Fialová kopula... tralala aneb Traum im Traumaraum

(Fluidní rozmluva Luboše Vlacha & Milana Haußmanna)

Bald, wenn's nicht schwieg, vom Bett aufstehn
Und tänzelnd in der Kammer auf und nieder gehn,
Und früh am Tage schon am Waschtrog stehn;
Dann auf dem Markt und an dem Herde sorgen,
Und immer fort wie heut so morgen.

Pak zpívala mu tralala
a komůrkou s ním hopsala –
a ráno hned k neckám si přivstala,
pak na trh šla, pak stála u kamen,
a dokolečka den jak den.

(Johann Wolfgang Goethe – Faust)

Luboš Vlach: Bylo nebylo … jedno fialové slovo … a aby toho nebylo málo je toho ještě míň, promiň, byla to tajná spojka. Pracovala v utajení pod krycím jménem žížala alias prs[ten] utajená spojka kroužkovců kopula; nej[více] je slyšet, když je tiše, když umlčí se do ultrafialova, fiat lux. Tramtarara trauma fiala – tralala …

Milan Haußmann: Rahamin (רחמים), tedy slitování či soucit, má stejný kořen jako rehem (רֶחֶם), lůno či děloha. Rudá kaňka, krev na tričku … [na]mluví si co slina na jazyk [při]nese. Rúah (רוּחַ), vítr, udává směr. Ecce copula … Slina je spona.

Luboš Vlach: Gramatika je z toho celá pryč, hra je hra, nehmotný bod G tiká jako načasovaná bomba těkání, tkání uhání jako voda raz dva tečka čárka, bodybuilding v ringu, švuňk inflačních nůžek infinity a úž je tu kopulace kopula, tralala … Opona. Lítost se tu za vás vylévá … Posedlost o její roucho vrhá los.

Milan Haußmann: Sliz lepidlem mezi koncem a počátkem.

Luboš Vlach: Opona oponuje. Opozice je lidoopice a co více, sliz se stéká na soutoku. Rauch a rauš rouchem něhy … slizu mozkomíšní mok je do ní cvok. Rúah je ruch písně (primárně Duch, vichr, vánek navenek pohyb či směr …) mezi nefeší a nešámou, melodie je nešáma, nefeš míří dolů, nešáma vzhůru. Nešáma je nejen tónem, ale též chutí a vkusem, mezi zřením a mizením.

Milan Haußmann: Na břehu řeky stvoly rákosí se ve větru klátí. Hluk, ruch, Rauschen. V řece se víry točí a slunce vše bez milosti spaluje.

Luboš Vlach: Zákon polarity mezi záhony úhony klikatí se ke klidu, [po]klekává, dává na modlení, mod dlení nemá než zrcadlení:

mezi kopulou a kopulací
není až tak nás[pěch]
sekret[a][riát] za[mačkává] slzu slizu
diference dělá okolky

mezi sekulárním a sakrálním
mezi revoltou a konvencí
mezi hrrr a prrr
není od věci tuhnout tou[hou]

Slizká mluvčí mlčí. Spekulace se sváří, tzn. spojují, slinty si spílají, spelují, sperma stéká, sekret je svatý, ale je to tajný. Rudý průkaz, rumělka královská, pionýrský šátek bederní …

Jakou má barvu odstín moci?

V modrém slizu zrozena fíha … piha – pigment fialový jako fík. Čí je to fikce? Lustrace s odstínem skartace? Hopsa hejsa hurá, do práce!

Malá domů … Jak je tomu se strukturou světobolu? Kleká a dává na modlení. Modem dlení zoom-zoom nemá rozum, jen zkreslení, peřiny poločasu přesčasu, mozkové pleny mezi splíny, mezi mrazy a mrzutostí, scan-dál dálky a skanzen sblížení ublížením na zdraví. Učeše se k útěše, uteče si mezi prsty. Ret na ret má recht …

Fíha fikce fialová představivosti fíkové, fialová je oblíbená barva obluzení, obal oblečení až do dna oblaku, oplatka přepodstatnění.

Nach noci, nacht nachem ultrafialové noci, [za]cpěte si nosy, tyranie týrského purpuru, pure vůně někde mezi česnekem a plžem v rozkladu (Plinius starší), noc už není nejmladší … i řekl jí … dostačí.

Autosugesci nikdo neodolá, zviditelnění jakbysmet, ať už je to marketing či propaganda, má-li světobol public relation, tak má paradoxní intervence sklon k autodestrukci či při[družené] obstrukci patřičného zvlnění, padni komu padni, ať už chci či nechci. Dělá chutě, sliny se hladově spouští, jako stíny. Smí se ten bod materializovat, nebo je nehmotný?

Slova lze začernit a šílený myšlenky, které podněcují …

 …přepólovat?

Připadalo mu, že všechny věci vidí na ruby, opačně, než jaké jsou ve skutečnosti. Pevné předměty mu připadají nepevné, a pak naopak prázdno budí dojem plnosti a co je plné, cítí se vyprázdněně. Celý svět v jeho celosti vidí zcela opačně, než jak se jeví člověku v bdělém stavu. (Mircea Eliade – Tajemství doktora Honigbergera)

Přeorientovat, pře[dělat], prohlásit za promlčené či pomýlené. Slina je spona … Meditace nebo medikace?

Špona nebo slitina?

Příčina je přímo nemyslitelná … myslitelnost je nicméně pojem.

Smyslnost a nesmysl jsou rovnou dva, ale chybí-li si vlhký sliz, nechá pře přebarvit vitalizací [kon]sensu. Příčina je z té vizualizace zase nepříčetná.

Možné je všechno … jinak, a ještě jinak než jinak … nebo nijak. Všechno je ve hře … řekni, že jsi nic neřekl, a už nic neříkej.

Blue Grace v mokrém slizu zrosená, dej mi nespoutanou mysl … kameny, jako hroty šípů, a světlo vnikne dovnitř a praští spásu do oka.

Nahý muž dělal u Brněnské přehrady stojky a kotouly. Strážníci ho museli spoutat, aby si neublížil. Nahý muž rozdělával oheň v Kapucínských zahradách. Ve stavebním kolečku pálil oblečení, které se mu nehodilo.

Směr je fluidum, ruách, Duch, pralátka, pramen i plamen:

Ze země vzhůru do nebe
jako fazole jako cibule
jako panenská blána s tympánem spojená

Cesta je osa. Počátek je pod zemí.