Cesta kříže – Zuzana Růžičková
Vyšel Ježíš ven nesa korunu trnovou a plášť šarlatový. I řekl Pilát: Aj člověk. (Jan 19,5)
Cesta pravdy – Zuzana Růžičková
Pilát povolal Ježíše a řekl jemu: Ty jsi král Židovský?
Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně?
Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe. Co jsi učinil?
Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa.
I řekl mu Pilát: Tedy král jsi ty?
Odpověděl Ježíš: Ty pravíš, že král já jsem. Já jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy slyší hlas můj.
Dí jemu Pilát: Co jest pravda?
Šenkyřík, Jirous, Vtípil – I vši – recenze
Tomáš Šenkyřík a Tomáš Vtípil zkoumají fenomém zejména mariánské zbožnosti v díle Ivana Martina Jirouse. Výsledek dostal tvar kompaktního disku s lakonickým a zároveň nezvyklým názvem I vši.
Rozpomeň se, o nejdobrotivější Panno Maria, že nebylo kdy slýcháno, aby, kdo se odevzdával do ochrany tvé, o přispění k tobě volal, neb o přímluvu tebe žádal, od tebe byl opuštěn. S touto vroucnou důvěrou hledám i já ubohý hříšník, u tebe své útočiště, o Panno panen, Maria, Matko Ježíše Krista. K tobě se uchyluji, k tobě utíkám, co hříšný stoje vzdychaje a chvěje se před tebou. O panovnice světa, matko věčného Slova, nezhrdej slovy mými, nýbrž slyš je milostivě a vyslyš mne ubohého … (Motlitba sv. Bernarda k Panně Marii)
„Tomáš Vtípil je po vážném úrazu hlavy, leží na JIP u Svaté Anny. Je stabilizovaný a mimo ohrožení života. Návštěvy jsou zatím vyloučené. Díky, že na něj myslíte, vysílání dobré energie pomůže.“ Zpráva na facebooku mluví sama za sebe.
Fascinace, ryzí fascinace
Dneska palety, zítra rakve … Pozor! Pozor! V Bavorsku řádí králičí mor. Andělem smrti a zápornou postavou dne se stal Zdeněk Kovář. Třiašedesátiletý důchodce, původním povoláním elektikář, vstoupil po poledni do restaurace Družba. Nepříliš vábný podnik leží v Uherském Brodě a de fakto na každém maloměstě.
Otevřely se dveře. Za sebou je zahouchl až skleněné tabulky zadrnčely. Vešel starší prošedivělý pán s igelitkou a deštníkem. Bez povšimnutí prošel lokálem a postavil se k baru. Pan Zdeněk, familierně Zdenda, v kapse zimní bundy odjistil a bleskově vytáhl legálně drženou krochnu a bez rozmyslu to našil do stolu štamgastů. Záhadou zůstavá proč si nepřisedl a nenachmelil se s nimi.
Jarboe a Helen Money ve Freiburgu
Nedělní podvecěr v polovině února násobí nehostiný pocit průmyslové části Freiburgu. M. nevěděla, co na sebe … „Černou.“ poradil jsem jí. Masopustní veselí – tady? Procházíme neznámým městem, neznámým světem, ulicí Bezejména a hledáme kavárnu, kam bychom se mohli ukrýt.
ne nejde je zakrýt
před pohledem
tři věci nejde ukrýt
měsíc
slunce
měsíc
slunce
měsíc slunce měsíc slunce a pravda
podívej se ven
hledej měsíc a slunce
podívej se dovnitř
a hledej
a hledej pravdu
Bandy česnekový – jajn
(Tranzit Of Garlic – An Alternative Music Taxonomy)
Tajemné, nezbadatelné jsou velké širé sprosté lány pop kultury. Ale i v nich zanechává česnek svou charakteristickou stopu → kadidlo → kult → mixpult … Je jasný, že hlas česnekem jasní. Odhleňuje dokonce i zaneřáděný pop, to je hned (in head) jasný. Mnohé léky jsou totiž na nemoci, ale (ref.: s česnekem je tomu jinak, ten je na zdraví …) Hudba léčí.
What genre is Garlic? ♪ ♫ New Out Hop ♫ ♪ ?? Freakfunk’n’roll česnek je – hraniční linií popu. Je to ten nejuniversálnější výpěstek světového náboženství. Chvalozpěv pěstěný po celém globu. Není to až tak překvapivé – garlic je idiomem lůna, starou vestou v(-ze-)stupu, garlic sauce je slangovým pojmenováním poševního sekretu pohlavně vzrušené ženy (I stane se potom, že vyleji ducha svého na všeliké tělo …); v taneční (zejména rave) scenéryji se idiom garlic ujal koncem (pánevním) devadesátých let (mj. se vztahoval na odér trsajících těl.) Posléze se tentýž termín zabydlel i v dalších významových rovinách; pojmenovává hudbu mišungu různých logických typů (mutantní bpm dance fúze industrial/house v ambientním dressingu). Lze ho tedy bez nadsázky považovat za příčný a odůvodněle se domnívat, že zbytněl v samostatnou stylovou kategorii.
Homérovo BEST-UF!
Spolek pro dobrý pocit (ad Sensum Bonum) vydává sestavu Homérových básní. Kniha vychází jako malonákladová bibliofilie pro přátele, básníkovy souputníky a příznivce undergroundové scény … Toliko oficiální status.
Sbírka básní bude uvedena a pokřtěna 14. února 2015 během oslavy pětadvacátých narozenin kapely Tyršova spolešnost v brněnském sále Melodka (Kavárna Stadion na Lenince). Hosty večera budou Idiot Crusoe, Já jsem poznal … a Pechanin depresivum.
Kniha, jejíž editorem je Mirek Švejda, je rozdělena tematicky do tzv. boxů. Každý oddíl obsahuje několik textů, které se vztahují k uvedenému námětu: Katze, Dny, Ptáci, Jude, Polit, Putik, Pakec, Sakrál, Špitál, Sociál, Sur reál, Anál, orál a tak dál, Štatl, Sebermut, Cit, Rod, Krchov, Smrt … inu oblasti, kde duše Homérova dlela nebo se jeho tělo nacházelo.
Bezvýznamné epizody
Obleva mě polévá a sleva – na tu se tu spoléhá. Na ulici stojí barikády z papíru. Padá déšť se sněhem. Bezvýznamné epizody:
Žehlím košilové límce na hladinou záchodu. Pustil jsem si Toscu. Pučí kapradí na pozadí pučícího kapradí. Originál nebo imitát v souvislosti poblité autobusové zastávky?
„Běhno!“ osočil mladý radikál starou mladou s kundou vyholenou.
„Vocamcaď pocamcaď.“ vymezila se vůči kritikům.
„Viděla jsem dost ustrašených úplně normálních a vzdělaných lidí, kteří chtějí právě od politiků stran, že nedovolí, aby se svoboda našeho projevu, vyznání, kultury a židovsko-křesťanské civilizace upozaďovala na úkor jiných nenáboženských aspektů.“
Surový opium – Jörg Fauser
William S. Burroughs mě přivítal ve tři odpoledne ve skromně zařízeném bytě v Duke Street nedaleko Piccadilly. Na sobě měl trojdílný černý oblek, který mi ze všeho nejvíce připomínal obleky mého dědečka, bílou košili a černou kravatu. Vzal jsem si na sebe svůj proužkovaný oblek, bílou košili, šlajfku. Burroughs byl vysoký a vyhublý, chodil lehce shrbený. Vlasy měl na spáncích prokvetlé a linií úst byl tenký bezkrevný vryp.
„Kávu nebo čaj?“
„Kávu.“
„Černou nebo bílou?“
„Bílou, prosím.“
Židenice nikdy více...
Židenice. Musel jsem vystoupit z vlaku. Momentáně nevím kudy kam. Po schodech posprejovaným tunelem … diktát davu, nádražní hala, dlažba, dveře, z lásky Česku, aus Liebe zu Tschechien, aus Liebe für Tschechai? Manažer poručil, čurák se postavil. Saufland svítí jako maják v poušti. Tady jsem správně.
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 30
- 31
- 32
- 33
- 34
- 35
- 36
- 37
- 38
- …
- následující ›
- poslední »
