Žanek – Brněnská scéna

Brněnská scéna první poloviny let osmdesátých se zapsala do historie české rockové hudby opravdu nesmazatelným písmem. V době, kdy se v Praze a okolí nová vlna pomalu ale jistě tavila ve střední proud a ztrácela na ostrosti (samozřejmě byly vyjímky) Brno vyrazilo do útoku s alternativní hudbou hodně těžkého kalibru. Jak po stránce hudební, tak hlavně textové kapely předváděly věci do té doby v socialistickém státě nevídané. Nezpívalo se o lásce, radostech a krásné současnosti, ale o věcech v té tobě tabuizovaných, totiž že člověk taky močf, kálí, souloží a umírá. Dnešnímu posluchači se to může zdát směšné, ale např. text písně Ráj domova od Jana Čarka si kapela JEŠTĚ JSME SE NEDOHODLI upravila tak, že ten kdo na to nebyl připraven se ze záplavy morbidností ještě dlouho vzpamatovával. Ale to už kapela hustila do lidí další a další songy většinou s texty Karla Davida. A protože skupina JJSN patří k nejznámějším a nejlepším výhonkům brněnské vlny 80tých let, začnu malou exkurzi právě u ní.V roce 1980 se několik studentů brněnských vysokých škol dalo dohromady kvůli vystoupení na jednom večírku a vzhledem k tomu, že se to líbilo nejen jim, tak pokračovali dále v obsazeni: Karel David (basa, texty, zpěv), Petr Liška (zpěv, texty), Standa Filip (kytara, prkno, hudba, zpěv), Jiří Macur (kytara, prkno, zpěv), Petr Hromádka (bicí).Jako host s kapelou vystupoval Pavel Fajt, který po odchodu P. Hromádky nastoupil za bicí.Skupina je sice rocková, ale hraje na akustické kytary vlastní výroby, tzv. prkna, která jejich hlavní konstruktér Standa Filip neustále inovuje, takže o originalitě zvuku nikdo nemůže mít žádných pochyb. Kytary zněly možná trochu chaoticky, jelikož každá jako by si hrála vlastní sólo, ale zvuky do sebe zapadaly s naprostou přesností a vcelku byl sound skupiny naprosto jedinečný a v podstatě nenapodobitelný. Případná budoucí revivalová sestava by měla velice těžký se původnímu zvuku byť jen přiblížit.Každé vystoupení slušně ostříhaných hochů v maturitních oblecích, s červeným karafiátem v klopě a poněkud prkennýmy pohyby bylo přijato s nadšeným ohlasem všude, kde vystupovali. A jelikož kapela vystupuje příležitostně i dnes, doporučuji navštívit její vystoupení. Měl jsem možnost je vidět asi před dvěma roky v Kuničkách a měl jsem z vystoupení velice dobrý pocit. Brněnská firma Anne Records vydala 2CD JJSN, na kterém je v podstatě celá tehdejší tvorba souboru zaznamenaná. Texty Karla Davida vyšly knižně a jsou přikládány k výše zmíněnému 2CD.Další z kapel brněnského podhoubí je skupina ODVÁŽNÍ BOBŘÍCI.Skupinu založili spolužáci z Filozofické fakulty Ivo Horák (kytara, zpěv, sofofon)a Pavel Barša (basa, saxofon). K nim se připojili Tomáš Heislar (bicí), Julek Vaverka (saxofon) a Marcel Romanovský (perkuse).Skupina staví na maximálním využití saxofonu, takže ten není používán coby doprovodný nástroj ale aranžmá na něm přímo stojí. Zvuk zní velice undergroundově, jsou tam však slyšet i novovlnné prvky a vlivy Chadimových koncertních výprav na Moravu. Texty kapele dodává nadějný brněnský básník Zdeněk Sotolář. Co se týče textů, platí v podstatě to stejné jako u kapely JJSN, akorát mám pocit, že Bobříci svoje texty berou víc vážně. Ataky to nejsou žádné veselosti, namátkou např.: Všichni jednou umřem. Má milá je mrtvá nebo snad úderný a výstižný slogan Máš strach? Tak drž hubu!(1982)Odvážní Bobříci moc koncertů neodehráli (ale která kapela kromě Olympiku jo, že?) ale o to víc do hraní dávali. Také dlouho nevydrželi a po odchodu několika členů se v podstatě rozpadali. Až po příchodu Martina Dohnala se už pod novým názvem PRO POCIT JISTOTY začali věnovat propracovanější hudbě (M. Dohnal byl vášnivým posluchačem klasické hudby: "Když jsem slyšel ve dvanácti poprvé Bachovu mši h moll, měl jsem týden horečku. V patnácti jsem si zas třikrát denně pouštěl Beethovenovu "Devátou" a později pro mne moc znamenal Šostakovič") – řekl bych křížení rocku, vážné hudby a trochu jazzu. A i když celek působil dosti improvizačně, hrálo se podle not! Název kapely vznikl podle plakátku v MHD zvoucí na preventivní lékařské prohlídky a skupina vystupovala do začátku 90tých let.Dalším velice zajímavým souborem byl TŘÍRYCHLOSTNÍ PEPÍČEK. Skupina se řadí do brněnské alternativní vlny, ale všichni tři protagonisté (Petr Randula – klávesy, Jiří Dvořák – kytara, zpěv, texty a Jiří Prokš – baskytara) pocházejí z Valmezu a Havířova. V Brně studovali na vysokých školách a seznámili se na sólovém vystoupení jednoho z nich. Skupina nejen že nepoužívala bicí nástroje a kytaru ladila jinak než je běžné, ale klávesy staršího data už tak se zvláštním zvukem zapojovala přes phaser, takže sound kapely byl dosti ostrý a agresivní. Ani vizuálně kapela nevypadala špatně. Jestliže hudebně bych ji zařadil do blízkosti velmi syrové nové vlny, tak chováním a zjevem se tam řadila asi nejvíc ze všech kapel z Valných hromad (ještě o nich bude řeč) a to nejen svým ošacením, ale i gesty, výkřiky, scénkami nebo tanečky. Někde doma mám ještě videokazetu s jejich soukromým vystoupením, na kterém je to vše zdokumentováno. Texty sice nedosahují kvalit výše zmíněných souborů, ale špatné v žádném případě nejsou. Jsou humorné, morbidní, někdy s politickým podtextem a někdy vše dohromady (V červeným stanu, Lepší ruka zdráva, Malé holčičky. Nebylo, to nikdy nebylo aj.) Koncem roku 1983 členové kapely postupně odcházejí na vojnu a po návratu se věnují jiným projektům, už každý vjiném městě, a i když se snažili "Pepíčka" obnovit, už se to nezdařilo, což je určitě škoda.Další kapelou brněnské scény je skupina NUCLEUS. Ta vznikla v roce 1981 a scházely se tam takové osobnosti jako např.: Josef Ostřanský (kytara, zpěv), Václav Koubek (akordeon, zpěv), Petr Werner (basová kytara, zpěv), Jan Saňka (saxofon) a občas Pavel Fajt (bicí). Hostem skupiny býval legendární Rudy Kovanda. Toho se například ptali před skladbou Ekologův týden co si myslí o ochraně životního prostředí, na což pan Kovanda velice osobitě a s chutí odpovídal. Skupina vůbec na sebe vázala část brněnské kulturní komunity (Pitínský, Kolšovský, Kokolia, Cibulka …) Nucleus patřil mezi pravidelné účastníky festivalu "Valná hromada", jehož hlavním zakladatelem a provozovatelem byl právě basák skupiny P.Werner. Je neuvěřitelné, že v době, kdy bylo zakázáno v podstatě vše co zavánělo svobodnou a nezávislou tvorbou, se podařilo uspořádat několik těchto přehlídek, kde bylo možno spatřit a slyšet všechny zmiňované kapely. P. Werner, který tyto akce i zvučil a pořizoval si záznamy vystoupení a má určitě pořádný archiv s brněnskou scénou, si zaslouží poděkování, že se uchovalo celkem dost materiálů, které čas od času někdo vydá – naposledy již zmiňovaný Anne Records. Určitě by nebylo od věci se nahrávkami prohrabat a vydat vše takříkajíc vcelku. Finanční návratnost by asi nebyla velká, ale brněnská scéna by si to plně zasloužila. Ale zpět k Nucleusu. Vzhledem k tomu, že byly v kapele osobnosti takového formátu, se kapela v roce 1985 rozpadá a hudebníci se rozcházejí do jiných skupin. V období, o kterém je zde řeč, se brněnské máničky a nekonformní lidé schází hlavně v hospodách "Na střeláku" (kde v roce 1983 tehdejší VB zmasakrovala návštěvníky zakázaného festivalu v Žabčicích) a U Formana na České ulici. A právě zde zcela určitě vznikly další dvě spřízněné kapely, a to TŘETÍ VLNA BAVLNA a LAMBRECHTŮV PSYCHOMETR. TŘETÍ VLNA BA/VLNA hrála ve složení: Tomáš (Semeno) Semela – kytara; Michal Netík – basa, zpěv;Michal (Myšák) Sedlařík – klávesy, zpěv; Jiří Štopl – bicí. Kapela asi zněla nejvíc novovlnně ze všech zmíněných, i když chlapci byli ortodoxní máničky. Texty kapely byly většinou banality se zřetelem na humor nebo jakoby dětské říkanky ("Sem blázen, sem blázen, vlasy mám až na zem" – tento text v té době zlidověl – nebo "Až já budu velký, budu chytat lelky, až já budu veliký kykyryky budliky". A hospodě U Formana je věnována i skladba "Na Český" (Na Český třesky plesky, třesky plesky Smíchovský. Na Český škopky lesklý.) Takže o textech si každý udělá obrázek sám. Ovšem hudebně už to bylo o poznání lepší. Bměnskej Talking Heads měl totiž dobrýho kytaristu s na tu dobu výbornou výbavou. Kapela ovšem moc často nevystupovala a poměrně brzy se rozpadla. LAMBRECHTŮV PSYCHOMETR ve složení: Pavel (Homér) Ambrož – zpěv?, exhibice; Tomáš (Semeno) Semela – kytara Petr Hohn – basa; Ivan Vondráček – bicí + saxofonista? měl s předešlou kapelou stejného kytaristu, takže zvuk skupiny zase až tak odlišný nebyl i když saxofon tomu dodával celkem undergroundový sound. Co ale kapelu odlišovalo nejvíc byly Homérovy texty, které nastiňují zálibu jejich autora, totiž psychiatrii (Ležím na velkým černým stole, dráty tvořej elektrický pole nebo: Ten pán na zemi, proč se tak klepe, proč sebou mlátí, u huby pěnu … Dostal injekci, už je zas klidnej, hrozně se stydí že je od bláta). Ani témata ostatních textů nejsou tak běžné: sexuální deviace, alkoholismus, toxikománie, suicidální pokusy a žlutý skvrny. Jejich vystoupení bývala díky zpěvákovým divokým exhibicím a pantomimám doplňujícím text nezapomenutelným zážitkem. Škoda, že i Psychometr odehrál pouze několik představení, aby ho potkal stejný osud jako kapelu předešlou, kterou přežil jen o pár měsíců. Rozchody nebyly ani tak záležitostí osobních rozporů nebo lásce k Smíchovské dvanáctce (jež se točila U Formana) jako spíš nemožností hrát. Tímto naše malé putování po brněnském alternativním rocku pomalu konči, takže dále jen telegraficky.Skupina UZENÝ KOLENO BAND se moc do povědomí fanoušků brněnského rocku nedostala, zato její hráč Petr Váša už se skupinami Z kopce a Ošklid ano. Dále v Brně působila veselá kapela PODCHODEM VCHOD, nebo novovlnný KLIKOROH. Všem těmto kapelám patří dík, že proslavily Brno mezi rockovými fanoušky a pootevřely dveře dalším na svět se deroucím kapelám jako např.: Dunaj, E, Hrozně, Karlův skok, Něco co hýbe ušima, Frontální porucha, Nemanželská šlechta, Nová páska, Hlavou dolů, Makyota apod. Ale to už je jiná kapitola.

Kalendář akcí

«  
  »
M T W T F S S
 
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31