeje Včelař.

Jan Bartoň –editor (2013). Um pakultury 12. Vlastním nákladem, Brno.
Knihu je možné objednat prostřednictvím Dřevěné cikády