Poznámky cestou - Neděle 11. září 2011
Kde hudba hrála
Příspěvek k rádiu Dráťák
Před lety jsem si pořídil knížečku nádherně nostalgických povídek málo známého amerického spisovatele Charlese Easta – „Kde hudba hrála“ (Where the Music Was, New York 1965). Je to téměř 40 let. Teď ji beru opět do ruky a čtu znovu úvodní motto z George Marion O’Donnella: „Kentaur ujíždí po Beable Street /v sedanu značky Cadillac / a čtyři bílá hříbata se dovádivě ženou / napříč těhotnou zemí. / A já už znám / tu anonymitu měst za noci, / kdy dravá krev se na okamžik zklidní a opadne v ní / unavený příliv tepu této lásky.“
Titulní povídka začíná slovy evokujícími čtrnáct let také mého života, dálky, přítomné v neviditelné magii věcí, zvuků a ticha, přírody kolem, v provinciální průmyslové aglomeraci. A v dálce hudba ohromných orchestrů v ohromných sálech dalekých měst, jejíž zvuk rozechvěle pronikal mladou duší, budil touhu nepoznaného, závany tušených vášní. Dálky. Nevyvažitelná tajemnost a lákavost hudby éterem vysílané až odkudsi z Chicaga…
Poznámky cestou - Pátek 19. srpna 2011
byl jsem upozorněn na zprávu o milkovickém kozím festivalu Standy Pence na webu www.studentpoint.cz, hned v úvodu četby jsem zbystřil pozornost a musel se dost zamyslet na tím, s jakou vážností, nadhledem a vůbec zásadním pochopením se dnes „referuje“ či „informuje“ (milované slovo všech technokratů),
Ozvěny – slova z reklamy
|
Scéna se odehrála na svátek svatých Cyrila a Metoděje. Půl hodiny po půlnoci trojice dorazila k bráně a přeštípala zámky … vytekla asi polovina obsahu. Na vozovce se vytvořila asi deseticentimetrová vrstva sádla … tam i zde … slova zasahují do prostoru. Nic neznamenají … jenom jsou … leží na vozovce … vytvářejí obrazce … přehrady rozrušují skutečnost a člověk je sám odkázán na sebe. |
Mrazivé mramorové ráno – William S. Burroughs
|
Levandulový obzor |
|
Bytí je mi exilem a nicota vlastí – Potulná akademie 15. června
Ve středu 15. června proběhl v prostorech klubu Boro na ulici Křenová 75 večírek s podtitulem: „Bytí je mi exilem a nicota vlastí.“ Večer byl věnován tvorbě osobností 20. století jejichž tvorba byla poznamenána ztrátou vlasti, vykořeněním a exilem. V průběhu večera zazněla rumunština, němčina, čeština a tóny. Konceptem večera byl jazyk a korunou potom generální stávka. Následuje několik momentek ilustrujících atmosféru věčera.
TERAPIE SINE aneb STOP FARMACEUTICKÉ MAFII – LUBOŠ VLACH
|
Když bere si slovo |
O performance – Allan Kaprow
Performance je obvykle buď hra, tanec nebo koncert předváděný divákům – a to i v případě avantgardy. Jsou dva typy performancí prováděných umělci v současné době: převážně divadelní performance a meně známá a poznaná ne-divadelní performance. Odpovídají, což je zajímavé dvěma významům slova performance v angličtině. Jeden význam odkazuje k umělecké dovednosti, jako např. hrát na (performing on) housle; druhý význam pak souvisí s vykonáváním zaměstnání nebo funkce, ale znamená i plnit úlohu, vykonat službu či povinnost; např. pumpa s vysokým výkonem (high performance engine).
Hmatatelná skutečnost
|
Mrtvá rozjetá krysa leží na chodníku před samoobsluhou. Kolemjdoucí se jí vyhýbají. Na vyhřezlé vnitřnosti sedají mouchy. Mouchy předsudky nemají. Špinavci posedávají před vchodem, popíjejí lahvové a s pobaveným nadhledem vše sledují. V blízkém parku labuť tahá v prachu křídlo. Lidé plni soucitu se jí vyhýbají … bílé peří zaschlou krví slepené … nedokáží pomoci. |
Dýka v hrdle -- Rosa Montero
Držím v rukou fotografii. Jsme to my? … Diego a já, než to všechno začalo. Snímek z úplného začátku. Na prstech mám bílý prášek … zbytky jedu, který mu každé odpoledne podávám ve sklenici saké … pokaždé přidám jeden miligram … úplný konec. Prášek ušpinil fotografii … jako špinavá přítomnost špiní vzpomínky. Vzpomínky jsou otrávené … otrávené jako sklenička alkoholu. Dívám se na ten snímek. Nepoznávám ho. Úsměv … tvář muže, který je milován … milovala jsem ho, ale teď ani nevím proč?
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 64
- 65
- 66
- 67
- 68
- 69
- 70
- 71
- 72
- následující ›
- poslední »